EXERCON 2018

Abych mohl uvést legendu o Adivě, musíme se nejdříve probrat nudnou částí historie. Za což se omlouvám.
Král Letenerg s přízviskem Mořeplavec se narodil z rodu Orzinů. Jeho narození je přibližně datováno do roku 1266. Jeho strýc Kuhorr, řečený Ukrutný, se vlády v Ertaru zmocnil po smrti svého předchůdce krále Orrtena s tím, že využil krátkého bezvládí a podrobil si ohněm a mečem ostatní rody. Tento mstivý a prchlivý muž za své vlády trestal sebemenší odpor doživotním žalářem, nebo raději rovnou popravou. Reakcí na jeho způsob vládnutí byl nejdříve skrytý odpor a později i vznik skupiny odbojné šlechty. Ta si pak za svého vůdce zvolila uvážlivého a vzdělaného Letenerga. Ten s pomocí přívrženců roku 1298 svrhl nenáviděného tyrana. Na své cestě k trůnu si Letenerg nechtěl špinit ruce krví, a proto svého strýce nechal zavřít do kláštera, kde byl přísně střežen, aby již nemohl ani na dálku intrikovat.
Nový král na začátku svého panování upevnil hranice drobnými vítěznými půtkami a zároveň mírovými smlouvami. Protože nevěřil jen pergamenu, posílil domácí armádu a do jejího čela postavil schopné jedince z části oddané šlechty. Svou zem začal rekonstruovat, snažil se o vyšší vzdělanost, snížil stávající daně a zřizoval bezpečné obchodní cesty.
Díky rozvíjejícímu se obchodu a zavedeným pořádkům obyvatelstvo Ertaru bohatlo a s ním i celé království. Roku 1300 se králi Letenergovi a jeho ženě Aren Narodila dcera Adiva. Doba plynula a zem byla konečně v tak dobrém stavu, že Letenerg mohl přenést část svých pravomocí na zemského správce. Roku 1310 se poté v klidu vydal na objevitelskou plavbu. Ta měla vyvrátit představu, že planeta je placatá. Letenerg však vycházel z mapy gróvských kněží Rábů, podle nichž měl svět tvar kruhu. Nemohl se smířit s představou, že svět končí hraně nějakého kruhu, a tak dospěl k názoru, že zobrazení světa nekončí jen na jedné straně mapy, ale že musí pokračovat na straně druhé. Z této úvahy a i následných studií vyvodil závěry, že svět, tedy Ergea, musí mít uzavřený, trojrozměrný tvar, který by obě strany pomyslné dvourozměrné mapy spojil. Letenerg vyplul se svou lodí Zlatý Gryf tak, že nejdříve zamýšlel plout na sever a v místě nejvyššího postavení hvězdy stále na západ. Snad pro určení směru nakonec použil i svou legendární hůlku. Po vyčerpávající plavbě dorazil do úzké šíje mezi Severní a Jižní Rheiou. Tím se potvrdily dosud neověřené zprávy, že se na západ od Boroughu nachází bájná země Rheia. Od místních domorodců se dozvěděl, že přistál na úzkém pruhu země, za kterým se rozkládá další oceán, a že úzký pruh rozděluje velkou zemi na dvě části. Král nechal zprávu o dalším oceánu ověřit. Potom nařídil loď rozebrat, po částech přestěhovat na druhou stranu šíje a opětovně složit. Asi si neumíme představit obtížnost takového činu, a proto se není co divit, že Letenerg čelil téměř vzpouře posádky. Měl však štěstí, že se v místě nacházel vydatný zdroj pitné vody s dostatkem tropického ovoce a lovitelné zvěře, takže posádka nijak zvlášť nestrádala. Po pěti měsících byla loď na opačné straně šíje schopna znovu vyplout. U posádky rostl neklid, protože její členové věřili, že moře přepadá na kraji světa do nekonečné hlubiny. Letenerg svou autoritou ale posádku přesvědčil ke zdánlivě šílenému činu – Zlatý Gryf vyplul opět na západ. Napěti uvnitř posádky pominulo, když krátce zakotvili u království Lokawoty, kde doplnili zásoby, vodu, jídlo. Pak již plavidlo dorazilo k východnímu pobřeží Tarosu a jeho obeplutím se roku 1312 objevilo v Ertaru. Tím, že se Zlatý Gryf vrátil z východní části kontinentu, dokázal Letenerg nezvratně, že Ergea je kulatá. A zároveň se chrabrý král nesmazatelně zapsal do dějin Ertaru i celé planety Ergea.
Král po svém návratu z dlouhé cesty neshledal žádné větší problémy ve správě říše a jako dobrý panovník zemi dále zveleboval. Roku 1319 se Letenerg vydal na svou poslední plavbu. Tentokrát vyplul se dvěma loděmi východním směrem se snahou obeplout Rheiu. Koncem roku 1320 se však vrátila do Ertaru jedna jediná loď se zprávou, že Zlatý Gryf i s jejím kapitánem, králem Letenergem, pohltil obří maelström.
Dějinné mýty a tradice jsou nedílnou součástí ertarské historie, mohou však být zavádějící, neboť mnohé z nich vznikly jako výslednice zjednodušených pohledů na výseky minulosti, jako vyhovující závěry určité skupince zainteresovaných osob, případně jako zkreslení dávno uplynulých historických skutečností.

LEGENDA O ADIVĚ

Když už se blížil rok 1300 svému kvidovskému konci, narodila se králi Letenergovi a jeho ženě Aren dcera. Pojmenovali ji Adiva. Holčička byla zdravá, krásná, ale královna od porodu churavěla. Její nemoc, bohužel, netrvala dlouho a byla nevyléčitelná – pár měsíců po narození Adivy Aren umírá.
Protože Letenerg svou manželku vroucně miloval, již se znovu neoženil. Navíc, svou jedinou dceru vychovával jako syna. Učil ji zacházet s mečem, nezanedbával ani její teoretické znalosti z oblasti vojenství a vojevůdcovství. Z Adivy vyrostla krásná mladá žena, která navzdory kráse a bohatství a moci otce krále nezpychla.
Když bylo Adivě deset let, vydal se její otec na objevitelskou plavbu. Adiva nepřítomnost otce těžce nesla, přesto – anebo možná právě proto – se vrhla na intenzivnější (sebe)vzdělávání v teoriích boje i v praxi zacházení s bodnou i sečnou zbraní. Udivovala své učitele otázkami k probírané látce, na které mnohdy sami odpověď neznali.
Když se Letenerg po více jak dvou letech vrátil, nestačil se divit, jak se Adiva změnila. Ztratila vzhled dítěte a pomalu se měnila, jak již výše poznamenáno, v nádhernou bytost. Král přivezl dceři ze svých cest do dalekých zemí spoustu dárků a cenností, kousků nevídané dokonalosti, často z neznámých materiálů.
Už jsme se též zmínili, že král po návratu z první cesty kolem ergejského světa zjistil, že po dobu jeho nepřítomnosti zemský správce vládl podle zanechaných podrobných pokynů, instrukcí a rozkazů, ze stran šlechty ani poddaných se na něj neměly důvod sesypat desítky ba i stovky stížností; nepřišla dokonce ani sebemenší jedna. Král tedy správce za jeho služby bohatě obdaroval.
A samozřejmě se ujal vlády.
Letenerg po nějaké době začal uvažovat, že by se Adiva měla provdat, aby byl zajištěn nástupce krále na trůn, který by zveleboval říši a upevňoval její vůdčí postavení na kontinentu. Ovšem Adivě se zatím lýtka nezapalovala, žádný muž ji nezaujal – a tak ji otec nechtěl do ničeho milostného a manželského nutit.
Plynula léta a Letenergova říše jen vzkvétala. A tak král, který planul objevitelskou vášní, se vydal tentokrát se dvěma loděmi směrem na východ, když před tím obeplul Taros. Podle svědků chtěl nejdříve doplout do Zanotry s úmyslem obeplout Jižní Rheiu. Po roce se však do Ertaru vrátila pouze jedna loď se špatnou zprávou. Jakmile se zvěst o smrti krále v obřím maelströmu roznesla, zdánlivě stabilní království se změnilo v krvavé bojiště o korunu, žezlo i jablko. Kvetly potyčky, bujely intriky, jednotliví adepti na usednutí na trůn se předháněli v předvádění nereálných ambicí. V nebezpečí se samozřejmě ocitla i Adiva, protože v případě její smrti by se mohl počet uchazečů o trůn ještě o nějaké to aritmeticko-geometricky navýšené množství zvýšit, šanci by dostali tím pádem i další chrti. Za této situace se Adiva s hrstkou svých nejvěrnějších vypravila na lodi Jitřenka po stopách svého otce. Mladá princezna se prostě nehodlala smířit se skutečností, že by její otce byl po smrti.
Jitřenka byla na svou dobu mimořádně rychlým a bytelně stavěným plavidlem, a tak s plnými plachtami brzy zakotvila u břehů království Lokawota. Ve velkém hlavním městě se Adiva dozvěděla, že zde přistál i její otec, král Letenerg, při své druhé a současné poslední velké objevitelské plavbě. Adiva pátrala po detailech návštěvy Letenerga, nemohla ji tím pádem uniknout ani vážně míněná varování místních rybářů před další plavbou směrem na východ. Tvrdili, že při plavbě tímto směrem se na moři vyskytují nepravidelné, časté a nevyzpytatelné prudké bouře, vznikající náhle a bez jakéhokoliv náznaku změny počasí. Nic však nemohlo rozhodnou Adivu odradit od plavby za vytčeným cílem.
Jitřenku samozřejmě při plavbě do Zanory zastihla kyklopská bouřka, při které loď jentaktak unikla ztroskotání. Štěstí Adivě i nadále neskutečně přálo, a tak i těžce poškozenou Jitřenkou dorazila královská dcera do tajuplné Zanory. Zde však už nenarazila na žádné další zprávy o osudu svého otce.
Zklamaná Adiva proto navštívila věhlasného místního kouzelníka a šamana v jedné osobě a požádala ho o odpověď na jednoduchou otázku: „Nedá se zjistit něco o mém otci?“ Šaman se zdráhal, ale po chvíli přesvědčování nakonec souhlasil. Požádal Adivu o nějakou věc, kterou od otce dostala. Princezna bez váhání stáhla z prstu oblíbený prsten a podala jej kouzelníkovi. Ten prsten položil na podivnou hořící hranici, přihodil do ohně nějaký prášek a za ní vychrstl jakousi opalizující tinkturu. Z ohniště začal stoupat hustý zelený dým, který se po chvíli rozjasnil a vytvořil chvějivou bublinu. Uvnitř bubliny se pozvolna začala rýsovat postava, v níž Adiva bez jakékoliv pochybnosti poznala svého otce, krále Letenerga. Král cosi říkal, ale Adiva jeho hlas neslyšela. Až po pár desítkách vteřin jí uvnitř hlavy počal znít otcův hlas. Z obsahu králových slov Adiva vyrozuměla, že se Letenerg nachází v jiném světě. Říkal: „Nesnaž se to pochopit, dál po mně nepátrej. Už se nemohu vrátit a vím, že po mé takzvané smrti se v království rozeběhl boj o moc, trůn a korunu, který může celou říši rozvrátit. Proto tě prosím, abys v zájmu klidu v naší říši pojala za chotě některého pána z rodu Orzinů. Jsi vzdělaná, dospělá a samostatná žena a v pozici budoucí královny můžeš pozitivně ovlivnit vládnutí.“
Otcův obraz se začal silně chvět a bez možnosti ho jakkoliv zachytit se rozplynul. Adiva šamana bohatě odměnila a na opravené Jitřence se bez váhání a zdržování se vrátila do Ertaru. Krátce po návratu si Adiva vybrala za manžela hraběte Tarrona z rodu Orzinů, muže rozhodného a uvážlivého. Tvrdí se, že spolu navzdory téměř vynucenému sňatku vytvořili šťastný pár, který Letenergově říši vrátil pokoj a klid.
O Adivě již legenda dál nevypráví. Proto Adivu připomenu oslavnou básní na jejího otce, krále Letenerga, jehož jméno určitě nezapadne. Všimněme si romantizujícího obrazu Adivy, jenž snad také doplní historickou mezeru.

Letenerg

Na skály Letenerg mohl rýt,
že doplul dál než jiný smrtelník.
Ať skutky divů konal Herkules
z něho i dalších jsi strhl lesk.
Statečný Letenergu, obeplul jsi Ergeu,
zřel její půle jak v obletu.
Vždyť hvězd i slunce chod
ví, že jsi letěl s nimi o závod.
Ten koráb, který proslulost ti dal,
tvé činy chválí v světa šíř i dál.
Když v hvězdách máš už nyní stan,
ať nebi dá, co míval oceán.

Literatura:
Geeografie Ergei (Starknest – prof.Er.Dr. a kartografie Dalibor Čáp)
Panovníci Ertaru (Er.Dr. Stanislav Švachouček)