ERCON 2014

Píše se rok 1128.
Bezvýznamný rod Stenlyjovců z Vrtichvost u Třeště neprožívá nejlepší období své vlády nad bezvýznamně malým územíčkem s bezvýznamnými poddanými. Ani dostatek vláhy není schopen vykompenzovat lajdácky odvedenou práci při letošní setbě, sýpky hrozí být v zimě vymetenými.
Hrozí hlad.
Z dříve bohatého lesního porostu na nevelkém panství zbývá pár desítek kmenů.
Hrozí chlad.
V jak jinak než neudržovaných jímkách vody, malých rybníčcích a jednom jediném větším jezírku voda zarůstá řasami, ryby mají nedostatek vzduchu. Hygiena šlechty dosahuje dvojnásobku svrabu a špíny poddaných.
Hrozí smrad.
Kdo má ještě zdravé nohy, rozum a neshnila mu kola žebřiňáků, balí svých sedmnáct meruněk (= obdoba pozemského rčení „pět švestek“) a prchá k uvědomělejšímu knížeti v sousedství. Stenlyjovci jsou však stále v klidu. V rodinné pokladnici zbývá sice už jen pár cenných mincí, ale zpohodlnělá a degenerovaná hrabata si válejí šunky dál a dál, soukajíce do svých chřtánů čím dál tím hubenější pečená holoubata.
Jediným, koho nenechává současná neutěšená situace panství a morálky chladného, je nejmladší syn Stanlyje Chrabrého (tohle označení si zřejmě ve výše uvedeném roce šedesátiletý šlechtic vysloužil proto, že našel dost odvahy a přípodotek si ke svému jménu svévolně připojil) Stanlyj Trpaslík. Od narození fyzicky postižený benjamínek rodu Stanlyjů se v ničem nepodobá žádným svým historickým předkům, ba ani rodičům. Navzdory trpasličímu vzrůstu a liliputímu poměru horní části těla a nohou vlastní Stanlyj Trpaslík pohlednou tvář, vysoký intelekt, řemeslnou zručnost, výtvarné nadání a neustále dobrou náladu. I on zdánlivě zahálí celý onen pro jeho rod osudový rok – ovšem zdání klame. Uzavřen ve své skromně zařízené komnatě usilovně přemýšlí, jak dostat rodinu z letargie a jak odvrátit hrozící materiální, morální a hygienickou katastrofu. Přemýšlí o vývoji převratné zbraně, která by mohla být výhodně zpeněžena u válkychtivých sousedů, ovšem po několika týdnech marného bádání, tento byznys zavrhuje. Loupežení se mu z principu zajídá, a tak se touto cestou podnikání vůbec nevydá ani na jediný den. Fyzické práce se nebojí, ovšem sám a ještě k tomu kvůli své trpasličí postavě ani náhodou takzvaně čirou nemůže o navýšení rodinného jmění třeba jako dřevorubec, kovář či tesař ani začít přemýšlet.
A pak ho to napadne.
To pozdně letní ráno dne 10. září 1128 se rozhodne Stanlyj Trpaslík zbohatnout uměním. Záliba současného krále Riserraka, kdo ví proč zvaného Pudivítr, v bezbřehém kupování byť jen trochu záhadných výtvarných děl je všeobecně známá. Ovšem pozor, Pudivítr jako správný Oron z druhé královské dynastie Nové doby Královské není jen nějaký bláznivý a nesmyslně rozhazovačný sběratel. Dlouhá léta, strávená cestováním po sousedních zemích a v nich navštěvováním i těch nejzapadlejších tržišť z něj udělala odborníka na slovo vzatého, který jen tak nějakého za mystický zázrak prohlášeného zajíce v pytli nekoupí. Stanlyj Trpaslík bere svůj nemalý rozum do droboučkých hrstí a během pěti hodin soustředěného přemýšlení vytvoří neprůstřelnou legendu jednoho záhadného obrazu.
A, samozřejmě, ten obraz sám během následujících pěti měsíců namaluje.
A, samozřejmě, sám se pak vydá obraz Pudivětrovi prodat.
A, samozřejmě, svým odvážným podvodem (i když vlastně jen polovičním podvodem, protože obraz jako takový existuje) zachrání svůj rod před krachem.
Tak takhle nějak se mohly odehrát události kolem vzniku jednoho z nejzáhadnějších obrazů ertarské historie. Pohnutý osud líných (až na jednoho!) Stanlyjovců se možná odvíjel mírně jinak, ovšem v hrubých rysech se tato rekonstrukce historických okamžiků na 98,765% shoduje s pravdou. Ještě nám dovolte, abychom upřesnili, před jakým krachem prodej záhadného obrazu králi Pudivětrovi Stanlyjovce zachránil. Zachránil je před okamžitým krachem, který ovšem po sedmi letech další zhýralé nečinnosti stejně přišel a smetl s sebou i dobráckého Stanlyje Trpaslíka. Přestože Stanlyjovci dokázali pohádkovou sumu krále Pudivětra prakticky celou roztočit, tehdy mezi lidem šířené povídačky a pověsti o neskutečném bohatství se jeho prudkým snižováním nezabývaly. Stanlyjovce v zimě roku 1135 přepadla tlupa loupeživých takzvaných rytířů a po krutém mučení v zájmu zjištění místa zakopání pokladu ještě krutěji povraždila. Šuškalo se, že vrahy vyslal sám král Pudivítr, protože chtěl získat další mystické obrazy, ovšem žádné věrohodné a spolehlivými kronikáři zaznamenané, a to v ani písemné, ani tesané a dokonce ani do drahých kovů vyryté podobě se o tomto domnělém královském podrazu nedochovaly.
Originál obrazu, namalovaného Stanlyjem Trpaslíkem, se do dnešních dní také nedochoval. Byl rituálně spálen v poslední den kralování dynastie Velkých Oktalů, tedy 4.11.1698. Možná je to symbolické, možná byl obraz skutečně mystický i magický, možná právě tato událost zavdala vzniku období moderních ertských dějin, datovaných od 5.11.1698, tedy ode dne, kdy byl králem prohlášen profesor Brunonis. Každopádně, dnes si musí ertologové vystačit pouze s několika dobovými kopiemi Trpaslíkova obrazu, z nichž nejstarší je (vlastně byla – vysvětlíme dále) datována do období vlády krále Avogona, tj. někam na přelom 14. a 15. století. Je příznačné, že taktéž donedávna jsme neznali jediného autora těchto kopií; některé odvážné teorie údajně mírně nezodpovědných ertologů dokonce tvrdili, že nejméně dvě z nich namaloval samotný Stanlyj Trpaslík. Čímž jsme se konečně k meritu naší dnešní přednášky a artové prezentace zároveň.
Náš dvoučlenný tým měl totiž díky své dobré interplanetární pověsti unikátní možnost provést finančně a technicky neomezený výzkum dochovaných kopií Trpaslíkova obrazu. A protože jsme k naplánovaným experimentům přistoupili nezatíženi žádnými historickými předsudky, nesráženi k zemi úctou ke královským dynastiím a neomezeni znalostmi kvantových mezí dostupných přístrojů, velmi brzy přinesl výzkum slaďoulinkaté ovoce.
Dovolte nám předložit vám nejdříve velmi stručný harmonogram experimentů, seznam použité techniky a samozřejmě i zkoumaných předmětů. Teprve poté se dostaneme k jádru věci, po kterém už všichni zcela jistě toužíte, a konečně vám ukážeme onen záhadný obraz a odtajníme i báchorku, kterou Trpaslík zkušeného sběratele magických výtvarných děl, krále Pudivětra, utáhl na převařené nudli.
I když jsme někde výše uvedli, že se dochovalo „několik dobových kopií“, víme samozřejmě úplně přesně, kolik jich je. Přesně pět. Jako číslo 1 jsme označili kopii z období krále Avogona, starou zhruba 614,75 roku. Číslo 2 nesla kopie s letopočtem 1493 na své zadní straně. Číslem 3 jsme symbolicky popsali kopii z konce 15. století, označovanou pochybnými písemnými prameny jako třetí kopii od stejného anonymního autora, který údajně své první dva výtvory zničil pro jejich přílišnou dokonalost. Číslo 4 nesla zjevně nejméně povedená kopie, pocházející ze začátku 17. století, pětku pak kontroverzní kopie ze sklonku 18. století. Všechny kopie bez rozdílu mají rozměr kreslicího listu originálu A4. Pro větší srozumitelnost uvádíme poměrně podrobnou definici a rozměry celé rozměrové řady A; při přednášce na 30. Erconu bude však tato nudná pasáž (kurzívou) vynechána: Řada A je definována plochou papíru 1 m2 a poměrem velikostí stran 1:?2 (tj. přibližně 1:1,414). Délky stran jsou zaokrouhleny na celé milimetry. Základním formátem je formát A0, který právě má plochu 1 m2 (dle definice). Další formáty této řady (A1, A2, A3, …) vznikají postupným půlením delší strany. Nejčastěji používaný formát A4 má rozměry 210 × 297 mm. Rozměry platí pro Oříznutý snímek. Oříznutý originál má rozměry větší o 10 mm (tj. okraje šířky 5 mm). Kreslicí list originálu mívá rozměry větší o dalších 30 mm (přibližně). V technické praxi se vychází z formátu papíru, který je vždy ležatý. Výjimku tvoří formát A4, který je stojatý. V některých případech jsou používány "Prodloužené formáty". Technické výkresy mají formát A0 až A4. Formát A5 není doporučen k použití. Menší formáty výkresů nejsou použitelné.
Tloušťkou se všechny kopie vejdou do rozmezí 80-250 g/m2, které odpovídá nám dobře známým druhům papírů, používaných v moderních laserových tiskárnách. Předesíláme, že papír samotný, jeho vlastnosti, pravost původu a ani žádné jiné parametry nebyly předmětem našeho výzkumu. Vyšly jsme z tvrzení Vědecké rady Metropolitního muzea v Black Hole City, která se zaručila za nezpochybnitelnou pravost všech podkladových materiálů kopií, takže jsme nic z tohoto pohledu neřešili.

K dispozici jsme měli následující přístrojovou techniku, a to včetně odborného personálu, podrobných návodů a detailně vyškolených lektorů; ostatně ani u přístrojů jsme nijak nezpochybňovaly vlastnosti a výsledky, které nám byly poskytnuty:
A) Hmotnostní deflaktátor řady BMXDCV – přístroj na určení přesného stáří použité barvy, vychází z principu naředění par, uvolněných při sušení programově vysoušené definovaně navlhčené kresby
B) Vodní váhy AKVAVEJT 6500 s rozsahem vážení od 100 kg do 358 µg (ano, mikrogramů)
C) Optický defragmentátor 3D na zkoumání mnohovrstevnatých maleb starých budov a bunkrů
D) Spektrofotohustoměr wan-huské výroby – při prvním použití se porouchal, ani vyškolená obsluha už s ním nebyla schopna provést žádný experiment
E) Lupa s osvětlením, průměr 25 cm, s elektronickým metrem s citlivostí na setiny milimetru
F) Kapesní nůž z vlastnictví rodiny Čermákových značky Victorinox k rozbalení pečlivě převázaných balíků s kopiemi
G) Klimatizaci 500W/14 k vytvoření snesitelnějších klimatických podmínek v nepochopitelně přetopených laboratořích muzea

Postup experimentů byl následující s tím, že plánování muselo být na minutu přesné a efektivní, neboť povolení výzkumu jsme měli pouze na dvanáct hodin:
1) Příjezd do muzea (08:00)
2) Přivítání se s vedením muzea
3) Vybalení zavazadel v muzejní ubytovně
4) Rozbití základního vědeckého tábora v laboratořích muzea
5) Vybalení kopií (položka F)
6) Očíslování
7) Sestavení harmonogramu experimentů
8) Zapnutí klimatizace (položka G)
9) Sestavení tohoto seznamu kroků výzkumu
10) Vizuální kontrola kopií lupou (položka E) včetně měření velikostí skvrn (viz dále popis obrazu)
11) Vážení kopií (položka B)
12) Dočasné vypnutí klimatizace (položka G)
13) Oběd (13:00-13:53)
14) Deflaktace kopií podle pořadových čísel (položka A), opakované experimenty s proměnnými vstupními klimatickými podmínkami
15) Defragmentace povrchů kopií (položka C) s pomocí speciálně na míru vyrobeného stojanového boxu, simulujícího prostředí betonového bunkru konce 20. století
16) Opětovné zapnutí klimatizace (položka G)
17) Balení kopií do původních obalů (položka F nepoužita)
18) Definitivní vypnutí klimatizace (položka G)
19) Loučení s vedením muzea
20) Odjezd z muzea (19:57)
21) Vyhodnocování obsluhou zaslaných výsledků (následujících 57 dní)

Dříve než vás s výsledky výzkumných experimentů seznámíme, přistoupíme k vizuálnímu popisu originálního obrazu.
Když se díváte na obraz z větší dálky (více než 552 centimetrů), vidíte jednolitou černou plochu, jejíž barevná hustota je velmi homogenní, jinými slovy černá je na každém místě plochy stejná. Teprve když se přiblížíte blíže (100 – 351 centimetrů podle kvality zraku), jste schopni rozeznat po ploše zdánlivě chaoticky rozmístěných jedenáct bílých bodů. Umístěny v černočerné ploše vypadají, že mají béžovo-šedou barvu, ovšem experimenty na defragmentátoru plnohodnotně prokázaly, že barva je bílá (laicky bych ji přirovnal k 5000 stupňům Kelvina na stupnici teploty barev [teplota denního světla]). Zároveň bylo měřením ověřeno, že všechny body mají stejnou plochu, byť se pod velkou lupou tvarem poměrně výrazně liší. V den, kdy Stanlyj Trpaslík přinesl na královský hrad svůj obraz a nabídl ho Pudivětrovi, měl připravenou geniální legendu k jeho legalizaci. „Bílé body jsou, pane králi, absolutně chaoticky rozmístěné. Můžete jimi prokládat přímky či pravidelné křivky (sinusoidy, paraboly, hyperboly), můžete na ně zkoušet napasovat trojúhelníky, kruhy či elipsy, nikdy ale neuspějete.“ Trpaslík si mohl dovolit takovouto odbornou terminologii, věděl, že Pudivítr je matematicky vzdělán a že mu lišácky do středověce pojaté pergamenové (poznámka přednášejících: toto je pouze předpoklad, žádná relikvie se nedochovala) prezentace zařazené geometrické názvosloví nebude cizí, ba naopak, dodá na důvěryhodnosti. „Možná se mě teď chcete zeptat, proč jsem vám přišel tento obraz nabídnout, když nemá žádný matematický ani geometrický význam. Klidně vám, můj pane, po pravdě odpovím. Nejde ani o matematiku, ani o geometrii – body mají totiž astronomicko-astrologický význam. Pokud byste se v noci po správném dni, jarním slunoobratu, přesně o půlnoci podíval přes průhlednou šablonu, vytvořenou přesně podle bílých bodů, na souhvězdí Rytíře, tvořeného deseti hvězdami, a jedenáctý bod, jenž nemá oporu v tomto souhvězdí, by splynul se světlem planety Straton, pak v létě roku, kdy k tomuto jevu dojde, vyhraje král, který vyhlásí kterémukoliv sousednímu království válku, střetnutí s nepřátelským vojskem bez ztráty jediného vojáka.“
Součástí Trpaslíkovy dodávky byla pochopitelně i průhledná šablona z tenkého zvířecího střívka, na níž byly bílé body obrazu znázorněny černými puntíky. Pudivítr nebyl blbec. Samozřejmě si počkal do jarního slunoobratu na správnou polohu souhvězdí Rytíře na půlnoční obloze. A pak rychle a bez váhání vyplatil požadovanou pohádkovou sumu, protože deset černých puntíků přesně překrylo hvězdy Rytíře ve chvíli, kdy odbyla půlnoc a šablona byla přesně ve vzdálenosti jednoho decimetru od očí pozorovatele.
Nyní přistupme k našim závěrům a výsledkům výzkumu. Jsou tak strašně jednoduché, že po jejich zveřejnění vás všechny zcela jistě napadne to samé, co napadlo nás: jak je možné, že se čekalo až do roku 2014 na dvojici výzkumníků z paralelní planety, aby odhalila tak zjevnou a do očí bijící pravdu?
Kdyby byl Pudivítr vysokoškolsky vzdělaný astronom a měl k dispozici výkonný počítač, nikdy by na Trpaslíkem navrženou transakci nepřistoupil. On by si tím pádem totiž dokázal vypočítat, že Straton se do požadované polohy nedostane dříve než v roce 2379 (a to kdo ví jestli!?). Takže bychom mohli celou záležitost uzavřít jako nefalšovaný podvod při zneužití důvěřivosti vášnivého sběratele mystických pomůcek vládnutí.
Ale my to neuzavřeme. Ono je totiž hrozně zajímavé poznat princip, jakým Trpaslík vytvoření předmětu podvodu dosáhl. Jeho motivaci jsme pospali v úvodu naší přednášky – potřeboval finanční prostředky k zachránění šlechtického rodu. Protože to ale jinak byl z gruntu poctivec, zvolil si poměrně složitou cestu k namalování obrazu. To proto (a teď tak trochu fabulujeme), aby ulehčil špatnému svědomí z podvodu, který chystal.
Na zvolenou A4 velikost papíru promítl deset svítivých bodů souhvězdí Rytíře a pak bez jakýchkoliv výpočtů a uvážlivých teorií fláknul kamsi do prostoru mezi ně bod jedenáctý pro planetu Straton. Spolehl se jen na fenomén zvaný štěstí, že zvolil místo, do kterého se Straton hned tak brzy nedostane, aby nebylo odhaleno, že žádná královská bitva nejde vyhrát bez ztráty na životech na straně vítěze.
Takže Trpaslík měl jedenáct černých bodů na zcela bílé ploše. On se však rozhodl, že výsledným obrazem musí být jedenáct bílých bodů na ploše černé. Stačilo sice obarvit okolí bodů na černo, jenže, jak již bylo řečeno, Trpaslík si svůj úkol dobrovolně velmi zkomplikoval.
Nakreslil na papír portrét nejoblíbenější sestry, černovlásky Jasmíněny. Pak na něj položil další papír a jednoduchými tahy pera s černým inkoustem obkreslil pouze vnější okraj portrétu. Pomocí propojení matematických funkcí posunutí a otočení pak tento obrys obkresloval tak dlouho, dokud jednotlivé obrysy portrétu nepokryly celý papír s výjimkou samozřejmě oněch jedenácti bílých bodů, a to ještě při dodržení předem zvolených tvarů bodů. Posunutí neboli translace v rovině je přímá shodnost, která každému bodu X roviny přiřazuje obraz X´. Je definován vektor posunutí s, jeho délka udává délku posunutí a jeho směr určuje směr posunutí. A ještě důležité doplnění: posunutí nemá samodružné body; samodružné jsou všechny přímky rovnoběžné se směrem posunutí. Je logicky zřejmé, že délka posunutí musela být menší než tloušťka čáry obrysu portrétu a také že směr posunutí se musel během vytváření obrazu měnit tak, aby nedošlo k překrytí míst, která nutně musela zůstat bílá. A naopak, místa, která nebylo možné pokrýt posunutím, změnila barvu z bílé na černou pomocí otáčení. I tato funkce je přímou shodností, je jednoznačně určená středem otočení S, velikostí úhlu otočení ? a daným smyslem otočení. Oním smyslem tady ale není, jak byste se mohli domnívat, dovybarvit bílou plochu na černou; daným smyslem se v případě matematického pojmu otočení myslí smysl kladný (otočení proti směru hodinových ručiček) nebo záporný (kupodivu po směru hodinových ručiček).
Bohužel, žádné záznamy o Trpaslíkových výpočtech se nedochovaly.
Úplně vám na rtech vidíme otázku, co nás dovedlo k tak odvážným tvrzením o tak zbytečném piplání se s jedním černobílým obrazem? Tak byly to především výsledky analýzy v plánu experimentů označené jako krok 15, která odhalila na více než 90% plochy obrazu překrytí nejméně jednostoosmnácti vrstvami barvy, v některých místech (kolem 3% plochy) se dokonce jednalo až o 395 vrstev. Analýza dokonce poskytla tak spolehlivé výsledky ohledně rozlišení jednotlivých vrstev, že se nám podařilo vytvořit současnou verzi obrysu portrétu. Z hlediska principu pravděpodobnosti jsme na devětadevadesáti procentní shodě. Portrét je na připojeném obrázku.
Artefakty, které po prezentaci této přednášky odevzdáme do Muzea ertologie, jsou pochopitelně jen makety zkoumaných kopií. Při jejich vytváření jsme odmítli Trpaslíkovo sebemrskačství, což znamená, že černý obraz nemá od 118 do 395 vrstev a bílé body také nevykazují originální a posunutími/otočeními vytvořené tvary.
Děkujeme za pozornost!