ERCON 2009

Starobylý klášter Jahuditů se nacházel v Kentu a byl předán mnichy řádu do rukou státu asi před osmdesáti lety.
Profesor Wiš společně se svým spolupracovníkem dr. Stounem hledali v knihovně kláštera prameny, týkající se historické postavy krále Letenerga. Zmínky o něm byly záměrně odstraňovány, i když byl významným ertským panovníkem. Doufali, že v méně známé knihovně méně známého kláštera Jahuditů možná nějaké podklady najdou.
Jednoho dne objevili v letopisech zajímavé zmínky o historických osobách a narážky na důvody vymazání jména Letenerga. Tato skutečnost je oba pozdržela v knihovně do pozdních hodin. V té době prudká letní bouře způsobila zkraty a výpadky na elektrickém vedení. V knihovně i celém klášteře zhasla světla a oba badatelé se ocitli v hluboké tmě. Dr. Stoun měl naštěstí v kapse malou baterku, a tak se nabídl, že se s ní vydá najít nějaký větší náhradní zdroj světla.

A nyní bych raději citoval vlastní slova dr. Stouna:

„Protože jsem měl jen malou baterku s nepatrným světelným kuželem, omylem jsem zahnul na schody do sklepa místo na schodiště, vedoucí klikatou chodbou ke správci Hadrabovi. Byl jsem skutečně natolik zmaten, že jsem si nevšiml, že místo stoupání vzhůru klesám. Otevřel jsem nějaké dveře a po pár krocích jsem se začal motat ve sklepení. Co chvíli jsem osvítil nějaký regál či výklenek. Začal jsem propadat zmatku, když jsem najednou uviděl – možná kvůli nízké viditelnosti spíše vycítil - v jednom z výklenků hromadu svíček, pokrytých neuvěřitelnou vrstvou prachu. Zaradoval jsem se a vytáhl tři z úplného spodku hromady. Nevím, co mě to napadlo; logické by přece bylo vzít si svíčky z vrchní vrstvy. Asi mě tehdy osvítila sama prozřetelnost. Jednu svíčku jsem hned zapálil jednou ze dvou posledních zápalek, které jsem u sebe také naštěstí našel. A když jsem z dálky zaslechl volající hlas prof. Wiše, nabral jsem správný směr a vrátil se do knihovny.
Rozsvítili jsme také druhou svíčku. Už v okamžiku, kdy jsem ji zapaloval, zpozoroval jsem kovový kotouček, přilepený na spodku svíčky. Měli jsme chvíli, kdy jsme jen diskutovali o faktech, která jsme při studiu objevili. Nebylo jich mnoho, a tak jsme se nemuseli zase tak urputně soustředit. Najednou si prof. Wiš všiml, že z boku druhé svíčky něco červenavě prosvěcuje. Řekl mi o tom a zároveň v té samé chvíli přišel správce Hadraba s jasně zářící výbojovou lampou. Prof. Wiš vzal druhou svíci do rukou, uhasil ji a začal si ji prohlížet v jasném světle donesené lampy. Voskové tělo svíčky jím bylo tím pádem poloslabě prosvíceno, bylo vidět, že na konci svíčky se nachází malý předmět. Dohodli jsme se, že podrobný průzkum provedeme až v laboratoři.
Příští den jsme svíčku opatrně nařízli a vyjmuli kovový váleček, z jedné strany zakrytý pečetním voskem a z druhé kovovou zátkou bez jakýchkoliv znaků. Dále jsme vyjmuli druhý předmět z boku svíce – jednalo se o zlatou jehlici zvláštního tvaru, přičemž naše úkony jsme zakončili i vyjmutím třetího předmětu - kovového kotoučku z podstavy svíce.
Nejvíce nás lákala a zajímala zapečetěná kovová trubička, pravděpodobně z nějaké slitiny mědi. Důvod byl jasný – mohla v sobě skrývat nějaké další překvapení.
A také ano!
Pomocí jemné pilky jsme odstranili kovovou pečeť. Při prvním naříznutí to slabě zasyčelo, jak se vzduch dral dovnitř. Po odstranění pečetě byl vidět malý svinutý papírek. Strachovali jsme se, aby se na vzduchu nerozpadl, ale naštěstí byl v poměrně dobrém stavu. Opatrně jsme jej rozvinuli. Jaké bylo naše překvapení, když se na papírku objevila miniaturní mapa!
Než jsme se pustili do jejího luštění, papír jsme konzervovali a vyhladili, k čemuž jsme přizvali ústavního restaurátora.
Mapa se vyznačovala velmi pečlivým provedením. A navíc, na rubu mapy byla tužkou nakreslena královská koruna s jakýmsi vybroušeným kamenem.

Nyní uvádím závěry podrobného studia jednotlivých nalezených předmětů.

Miniaturní mapa byla nakreslena wan-huskou tuží. Jedná se o ostrov bez uvedení souřadnic či polohy, je tam jen orientace S-J. Na mapě jsou vyznačeny mělčiny, bažiny, pohoří, toky řek i jeskyně. Možná, že jako vodítko polohy by mohla sloužit přerušovaná rovnoběžka, označující buď obratník nebo rovník. Na mapě jsou dále zvláštnosti jako vykreslený kroužek či hvězdička, případně šipka. – viz obr. 5.
Na rubu mapy je tužkou nakreslená ertská královská koruna, ztracená společně s podstatnou částí královského pokladu někdy během 15. století. Že se jedná o ertskou královskou korunu jsme zjistili srovnáním a zobrazením královské koruny na portálu dveří audienční síně královského hradu v Erthysu (obr. 6) a na náhrobku krále Urbina z rodu Orsiniů na Tarské katedrále (obr.7). Zároveň byl určen i vybroušený kámen, který jsme identifikovali jako součást ertské královské koruny. Jednalo se údajně o safír mimořádné velikosti – symbol kultu Hvězdy.

Studiem jehlice bylo konstatováno, že se jedná o zlatý šperk ze 17 století. Vložený kámen má zvláštní výbrus, celý šperk pak má zvláštní terčovitý tvar – viz obr. 2.

Kovový kotouček byl identifikován jako zkorodovaná mince, pocházející z Honeycarry z roku 1793 v hodnotě jednoho krejcaru a zpodobňující krále Ruprta I.“

A nyní mi dovolte položit otázky a uvést hypotézy.

Otázka: Proč si někdo dal takovou námahu s překreslením mapy, když měl k dispozici evidentně originál a proč ji uschoval s podivnými artefakty ve svíčce?

Hypotéza: Některý z mnichů řádu narazil při studiu v knihovně na původní originální mapu a jako jeden z úzkého spolku kolem opata dostal příkaz nalezenou mapu zničit. Honba za ztracenou korunou a pokladem stála, jak bylo uvedeno v letopisech, spoustu krve a neskutečné množství lidských životů. Proto opat v této mapě, vedoucí k pokladu, viděl nástroj ďábla. Mnich, který znal dogmatičnost opata, již před zveřejněním svého nálezu tajně mapu překreslil do miniaturní velikosti a z důvodu nápovědy jejího účelu na druhou stranu nakreslil ztracenou královskou korunu. Pak mapu vložil do mosazné schránky, zapečetil ji a společně se zlatou jehlicí ukryl v jedné svíci. Pro snadnější identifikaci přilepil na dno svíčky minci. Svíci pak založil do nejspodnější vrstvy a předpokládal, že ji buď sám někdy v budoucnu použije nebo ji objeví někdo snad v klidnějších dobách. Poté demonstrativně před opatem originál mapy spálil. Mnich pravděpodobně náležel ke skupině, zdobící miniaturami letopisy a církevní spisy, odtud pramení důvod jeho zručnosti při vytváření miniaturní kopie.

Otázka: Proč má jehlice tvar terče a jak resp. k čemu měla být použita? Je to klíč? Je to záměrné zařízení? Něco úplně jiného?

Otázka: Proč na mapě nejsou uvedeny souřadnice a proč není jasněji a zřetelněji označeno místo nálezu popř. účel kruhového bodu na mapě?

Otázka: Proč byla na svíci přilepena mince, navíc ještě k tomu honeycarrská? Na co měla ukazovat? Datování uložení? Upozornění na království, prolezlé honeycarrskými špióny? Náhoda?

Otázka: Viděl tvůrce originálu mapy skutečný poklad, když dokázal věrně nakreslit královskou korunu i s legendárním safírovým kamenem?

Děkuji všem laskavým posluchačům, účastníkům letošního kongresu za pozornost a doufám, že ctěná vědecká společnost pomůže některé nevyřčené otázky vyřešit.