ERCON 2012

K 30. výročí Světelných roků je třeba říci, že třicítka je nejlepší věk. Je to špičkový rozmach tělesných i duševních sil. Je to čas, kdy je vhodné se ohlédnout za nadšením a hříchy mládí. A jsem rád, že při tom ohlédnutí můžeme spokojeně konstatovat, že jsme udělali kus práce a že to bylo fajn.
Ta slavná historická etapa našeho sci-fi fandomu začala už mnohem dříve v Planetáriu Praha. V období jaro 1976 až jaro 1977 to bylo 3 x 6 večerů v cyklech Vesmír - Věda - Fantazie, Otazníky z vesmíru a Schůzky s mimozemšťany. (Starknest se dokonce může pochlubit legitimací číslo 0001 na cyklus Schůzky s mimozemšťany!) Pořady připravovali a prováděli jimi hlavně Ing. Marcel Grün, prof. Oldřich Hlad z hvězdárny, Dr. Líbl z Mikrobiologického ústavu a jiní). Na jaře 1978 v Planetáriu začaly filmové večery, které se konaly každý druhý čtvrtek, v roce 1981 v Planetáriu uvedl Ing. Marcel Grün takzvané Literárně-hudební večery pod hvězdami. První premiéra byla 23.4.1981, její částí byla také laserová show skupiny Via Lucis. Následovaly večery Vesmírná odysea, Vesmír v nás, Vesmír lidí a Pirx kontra vesmír. V roce 1982 byla v Planetáriu uvedena semaforská inscenace Planeta s tiše fialovou září.
Kino Ponrepo v zadním traktu hotelu Belveder v Letohradské 2/479 bylo v šedesátých letech prostě kinem starých a klubových filmů, ale po utlumení podezřelých aktivit v Planetáriu tamější parta nadšenců našla spřízněné duše zde. A stálo to za to!
Zvěsti o zajímavém programu kina se brzy rozlétly po Praze. Čekání ve frontě na lístky obnášelo zpočátku tak 2 hodiny, později 4 až 6 hodin, na Barbarellu se stálo přes noc a před Vesmírnou odyseou se prý čekalo přes 20 hodin! Viděli jsme tak mnoho filmů, které se nedostaly do kin, a ve frontě jsme se seznamovali s novými přáteli podle hesla "Jsme jedné krve, ty a já". Dá se říci, že spolupráce Planetária s kinem Ponrepo znamenala obrovský přínos pro tehdejší vznikající fandom a startovací impuls mnoha dalších důležitých aktivit mezi scifisty. Světelné roky vznikají právě v souvislosti s Ponrepem v r. 1983. Díky nim a recenzím, které otiskly, se podařilo zachytit tuto heroickou etapu našeho sci-fi života.

PONREPO a Světelné roky
1. ročník (1982-1983) přinesl filmový cyklus "Svět budoucnosti". Obsahoval 21 večerů rozdělených do části. V období 09/1982 - 01/1983 to byla první část "Svět budoucnosti I" a viděli jsme v ní filmy 451° Fahrenheita, Planeta opic, Alphaville a Westworld. Ve druhé části "Svět budoucnosti II" v únoru 1983 to byly filmy Futureworld, Zardoz a Muž z prvního století. Třetí část "Svět budoucnosti III" v březnu 1983 přinesla pásmo krátkých sci-fi filmů a němé filmy jako Homunkulus, Nebeská loď, Cesta na Měsíc, Cesta do Nemožnosti, Ztracený svět, Vozka smrti a Kráska z Marsu. Následoval cyklus "Atomová hrozba". V první části v dubnu 1983 to byly filmy Krakatit, Probuzená zkáza (mimochodem to byla první Godzilla!) a Proklatci. Druhá část v květnu 1983 přinesla filmy Na břehu, Okna do neznáma a Divoká planeta. Dalším cyklem byl "Vědeckofantastický film po II. světové válce" (06-09/1983). Obsahoval filmy Mlčící hvězda, Ikarie XB-1, Solaris, 2001: Vesmírná odysea a Barbarella. Všechny tyto filmy byly pečlivě zmapovány a recenzovány ve Světelných rocích a pomohly tak fanům kolem Starknestu se v této bohaté kolekci vybraných uměleckých děl zorientovat. V neposlední řadě také dokázaly překlenout mezery pro lidi, kteří se na některý večer nedostali.
V letech 1983 - 1984 pak Ponrepo pokračovalo cykly "Návštěvy cizinců", "Použití vědy", "Věda dnes a zítra" a "Remaky" a nabídlo i několik starých filmů mimo cykly. I těchto skoro třicet (rozhodně víc než dvacet pět) filmů podchytily poctivě a s nadšením stránky Světelných roků.
Bylo jasné, že něco tak dobrého a oblíbeného jako filmové cykly v Ponrepu nemůže pokračovat dlouho. V říjnu 1984 se začíná připravovat rekonstukce kina. V roce 1985 bylo kino Ponrepo "kvůli rekonstrukci" uzavřeno a promítání archivních filmů přemístěno do kina Letná ve Veletržní ulici. Ale tam to už nebyli titíž lidé a tytéž filmy. Cesty Světelných roků a kina Ponrepo se proto rozešly, protože Světelné roky zůstaly věrné své původní tváři a myšlence.
Za krásnou dobu Planetária a Ponrepa zaslouží dík hlavně Ing. Marcel Grün z Planetária a jeho přátelé. Ale můj největší dík patří Starknestu, Standovi Čermákovi a Borkovi a Daně Čápovým, kteří dali vzniknout Světelným rokům a tuto nádhernou etapu našeho života v nich zachytili pro potěšení a poučení nás i budoucích.