CHOPOTAL HOLÝ
Zuzana KRÁLOVÁ

Naše ertarská dopisovatelka Festina Lente nám 3. října letošního roku (tj. 2015) poslala na první pohled naprosto nevinnou fotku, která se ovšem hned na druhý pohled (a koneckonců i na ten třetí, čtvrtý a pátý) jeví jako naprostá senzace.

Na fotografii je zkamělina stopy, která podle našeho odborného názoru patří Chopotalovi holému. Nejenže byl tento tvor považován již za vyhynulého, ale také se dosud mělo za to, že jeho domovinou byla Jižní Rhea a že se nikdy nevyskytoval na území Ertaru. Z tohoto důvodu se naše výzkumnice Suza N´Korko okamžitě vrátila ze své mise v Taře a neprodleně odjela do Widtnavy, kde byla zkamenělá stopa nalezena, aby zjistila další podrobnosti týkající se tohoto nálezu. V oblasti Widtnavy aktuálně probíhají archeologické vykopávky a výzkumy, jejichž cílem je objasnit výskyt Chopotala holého v Ertaru. Vzhledem ke krátké době od uskutečnění prvního nálezu zatím nejsou ještě k dispozici kompletní informace, ale přesto si dovolím přednést zde to, co již víme. Začnu stručnou charakteristikou Chopotala holého. Tento dnes již vyhynulý tvor odpovídal velikostí zhruba novorozenému štěněti border kolie (nebo morčeti), vzhledově se mírně podobal psovi, měl však výrazně protažený čumák. Jeho tělo bylo pokryté šupinami, které prvních šest týdnů po narození měly tělovou barvu, neboť této době mláďata zůstavala v bezpečí své nory. Později dokázal Chopotal holý měnit barvu šupin dle nálady a situace; obecně se má za to, že barevné proměny byly využívány jako maskování před nepřáteli.

Chopotal byl všežravec, živil se drobným hmyzem (se zvláštní oblibou v housenkách) a vítaným zpestřením jeho jídelníčku byla kůra stromů, kterou okusoval do výšky 26 cm (co nedosáhl, to doskočil). Tolik základní informace o chopotalovi.

Co se týká aktuálních výzkumů ve Widtnavě a okolí, tak již bylo prokázáno, že zkaměnělá stopa skutečně patří Chopotalovi holému a že tento živočich zde žil (a možná ještě žije). Kromě zkamenělin byla objevena i báseň o chopotalovi, která je v tomto regionu poměrně známá a bývá zařazována do dětských knížek pro nejmenší. Dospělými je básnička považována za pouhý roztomilý nesmysl pro děti, ale my už teď víme, že je dalším důkazem výskytu chopotala v Ertaru.

Chopotal holý – báseň (autor neznámý)
Chopotal je celý holý,
nerad chodí do luk, polí.
Šupiny má barevné,
je to zvíře darebné.
Okusuje kůru stromů,
potom trefí snadno domů.
Běhá venku po čichu,
zimu prospí v kožichu.

Báseň je výstižnou charakteristikou chopotala, ale jistě vás musel zarazit poslední verš: „zimu prospí v kožichu“. Tedy v jakém kožichu prospí zimu, když je jeho tělo pokryto šupinami? A to je právě velmi dobrá otázka, která si zaslouží další zkoumání, které bude trvat jistě minimálně následujích 12 měsíců. Existuje několik teorií, které by mohly být odpověďmi na tuto otázku:

? Získal snad chopotal schopnost obrůst v chladných dnech kožichem? Tato hypotéza se vzhledem k prokázanému faktu, že chopotalovo tělo je pokryto šupinami, nezná příliš pravděpodobná, nicméně ji nesmíme při našich výzkumech opomenout.

? Využil chopotal symbiotického vztahu s jiným(i) zvířetem(-aty), se kterým(i) v zimních měsících sdílel noru?
v? Anebo se zahříval kožešinou mrtvého zvířete? Dokázal snad při své velikosti nějaké patřičně chlupaté zvíře zabít či využíval nálezu uhynulých živočichů?

Doufejme, že na tyto a další otázky o Chopotalu holém dokážeme zodpovědět na dalším ertologickém kongresu v roce 2016. Děkuji za pozornost.

Zuzana Králová, Centrum pro výzkum Ertaru (pobočka Libiš)

---