ZLODĚJI MYSLÍ
Slávek ŠVACHOUČEK


Film Zloději myslí (The Mind Snatchers/Happiness Cage, USA 1972) byl v Ertaru v letech 1973 až 1974 dobře přijat. V roce 1976 tu vzniklo volné pokračování pod titulem Zloději nemyslí (Majndlis Snečrs, Ertar 1976). Byla to krimikomedie, která propadla tu i tam.

Tvůrci filmu našli pro hlavní roli Walkenova dvojníka, studenta medicíny Billa Sittinga. Mladík však kromě své podoby s hrdinou prvního flmu nepřinesl nic pozitivního. Jeho herecky projev byl strnulý a nepřesvědčivý. Kvalitám filmu jistě neprospělo ani to, že si Bill těsně před natáčením poranil koleno, díky čemuž získal přezdívku "Wounded Knee". Kolegové v ostatních rolích se shodli v tom, že Sitting Bill pohřbil i to málo, co ve filmu ještě stálo za pozornost. Jejich kritický názor podpořily i osobní antipatie, protože Bill se všem chlubil svým vysokoškolským studiem a úspěchy, kterých na škole dosáhl jako sportovec.

-Pokud jste v poslední době četli v bulváru nebo někdy zaslechli, že se jako výborný student účastnil Tanajských vykopávek, není to pravda. Vedoucí expedice už buď umřeli nebo si na podobného studenta nevzpomínají. Žádný z domorodců, a někteří pamatují i události staré sedmdesát let, si na něj také nevzpomněl. K tomu bychom asi mohli přičíst i fakt, že známá Tanajská expedice se konala v roce 1992, tedy skoro dvacet let po Bilových studiích. Nejblíže pravdě bude asi jeden jeho spolužák, který se nepřál být jmenován. Podle něj byla Billova účast na univerzitních vykopávkách čistě pasivní - vykopli ho z prvního ročníku... Po dvou letech se bohužel vrátil.-

Nechtěl bych se zapovídat tak, abych ztratil nit....O čem jsme to... Aha! Ano, mluvili jsme o tom, že Bill byl užvaněný a neodbytný společník. Jeho druhým oblíbeným debatním tématem byla jeho fantastická podobnost s Walkenem (viz foto). Pro svou dotěrnost a nenúnavné žvanění si na place vysloužil novou přezdívku "doktor Walkie - Talkie".

Děj filmu je poměrně prostý. Bankovní lupič Mark pošle svého nepříliš inteligentního pomocníka Willa do kasáren, kde odpočívá James Reese uprostřed série propagačních vystoupení. Má už nadobro vymytý mozek. Svým cvičitelům už zevšedněl. Kam ho posadí, tam ho za pár hodin najdou. Nikdo ho nehlídá. Will jej odvede k autu před kasárnami a společně s Markem jej odvezou k bance. Tam mu dají do ruky pistoli a tašku na peníze a pošlou ho dovnitř. James však není schopen tak složitý úkol splnit. Vyvolá sice zděšení a zmatek, ale nakonec se za ním musí vydat Will, aby ho řídil. Protože ho nedokáže zvládnout, přidá se po chvíli i Mark. V té chvíli dorazí přepadové komando policie a oba lupiče zatknou. Zatímco rukojmí vstávají z podlahy a nevěří svým očím, policisté odvádějí i Jamese a oslavují ho jako hrdinu.

Sledovat odezvu filmu v našich kinech a jeho souboj s podobně úspěšným snímkem Vrtochy mongolského kočovníka bylo velmi poučné (viz obr. d: Tuhá zima v Mongolsku má na svědomí stovky zvířat). Po prvních projekcích, kdy návštěvnost kolísala kolem dvaceti až třiceti diváků, se průměr ustálil na dvou. Večerní představení většinou vyhledávaly dva, někdy až tři páry teenagerů najednou, zatímco odpolední pro nezájem odpadala. Když hollywoodská komise MPAA udělila filmu rating NC-42, zlomilo mu to definitivně vaz, protože potenciální diváci v tomto věku už většinou měli vlastní byt. Vrtochy mongolského kočovníka dostaly PG-13 a naše Zloděje pomalu převálcovaly.

Podle posledních zpráv uvažuje NASA o zakoupení práv na promítání tohoto filmu při testech psychické odolnosti budoucích astronautů. Agentura Roskosmos už ohlásila, že nemá o film zájem díky dostatku vhodných snímků domácí produkce.

Pozn.: Pozor na výslovnost Bill vs. byl a na roli Willa a Jamese!