ROZHOVOR S DŽONEM RUMBRANDTEM
(a zároveň příspěvek do knihy erkordů)

Jakub Súkeník



       Džon Rumbrandt je nepříliš známý ertarský umělec, který vstoupil do podvědomí širší veřejnosti teprve nedávno, a to zápisem do knihy erkordů. Žije v Třešti a malování se věnuje už od útlého dětství. Nikdy netoužil být slavný a sláva si ho našla sama. Vlastně ani většinu svých obrazů neprodával, jen tolik aby měl na jídlo, pití, střechu nad hlavou a zdravé množství alkoholu, jak sám říká. Obratem ale dodává, že by ho prodej sám neuživil a pracuje také jako truhlář. Jak to všechno stíhá, je mi záhadou… rozhodl jsem se tedy ho kontaktovat sám a poptat se ho na několik věcí. Jeho domek, který leží na okraji města je plný obrazů malých, středních i velkých… mistr je opravdu velmi umělecky plodný. Říká, že když normální lidi přemýšlí, tak on maluje. A on opravdu přemýšlí často. A velmi dobře. Jeho poslední počin, kterým si získal slávu, je však něčím zvláštní. Je to totiž nejmenší obraz na světě. Jedná se o předělávku slavného obrazu ertské hstorie, Usměvavé Lisy, nebo též Džoukendy. Džon Rumbtandt je totiž velkým milovníkem historického umění.
       A teď k již zmíněnému erkordu. Džon totiž namaloval nejmenší reprodukci obrazu v ertaru. Lisa v jeko pojetí má totiž jen 8mm na výšku a 5 mm na šířku. Malována pod mikroskopem svazkem ultrajemných umělých vláken.
       Co k tomu autora vedlo, jsem se rozhodl zjistit sám. Jistě, nebylo by nic jednoduššího než si přečíst nějaký již napsaný rozhovor s ním v nějakém časopise, jistě by se jich pár našlo. Ale tento člověk a jeho počin mě natolik zaujaly, že jsem se rozhodl pro vlastní rozhovor. Kontaktoval jsem ho tedy sám, bohužel ne osobně, ale elektronicky přez SMS bránu na oficiálních stránkách Ertarské ambasády. No, jednoduché to nebylo. Ale Podařilo se mi dát dohromady rozhovor s Džonem Rumbrandtem tak, abych vám ho zde mohl přečíst.

       Dobrý den, měl byste čas na krátký rozhovor pro potřeby ertologického kongresu v Praze? Opravdu jen krátkého, spojení není jednoduché.
       Ano, měl.

       Zajímalo by mě, jak jste se k malování dostal, v kolika letech jste namaloval svůj první obraz či obrázek?
       Takhle daleko v minulosti už mi paměť neslouží. Štětec a barvy ovšem byly mé první hračky. Na nějakou dobu poslední, protože má matka neměla bohužel pochopení pro mé umělecké kreace na kobercích. Do ruky mi jej vrátil až otec, také malíř, který ve mně viděl talent a tvrdil, že by byla škoda ho nerozvíjet. Ten mě také naučil, na které tkaniny se malovat může a na které ne.

       A vaše matka nakonec váš talent také jistě ocenila, že?
       Bohužel zemřela velmi brzy. Uklouzla po barvě.

       To je mi líto. Řekněte mi, mistře, studoval jste malířství nebo jste samouk?
       Malířství jsem studoval na akademii v Erthysu. Bylo to jak přání mé, tak přání mého otce.

       A jakému stylu malby se nyní věnujete?
       Netvrdím o sobě, že bych se držel nějakého stylu… maluji podle nálady, některá díla jsou realistická, některá naopak hluboce nekonkrétní. Rád také maluji reprodukce starých obrazů.

       Jakých například?
       Například jsem dělal Pítra Ertisana, hned několik obrazů. Toho mám z ertarských malířů minulosti snad nejraději. Maloval jsem jeho Nehybné zátiší s netopýrem dokonce v surrealistické verzi. Dělal jsem pak ještě několik jeho obrazů… všechny se záměrnou úpravou aby nedošlo k falzifikaci.

       A co vás přimělo k myšlence vytvořit takto malou Džoukendu?
       Důvod je zcela prozaický. Dostal jsem nedávno od přítele speciální syntetickou fólii, která dokáže plnohodnotně nahradit malířské plátno, ale je daleko jemnější. Nějak na sebe fixuje barvu nebo tak nějak, abych se přiznal, moc tomu nerozumím. Je to novinka a je velmi drahá. Zbyl mi jí už jenom kousíček, a víte, já nic nevyhodím. Tak jsem se rozhodl něco na něj namalovat. Pořídil jsem mikroskop a speciální svazek mikrovláken a dal jsem se do toho. Výsledek posuďte sami.

       Je opravdu úžasný. A řekněte mi, jak to všechno stíháte? Vždyť ještě vlastníte truhlářství?
       Ono to jde ruku v ruce. Mé truhlářství vyrábí jen velmi luxusní a velmi umělecky zdobený nábytek, lůžkoviny a rakve. Takže se na tom také mohu umělecky vyžít. Vlastně pak celý den tvořím umění. Tu nohu od stolu, tu obraz sedláků na poli. Někdy se mi stává, že mám dokonce rozpracováno několik pláten či fólií najednou, a do toho v přestávkách něco vyřezávám do dřeva. Celý den se nezastavím a vyhovuje mi to. Většinou mi pak stačí tak pět hodin spánku denně.

       A ještě otázečka na závěr. Jste ženatý? Máte děti?
       Byl jsem, nyní jsem šťastně rozvedený, děti zatím žádné nemám a ani je zatím neplánuji. To tak, aby mi tu matlaly barvy po kobercích.

       Děkuji za rozhovor. Vzkázal byste něco vašim fanouškům v Čechách?
       Ano. Truhlářství Rumbrandt je tu pro vás od kolébky po rakev.