Na pobřeží ertilského souostroví lze mezi mnohými jinými krásnými skořápkami různých druhů měkkýšů i tvrdýšů nalézt občas i jednu zcela specifickou, pravidelně sférickou více či méně uzavřenou ulitu, pokrytou drobnými ďolíčky. Mívá kolem 4 cm v průměru a pozorného nálezce může zarazit, že i drobné úlomky vždy přesně kopírují tvar povrchu koule a navíc nemají klasický zlomový okraj – vždy jsou po obvodu zaoblené, hladké. Budete-li štěstí, můžete dokonce nalézt ulitu zcela uzavřenou, připomínající malý míček bez jakéhokoliv otvoru.
        Tyto podivuhodné skořápky jsou schránkou zvláštního druhu živočicha, golfiče koulivého (Golfox Globator). Tento primitivní měkkýš si na ochranu měkkého tělíčka buduje z produktů svého metabolismu (vyloučených vápenných a draselných solí) pevnou kulovitou schránku. Ta postupně narůstá, přesně kopírujíc dokonale kulatý tvar těla golfiče. Z počátku tvoří jen drobný lupínek, který se stále zvětšuje, až ke konci života svého tvůrce zcela uzavře v kulaté schráně. Měkkýš je tak naprosto izolován od vnějšího prostředí a dochází k podivuhodnému jevu, kdy schránka sice v malém množství propouští plyny a zvláště kyslík, rozpuštěný ve vodě, ale již ne žádnou potravu. Golfič proto začne vstřebávat buňky vlastního těla a to až do té míry, že zbude jedna jediná, která posléze upadá do latentního stavu, jakési spóry. Ta může i několik desítek let čekat, až pevnou schránku roztříští vlny či nějaký živočich a bude moci v teplé mořské vodě dát postupným dělením vznik nové generaci golfičů.

---