---

       Poznámka autora: dimenze erconové projekce: x, y, z (stereo), R (červená barva), G (zelená barva), B (modrá barva), A (zvuk), T (čas), voda (rozprašovač), vítr (ventilátor), teplota (fén), dx (vibrace horizontální), dy (vibrace vertikální)
       
       
       3D filmy míří stále častěji do našich kin. Jdete-li na premiéru, musíte si předem velmi odpovědně vybrat, zda chcete vidět plastický obraz ve 3D verzi nebo obyčejný "plochý" ale zato kvalitnější 2D obraz. Propagátoři kinematografie při halasné reklamě kupodivu zapomínají na to, že film se odehrává v čase. Tento důležitý rozměr považují za samozřejmost a v programech ho zcela opomíjejí. V Ertaru prezentaci této informace upravuje státní norma SER1903/1989/02 z roku 1989. Jejím cílem je zajistit nejen informovanost, ale i ochranu diváka. V podstatě jde o to, že v Ertaru se ve všech informacích o filmech povinně uvádí přesný titul filmu v libovolném jazyce s použitím znakové sady používané místním úředním jazykem. Samozřejmě, že se po zavedení normy našli vtipálci, kteří zkusili přepisovat originální tituly filmů z Wan Hu, ale nedočkali se příznivé odezvy. Další informace o filmu jsou nepovinné. Jinak je tomu v případě, že časopis nebo reklama informuje o konkrétním filmovém představení. Pak je příslušné médium povinno uvést vždy přesný titul filmu v místním úředním jazyce a počet dimenzí pro konkrétní projekci, přičemž údaj sedm až osm D se považuje za standard a za určitých podmínek se nemusí uvádět. Na rozdíl od našich zvyklostí jsou tedy za běžné považovány 7D projekce. Jsou to barevné (R,G,B) zvukové (A1, A2) filmy na běžné obrazovce nebo plátně (x,y), které probíhají v čase (T), tedy mají začátek a konec. Tyto dimenze norma označuje jako základní a pro jejich kombinaci se povoluje výjimka. Počet dimenzí sedm až osm se, jak již řečeno, pak nemusí uvádět. Ale pozor! Pokud je některá ze základních dimenzí nahrazena jinou, například jde o němý nebo černobílý film s přidanými vůněmi, počet dimenzí se v inzertní nebo programové informaci uvádět musí.
       A nakonec - v žádném případě nepodceňovat - se jako povinná informace musí zřetelně a prokazatelně uvádět výčet doplňujících dimenzí před vstupem do promítacího sálu, přesněji před místem, kde jsou zneplatňovány vstupenky. Tím se zaručují práva alergiků včas odmítnout účast na projekcích, které používají umělé vůně a pachy. Stejně jsou tak např. ošetřena i práva lidí, kteří trpí závratěmi (stereoskopické filmy) nebo jsou naopak třeba nedoslýchaví na jedno ucho (stereofonní zvuk).
       Hezkým a pro nás exotickým příkladem je třeba poměrně známý film Sýr děsu 1 z roku 1991 (recenze následuje). Režisér Džon Šippenter tehdy obětoval stereofonní zvuk a přidal pachový kanál. Na film označený 8D přišlo mnoho nepozorných diváků, kteří pak byli pachovým rozměrem filmu nepříjemně zaskočeni. Nelze říci, že se jednalo o úspěšný film, přesto na něj tisíce diváků nemohou zapomenout.