EXERCON 2015

Výsledky studií starých rukopisů a manuskriptů v historické části knihovny akademie věd v Třešti a v knihovně kláštera v Kentu byly důvodem pro uskutečnění expedice do Tanaiské pouště. Cílem expedice bylo objevit pohřebiště dávných Tanerů.

Expedice zahájila svou činnost v jihozápadní části Tanaiské pouště, v blízkosti pohoří Duranus. Prováděla geofysikální měření a odběr hloubkových vzorků zeminy od zvoleného bodu ve stometrové síti. Asi na třicátý pokus se členové expedice přiblížili k nezvykle umístěnému přesypu v blízkosti jakéhosi skaliska. Pahorek upoutal jejich pozornost. Dílem náhody a dílem intuice měli tentokrát štěstí. Pahorek vykazoval geofyzikální anomálie, které sice mohly být způsobeny položením přírodních vrstev a útvarů, sondy však ukázaly, že tato vyvýšena nevznikla přírodní cestou, ale působením člověka. Po několika dnech se členům expedice podařilo za pomoci místních domorodců odkryt vstupní portál do chodby, která se za ním rozprostírala.

Expedici se otevřel pohled na strmě klesající schodiště, jenž bylo zavaleno sutí, pískem a kamením. Nikdo si neumí představit, s jakým nadšením členové expedice suť odstraňovali. Věřili, že narazí na podzemní hrobku, která by nebyla vyrabována místními zloději. Proslýchalo se totiž, že zloději již dávno objevili nějaké dávné pohřebiště. Na černém trhu se pak začaly objevovat hodnotné historické předměty neznámého původu. Nadšení vystřídalo zklamání, když na konci třiadvacet metrů dlouhé chodby byly nalezeny pootevřené dveře s vypáčenou kovovou mříží. Za dveřmi částečně zasypané místnosti se však, s výjimkou hodnotné dlažby, nenašlo nic.

Na podlaze místnosti byla položena kamenná mozaika s motivem trojcípé hvězdy. To by nasvědčovalo tomu, že by se mohlo jednat o vstup do pohřební komory nebo o svatyni. Přes narůstající očekávání však v bezprostřední blízkosti místnosti nebyl fyzikálními metodami zjištěn žádný další prostor.

Z čirého zoufalství pak expedice prováděla měření i na schodišti chodby. Jaké bylo její překvapení, když ve vzdálenosti asi šesti metrů od svatyně byl na základě výsledků měření indikován na pravé straně schodiště dutý prostor. Po zajištění stropu chodby v oblasti zjištěné dutiny bylo postupně opatrně uvolněno několik kamenných kvádrů. Ve světle lamp se pak v záři padajícího prachu konečně objevila podzemní hrobka. Místnost byla plná obětních darů, mezi nimiž prosvítal bílý sarkofág. Nejprve byly obětní dary, včetně nádob s pokrmy a pitím, podrobeny řádné evidenci a přeneseny do pomocného skladu expedice. Poté se pozornost expedice soustředila na hlavní artefakt nálezu, na sarkofág s víkem, zdobený postavami třech bohyní, a rovněž na podivný předmět umístěný na zvláštním stolku.

Pokud jde o popis vlastní hrobky, místnost měla rozměry 5 x 4 m a výšku až 4 m. Podlaha byla tvořena kamennými kvádry, které byly usazeny s přesností nedovolující vsunutí tenké čepele nože do spár. Před sarkofágem byly umístěny tři černé čtvercové kameny tvořící pomyslnou černou hvězdu, snad symbol podsvětí. Na levé stěně hrobky byly nakresleny tři ženy přinášející obětiny. Čelní stěna hrobky za sarkofágem byla vyzdobena postavami šesti bojovníků, třemi stojícími vždy na každé straně proti sobě a rozdělenými symbolem trojcípé hvězdy uprostřed. Ohledně podivného předmětu umístěného na stolku bylo zjištěno, že se jedná nejspíše o model válečného stroje určeného na bourání bran. Na masivním podvozku se zobcem byla umístěna válcovitá nádoba, užívaná pravděpodobně k naplnění vínem, a to jak pro zvýšení bojového ducha vlastního vojska, tak na případnou demoralizaci nepřítele. Velká kola sloužila pro snadnější tažení a tlačení stroje. Objekt převyšoval svou originalitou i pověstného Trojského koně.

Nyní k vlastnímu sarkofágu. Sarkofág byl dlouhý 3m a 1.5m široký. Byl vytesaný z jednoho kusu bílé žuly, překlopeného mramorovým víkem. Na víku byly umístěny tři líbezné bohyně, vytesané z bílého mramoru. Jedna nesla na hlavě symbol ptáka - snad čápa - , druhá trojcípou hvězdu a třetí kouli, na které byly jemnými čarami vyryty obrysy kontinentů Ergey. Artefakty bohyň tak jednoznačně navazovaly na symboly používané Erty. Na čele sarkofágu byly opět vytesány trojcípá hvězda a kartuš, nejspíše se jménem velmože, pro něhož byl sarkofág určen. Vnějšek sarkofágu byl dokonale opracován do zrcadlového lesku.

Při pokusu otevřít sarkofág vznikly problémy. Víko se při posunu v rybinách o něco zarazilo a nešlo ho ani zvednout. Teprve optická sonda vsunutá do vzniklé štěrbiny odhalila jednoduchý, kamenný zámek. Pak už stačilo jen posunout jej o přesnou vzdálenost a kolmo nadzvednout a objevil se vnitřek sarkofágu. Ležela v něm dvojitá dubová schránka ve tvaru mrtvého (mumie), zajištěná dvěma zapečetěnými řetězy. Na pečetidlech byly opět ztvárněny hvězdy. Po odkrytí této schránky či rakve se členům expedice naskytl nezapomenutelný pohled na zářící zlatou masku velmože a ruce ze zlata. Mumie byla obložena uschlými květy, které se po otevření schránky rozpadly v prach. Když byla domnělá mumie pietně vyzvednuta a prozkoumána metodami CT a magnetické rezonance, následovalo obrovské překvapení. Zjistilo se totiž, že se jedná pouze o další dutou schránku ve tvaru mumie, nikoli o mrtvého!!!

Stáří nálezu bylo zjišťováno pomocí radiouhlíkové metody, elektronové spinové rezonance a dendrochronologického datování. Pomocí těchto metod se dospělo k senzačnímu závěru, totiž že odhad stáří nálezu je mezi lety 3400 - 3600 př.n.l.

V závěru se expedice věnovala zjištění jména na sarkofágu. Objevily se sice skeptické hlasy, že nápis psaný neznámým písmem a v neznámé řeči nelze vyřešit, přes názor těchto skeptiků se však po roce usilovného bádání podařilo nápis vyluštit. Je jím jméno BORK.

Ve světle těchto nálezů a jejich výsledků bude nutno doplnit jméno BORK do vynikajícího přehledu panovníků Ertaru od ErDr.Švachoučka. Autor článku by se nebál dokonce zařadit toto jméno před Etona, Betona ,Setona a Ketona a nazvat BORKA prapraotcem všech Ertů. Ve světle těchto objevů, jakkoli je to troufalé, bude nutno doplnit i přehledný graf osídlování Tarosu od ErDr.Storka vycházející z jeho dlouholeté vědecké práce. Výsledek tohoto přelomového nálezu tak zaplňuje dosud prázdné místo ve zkoumání historie větve Tanerové-Ertové a posouvá kořeny Ertů zpět o tisíce let do hlubin dávných věků.

Poděkování:
1)Děkuji ambasáďě Ertarské republiky v Praze za udělení víza,které umožnilo studium originálů manuskript v Třešti a Kentu.Výsledky těchto studií byly důvodem pro uskutečnění expedice Tanai.
2)Děkuji za poskytnutí cenných rad a podnětů ErDr S.Švachoučkovi.
3)Děkuji své rodině za podporu a pochopení při mé vědecké práci a Andree za redakci a přepis rukopisu.
4)Děkuji čtenáři za laskavé a schovívavé přijetí mé přednášky. V. Widtman a kolektiv

Použitá literatura:
1) Nové archeologické objevy a teorie, Ing.Ert. B.Stork
2) Stručné dějiny osídlování kontinentu-Taros, Ing.Ert. B.Stork
3) Nejstarší báje a legendy s přihlédnutím k historii národa Ertů, ErDr S. Švachouček
4) Panovníci Ertaru, ErDr S.Švachouček
5) Tanaiové a Tanerové, Martin Terry
6) Tajemný Taros, Prof. Kub Yash