ERCON 2014

Tentokrát se pouštím do oblasti, v níž nejsem příliš povolán a ani se necítím být. Vydávám se na pole lingvistiky, a pokud se někomu znalému bude zdát, že po jemné zahrádce voňavé slovní mateřídoušky jezdím buldozerem, nechť mi promine a potichu, velmi potichoučku přistoupí k hromádečce vaty, ucpe si otvůrky, které má v oušcích nad lalůčky a nechá ostatní, ať si myslí, že se poučí.
Uslyšíte skutečné vědecké pojednání - a proto, pokud by se někdo ztrácel a měl tendenci usnout, nechť si poslouží. Ale pouze v případě, že nechrápe. Pokud si není jist, jsou zde připraveny sirky pro podepření víček.
Ertarské stigma. Proč Ertarské stigma? Jde o výraz, se kterým se můžete čas od času setkat. Ono vlastně ani o žádné stigma nejde, ale pro některé turisty se to tak může jevit. Stigma se nazývají bolestivé, krvácivé rány u věřících v místech, kde měl Ježíš hřeby. Přeneseně se výraz používá i pro jiné druhy utrpení. Teď možná leckdo nadskočil. Utrpení v ERTARU? Zkuste se však vžít do situace člověka hovořícího jakýmkoli jiným jazykem, který se pracně naučí alespoň základy ertštiny, přijede do země a najednou zjistí, že na něj každou chvíli kdekdo mluví nějak úplně jinak. Ertové jsou velmi zdvořilí a snaží se obvykle návštěvníkovi vyhovět a mluvit co možná nejsrozumitelněji. Nicméně i tak se co chvíli stane, že v zápalu přeskočí do zcela jiné řeči, které turista nerozumí, nebo do nějakého nářečí, z něhož je turista tumpachový.
Někdy se tato skutečnost nazývá také Ertarské schizma. Nejde však o dva či tři současně úřadující truc papeže, jak se význam schizma obvykle chápe u nás. Jde o jakési schizma řeči.
Jak známo, hlavním jazykem v Ertaru je spisovná ertština. Není to však jazyk jediný. V mnoha materiálech i na bankovkách (které jsou kryty deklem) jste si mohli všimnout, že vy Češi se i bez znalosti ertštiny dorozumíte vcelku dobře. Druhým hlavním jazykem v Ertaru je totiž eritreiština. A co čert nechtěl, tento historický jazyk je nesmírně podobný češtině. Asi jako se vejce od kropenaté slepice podobá vejci od slepice bílé. Studium této vaječné problematiky nechám na jiném badateli a vrátím se k jazykům. Kromě ertštiny a eritreištiny se v Ertaru v některých oblastech používá ještě spisovná etariskánština, jazyk sousedního Etariskaru. V tomto článku pominu například magorštinu nebo různá obskurní nářečí jako je pidžin ertiš, kokny ertiš, estjuery ertiš a další, jejichž vliv na hlavní společenský proud v Ertaru je opravdu marginální. Zmíním se dále pouze o prísaf ertiš, která se jednak v poslední době značně rozšířila a za druhé se jedná o velmi zajímavý způsob vývoje mluvené řeči.
V minulých letech bylo o jednotlivých jazycích a mnoha zajímavostech z této oblasti široce pojednáno a informováno. Stačí prostudovat rozsáhlé materiály o spisovné ertštině od Slávka Švachoučka nebo postřehy o eritreištině a etariskánštině od Petra Súkeníka. Tam najdete i historická fakta. Přesto myslím neškodí trochu osvěžit paměť a zopakuji některé základní principy. Spisovná ertština se až nápadně podobá fonetické verzi naší pozemské angličtiny. Angličan by se tak v Ertaru naprosto bez problémů dohovořil. Ne tak již dopsal, ačkoli i v tomto případě, jak bude uvedeno dále, nejsou nepřekonatelné problémy. Ertové totiž na rozdíl od našich zpozdilých spoluzeměkoulanů píší, jak mluví. Tedy žádné pronunciation, ale pěkně, jasně pronansijejšn, žádné funny ale fany, žádné yard, ale jard (pozor, v Ertaru se na jardy neměří). Takový Angličan, kdyby se chtěl dopsat, musí jinam. Musí do Etariskaru. Tam se ale zase nedomluví. Etariskánština se totiž také nápadně podobá angličtině. Ale na rozdíl od našich zpozdilých spoluzeměkoulanů, Etariskarci mluví tak, jak píší. Tedy při hovoru neuslyšíte žádné pronansijejšn, ale pěkně, jasně pronunciation. Žádné fany ale funny, žádně jard, ale yard (pozor, v Etariskaru se na Yards neměří). Zdálo by se tedy, že takový turista z anglicky mluvících zemí by mohl být nejspokojenější na hraničním přechodu mezi Ertarem a Etariskarem. Naštěstí, jak uvidíme dále, není tomu tak. Za prvé se takový anglicky mluvící turista může jednoduše před cestou naučit česky. Vzhledem k výše zmíněné podobě češtiny s eritreištinou se pak jak v Ertaru, tak ve značné části Eteriskaru bez problémů domluví i dopíše. Ani v případě, že je takový anglicky hovořící turista lenivý, a česky se před cestou nenaučí, není úplně ztracen. Jednak se v každém z uvedených států buď domluví, nebo dopíše, ale vzhledem k procentuálnímu zastoupení znalosti ertštinny a etariskánštiny v obou státech má značnou šanci, že se v obou alespoň občas jak domluví tak dopíše. Doufám, že stíháte sledovat.
Při sčítání obyvatelstva, domů, bytů, aut, psů, slonů a bot pořádaném čas od času Ertarským statistickým úřadem, vyplynulo, že za svůj mateřský jazyk považuje spisovnou ertštinu více než 90% (devadesát procent) obyvatel. Zároveň více než 85,5% (osmdesátpětcelýchpětdesetin procenta) obyvatel považuje za svůj rodný jazyk eritreištinu a více než 19,734% (devatenáctcelýchsedmsettřicetčtyřitisíciny procenta) obyvatel považuje za svůj rodný jazyk etariskánštinu. Pro srovnání 0,6497% (nulacelášesttisícčtyřistadevadesátsedmdesetitisícin procenta) obyvatel považuje za svůj rodný jazyk magorštinu. Doufám, že stíháte sledovat.
Ze statistiky jasně vyplývá, že více než 85,5% (osmdesátpětcelýchpětdesetin procenta) obyvatel Ertaru považuje za mateřský více než jeden jazyk. Kupodivu v Etariskaru jsou výsledky dosti podobné. Samozřejmě s rozdílnými čísly ohledně jednotlivých jazyků. Z uvedeného vyplývá, že zvláště v Ertaru je značné množství občanů bilingválních. Rozhodně více než 85,5% (osmdesátpětcelýchpětdesetin procenta). Žije zde však i značné procento trilingválních i quatrolingválních obyvatel. Není se ale čemu divit. V obou zmíněných zemích je totiž věnována značná pozornost a podpora výuce jazyků. Oba národy jsou si natolik blízké, že čas od času se v politických kruzích Ertaru vyskytne názor, že vlastně není žádný zásadní důvod, aby mezi oběma státy vedla hranice. Kupodivu čas od času se v politických kruzích Etariskaru vyskytne názor, že vlastně není žádný zásadní důvod, aby mezi oběma státy vedla hranice. Až potud by bylo vše v pořádku a panuje vzácná shoda. Opět kupodivu, daleko menší shoda panuje v představách o tom, které město by bylo hlavní, jaká řeč by byla úřední, které politické kruhy nebo kolik z nich by bylo hlavními politickými kruhy v případě, že by mezi oběma státy nevedla hranice. V podstatě takové ty běžné, nepříliš důležité ale ve své podstatě neřešitelné starosti. Naštěstí, alespoň jedna věc řešitelná je. A to právě jazyky. Vzhledem k rozšířené bilingvalitě, trilingvalitě a quatrolingvalitě se lidé bez problému domluví a navíc je tendence lidí používat jednotlivé jazyky podle okamžité situace i jejich subjektivní vhodnosti.
Co si pod tím představit.
Vezměme třeba takovou spisovnou ertštinu (o etariskánštině lze říci prakticky totéž). Perfektní vcelku jednoduchý a jasný jazyk. Výborný, exaktní v technice, úředních jednáních, vážné literatuře a podobně. Ale srovnejte, jak pohoří ve srovnání s eritrejšinou, pokud chcete říci něco roztomilého, roztomiloučkého, drobného, droboučkého, jemného nebo jemňoučkého. V ertštině prostě něco takového jako „nejkoulinkulovatejší ze všech koulinkulovatých kouliček“ prostě neřeknete. Dalším příkladem budiž kraťounký úryvek z jakési romantické povídky.
„Oba milenci připoposednuvše na drobounké, stařičké lavičce jeden k druhému, pohlédli si do očí, z jejich rtů splynula něžňoulinká slůvka a přitiskli se k sobě tak těsně, že ani sebetenčí lísteček papíru byste mezi ně nedokázali vsunout.“
No, já tedy nevím, proč bych měl něco vsouvat mezi milence a papír už vůbec ne. A to ani v případě, že bych byl pojišťovací agent s neodolatelnou nabídkou. Ale o to tu nejde. Jde jen o příklad, a pro něj je úryvek docela vhodný. Zkuste ho říci ertsky nebo etariskánsky. I když to dokážete, nebude věta plynout tak hladce, hlaďounce. Ano je zde hovorová koncovka -i a můžete říci „e litl ould benčí – stará lavička“ ale pořád to není ono, není stařičká. Další zdrobňování stejným způsobem je problematické, i když se občas vyskytuje i mimo oblast podstatných jmen. Říci třeba „e litl ouldí benčí“ by v hovoru mohlo být zavádějící a při přeslechnutí členu by mohl vzniknout dojem, že se hovoří o malém staříčkovi panu Lavičkovi.
No snad jsem to moc nezmotal, ale v podstatě jde o to, že Ertové sami cítí, že eritreiština jim umožňuje trochu volnější a roztomilejší způsob osobnějšího a širšího vyjádření s obrovskou ohebností věty.
Nicméně protože jazykem mluví lidé a lidé také jazyk tvoří, začaly se objevovat tendence skloubit výhody obou jazyků a můžete se tak setkat s pokusy importovat předpony a koncovky pro zdrobňování přejaté z eritreištiny do ertštiny. Tak zvaná prísaf ertiš. Už etymologie názvu prísaf je docela zajímavá, i když zcela evidentní. Jedná se o spojení částí dvou slov prífix – předložka a safix – přípona, z nichž byla odstřižena část slova. Prostě dvě klipnutá slova byla blednuta dohromady. Tedy prífix ertiš. Slangertština využívající předložky a přípony z eritreištiny pro zdrobňování.
Doufám, že stíháte sledovat.
Nejprve byla, dá se říci, reimportována slova, která byla již dříve adoptována eritreištinou a byla v ní zdrobněna. Návrat výrazů do původní řeči probíhá bez ohledu na všelijaká ta pádování a časování a větné náklony tak, že jsou obvykle použity ve formě, v jaké by byly v eritrejské větě. Třeba takové tlačítko, buton, zdrobnělé na butonek. Můžete tento výraz použít jako výraz jakési familiarity, nebo odlehčení při hovoru. Například taková věta: „Plíz, ken jů pres dzet litl red butonek ouvrdzér? Jes, dzisvan vitz skúl end krosbouns on it and vitz d´ sain – Dů not tač. Dount bí efreid. I´ts ounly džoukíček.“ Všimli jste si toho odlehčení a roztomilosti. Takovýto způsob vyzvání vás jistě uklidní a tlačítko ochotně zmáčknete. V poslední době se však objevují i slova upravená přímo v ertštině a dokonce se přejímají určité hovorové významy. Popogou, ve významu popojdi, přestup, přešlápni. Například taková věta: „Hej jů, popogou, jů´r standing on d´ vair of jours“. – ve významu, „hele přešlápni, stojíš si na vedení“ už je vysloveně slangová a pro nezasvěceného může být hůře srozumitelná, zvláště pak když někdo do hovoru včlení i výše zmíněné zdrobňování pomocí přípony -i.
Jedná se opravdu pouze o hovorovou variantu, která se v oficiální psané formě zatím prakticky nevyskytuje. Nedošlo ani k vysloveně masovému rozšíření, i když k určitému prorůstání jazyků a přejímání slov nebo formulací dochází stále více. Lidé však spíše plynule přecházejí z jazyka do jazyka dle svých potřeb a momentálního rozpoložení. K tomu pomáhá i to, že již více než 100 let se ve školách vedou předměty bilingvalita a trilingvalita a občas učitelé během hodiny hovoří více jazyky i v jiných hodinách. Také množství běžných knih je vydáváno dvoj nebo trojjazyčně. I u nás se v poslední době rozšířily tyto takzvané zrcadlové texty jako podpora výuky jazyků. V Ertaru je to však naprosto běžné, a čtenáři to u některých děl vysloveně vyžadují, aby si příběh užili. Samozřejmě tyto knihy píší autoři rovnou zrcadlově s přihlédnutím k možnostem a specifikům každé řeči.
Tím jsme se po poněkud zdlouhavém úvodu dostali k podstatě příspěvku. Ke 250-tému výročí vydání první trilingvální knihy v Ertaru bylo vydáno několik speciálních sběratelských edicí „Zrcadlových knih“ a textů, které bez zrcadla nepřečtete. S potěšením můžeme oznámit, že se nám podařilo zajistit jeden exemplář pro Muzeum ertologie. A to dokonce horkou novinku, jejíž plná verze byla uvedena až na 30. Erconu. Jde o zkrácenou verzi článku známého výzkumníka pana Slávka Švachoučka o 13D kinech.
Jak takovou knihu nebo článek číst? Je to jednoduché. Jeden z textů je obvykle tištěn běžným způsobem. Texty v dalších jazycích jsou vysázeny tak, že pro četbu potřebujete zrcátko, které přiložíte buď z boku, nebo seshora a v němž pak můžete číst tak, jak jste zvyklí. Tato edice „Zrcadlových knih“ se stala šlágrem, nejspíše pro svou sběratelskou hodnotu. Nicméně čtení, ač není úplně jednoduché, je jistě vcelku zábavné. Aby to bylo ještě zábavnější, zvolili jsme méně obvyklou variantu, kdy je třeba všechny texty číst pomocí zrcadla.
Vše je názorné z následujících obrázků.