Šťastný konec zmizelých stop
        Při zkoumání chrámového komplexu v předhůří Eigenských hor (viz lokalitu s místním názvem Emfix) narazil profesor Wiš v blízkosti hlavního kamene chrámu na nechutného plaza. Zvíře se chystalo zaútočit. V té chvíli si profesor Wiš vzpomněl na rodné Nerestce a tamní lidový tanec nazývaný "odzemek". Když se proti němu otevřela skoro metrová tlama a hrozila, že ho zakousne, uskočil profesor na jednu stranu, uskočil na druhou stranu a odporná potvora nevěděla, co má dělat. V hypnotickém rytmu, který vědci koloval v krvi od mládí, tančil, skákal a kmital nohama sem a tam. Zvíře ho zmateně sledovalo. Pak se rozhodlo k akci. Vyrazilo, aby profesora napadlo. Nepodařilo se mu však vystihnout složitou staročeskou choreografii. Místo, aby se zakouslo vědci do těla, podrazilo mu nohy a ten upadl přímo na ně. Každý karatista by profesora jistě pochválil za to, jak přesně se mu podařilo padnout přímo na krční páteř plaza a zlomit mu vaz. Bohužel se jednalo o posvátné chrámové zvíře. Profesor musel okamžitě uprchnout do džungle a skrývat se tam až do odjezdu výpravy, aby se nestal obětí pomsty domorodců. Je jasné, že kůži posvátného aligátora domorodci nebyli ochotni za žádnou cenu vydat. Každý, kdo se na ni ptal, se ocitl v podezření, že má něco společného s profesorem Wišem a byl okamžitě vyhnán z vesnice. Po poradě s kulturním atašé našeho vyslanectví v Ertaru se však podařilo najít řešení. Pár let jsme dali domorodcům pokoj a pak jsme nechali kůži za přiměřenou odměnu ukrást. Po 25 letech ji konečně můžeme uložit do našeho muzea a celý případ uzavřít. Že se jednalo o optimální postup, dokazuje fakt, že domorodci stále ještě ztrátu posvátného ostatku neobjevili.
        (viz S. V. Wiš: Stopy zmizelé a znovu objevené, referát na Erconu 1988)

---