KONTROLA V BÍLOVCI
Starknest
Letošní Parcon se konal na zámku Bílovec. Neměl jsem možnost se na něj podívat, ale informace o tom, že součástí akce byla i výstava fanzinů z dávných počátků fandomu, se ke mně dostala. Zdeněk Rampas mi poslal i odkaz na reportáž ČT o akci i o výstavě (od 6. minuty 8. sekundy).
To by bylo potřeba vidět. Ale Bílovec není úplně za rohem. Postupem času se naskytla možnost spojit návštěvu Bílovce s železniční akcí v Ostravě. A tak jsem to naplánoval na dny 29.-30.9.2018.
Asi měsíc před plánovaným termínem návštěvy jsem ověřoval telefonicky u kastelána, zda bude otevřeno. Prý žádný problém. A tak jsem vyrazil.
Cesta z Ostravy do Bílovce nebyla zcela hladká vzhledem k výluce na trati Studénka-Bílovec, ale podařilo se. Od íloveckého nádraží je to k zámku jen kousek. Svítí sluníčko, fotím ulici z názvem Městský Kopec a stoupám k zámku.
Ze strany od města krásně opravený, z druhé strany lešení. Teď přijdu k zámku, na krásné mosazné tabuli s otvírací dobou přilepen žvýkačkou nebo slinou cár papíru s naškrábanou informací, že je z důvodu rekonstrukce zámek uzavřen. Ha. Naštěstí je tu telefon na kastelána, tak mu volám a on že prý do zámku vtrhli dělníci, začali vyměňovat okna, napadala mu omítka do exponátů, tak to zavřel. Ale že mi dá telefon na Poláčka, ať mu zavolám, že mi otevře. Tak tedy volám. Nechce se mi otravovat lidi v neděli dopoledne, ale když jsem se přes všechny ty dopravní prostředky a výluky doštrachal až sem, nechci zase odejít s nepořízenou. „Dejte mi 15 minut“, zní v telefonu. Za udanou dobu skutečně Pavel Poláček přichází, odmyká bránu, vstupní dveře i dveře do výstavní síně.
Pořadatelé Parconu 2018 odvedli pořádný kus práce. K dispozici dostali pouze holé zdi. Museli si prostor vymalovat, vyrobit vitríny, uspořádat je a naplnit neuvěřitelným množstvím artefaktů. Stovky a stovky fanzinů, článků, výstřižků z předsametových dob. Dávné začátky fandomu jako na dlani. Mnoho známých titulů klubových fanzinů, triček, plakátů jednotlivých Parconů i mnoha jiných akcí, loga klubů, fotografie z dávných setkání, artefakty, mloci… No prostě nádhera. Celou expozici pečlivě dokumentuji a „nenápadně“ hledám to, proč jsem vlastně tady. A opravdu – jsou tu!!! Světelné roky – výběr jsou mezi všemi těmi poklady. Cíl mise je splněn. Posílám Zdeňkovi Rampasovi smsku s velikým poděkováním za to, že do této skvělé společnosti Světelné roky umístil. Ještě společné foto SR a průvodce po výstavě nejpovolanějšího – Pavla Poláčka. Pak ještě procházíme areál kolem zámku a dostávám výklad, kde na se na Parconu čepovalo pivo, kde se promítal film a jak se v těch letních vedrech chodili účastníci za odměnu chladit do hradních sklepení. Takže jsem na Parconu vlastně skoro byl. Dostávám spoustu knih pro další kamarády scifisty a s Pavlem Poláčkem se loučím. Rozhodně mu patří velký dík za uspořádání Parconu, výstavy i za mimořádné neplánované otevření expozice.
