S mým týmem jsme se opět vydali po stopách Prawanů. Protože téma na letošní Ercon bylo „Cesty umění“, bádali jsme, jak na tom Wan Hu bývalo ve svých pradávných dobách právě s uměním. Ke kýženému cíli jsme se nicméně dostali oklikou, a to opět přes válečnictví. Jak již víme, nebyli Prawané zrovna armádní velmocí. Mnohem více než boj je zajímalo vaření, hudba a také umění. Nicméně už právě pro tyto výjimečné vlastnosti bylo území Prawanů oblíbeným cílem okolních armád, proti nimž nebyla snadná obrana. Ale nebyli by to Prawané, kdyby nedokázali maximálně využít svůj potenciál...
        Tak vznikl nápad pro geniální taktiku. Na cestách vznikly mozaiky, místy hrubé, místy provedené do nejmenších detailů. Pravda, nebyly příliš pestré, obvykle byly spíše takřka černobílé, ale nevadilo to. Nejdříve se objevovaly pouze samotné obrazy, nutící vojsko k pozornému prohlížení, nicméně poté napadl kohosi mistrovský nápad. Tehdy se zrodila ona famózní idea oblbování lidí prostřednictvím komixů a telenovel. A cestách začala vznikat složitá díla, vyprávějící povětšinou plytké příběhy typu „ten měl rád toho a tamtu, tamta těla ráda toho, ale ne tamtoho, tak ho podvedla s dalším, první se druhým opil a svedl další, poté první další zmlátila, atd… atd…“, kdo kdy viděl nějakou telecí novelu jihoamerické, severoamerické, středoamerické, nebo poslední dobou směle se rozvíjející a snad ještě stupidnější české provenience, musí vědět, o čem příběhy byly – o ničem. Nicméně oblbovací potenciál tohoto žánru už tehdy slavil své úspěchy. Vojsko rušilo pochodový krok a sestavy, aby vojákům nepřekážely nohy jejich spolubojovníků ve sledování příběhu. Za nocí namísto spánku debatovalo, jak že bude příběh pokračovat a tak podobně. Dalším mistrovským tahem bylo upravení ukazatelů – namísto šipek se jmény „Nová ves“ nebo „Stará ves“ byli šipky „vezme si novou milenku“ a „vezme si starou milenku“, načež na cestě příběh odpovídajícím způsobem pokračoval. Vojsko se tak začalo tříštit, vznikaly hádky, kterou verzí příběhu se armáda vydá, občas se vojsko vracelo dlouhé kilometry, znechuceno faktem, že staré milence šlo pouze o peníze a že příběh s novou bude určitě lepší.
        Do toho všeho bylo cizí vojsko průběžně napadáno těmi několika málo osamělými vojáky, ukrytými po lesích a číhajících obvykle u význačných dějových zvratů, kdy invazní vojsko, emočně naprosto vykolejeno, totálně ztrácelo pozornost.
        Výsledek na sebe nedal dlouho čekat. Postupující ztráty ve vlastních řadách, hádky spojené navíc s tím, že hlavnímu hrdinovi se dařilo stále hůře, měly na vojsko neblahé účinky a tak se po nějaké době zdrceně otočilo k domovu, konkrétně tedy ve chvíli, kdy zvědové donesli zprávu, že za asi 2 kilometry číhá na vojsko podlá zrada, že hlavní hrdina zemřel. Někteří dychtiví vojáci se cestou zpět snažili si část silnice vytrhat a vzít cestou domů, což se jim povedlo tedy tak na půl, silnice vytrhali, nicméně haldy už dále zbytečné suti zůstaly ležet na místě.