EXERCON 2018

účastnická reportáž z Erconu 2018
den po konání akce

Je 4.11:2018, téměř 11:04 hodin. Kdyby skutečně bylo přesně 11:04, pak by uplynulo přesně dvacet čtyři hodin a jedna minuta od slavnostního zahájení Erconu 2018. Konal se v obvyklém čase, na obvyklém místě, s obvyklým účastnickým ansámblem. Hned na tomto místě musím přiznat, že mě velmi mrzelo, že se nedostavil Petr Suk Súkeník. Jednak jsem mu chtěl osobně a veřejně slovně (nejen písemně, jak to udělala redakce v úvodníku SR-4-2018) poděkovat za neutuchající spolupráci s naším magazínem a jednak jeho poznámkový apetit vnáší do plachet zasvěcených příspěvků čerstvý vítr trefných postřehů a otázek.
Jak lituji nepřítomnosti jednoho, tak s povděkem kvituji přítomnost všech ostatních. Utvořili jsme jednolitou desetičlennou (číslicí 10) společnost, která zapomněla na čas, venkovní podzimní plískanici a všední starosti stárnoucích ertologů. Když jsme se v závěru navzájem loučili a zdravili se tradičním podáním ruky, tak se mi, to přiznávám, slzami lehce orosily oční bulvy …
Podrobný program s vtipnými poznámkami a výstižnými fotografiemi zcela jistě dodá Slávek Švachouček (Olina mu pořizovala v průběhu celé akce encyklopedické poznámky) a taktéž doufám, že všichni mnou vyzvaní účastníci dodají elektronické verze svých ertologických příspěvků). Tím pádem se mohu, ostatně slohový útvar reportáže k tomu přímo striktně vybízí, věnovat vykreslení atmosféry (což už jsem udělal) a na papír snesení vlastních postřehů, které sice možná řeknou to pravé jen přímým účastníkům akce, avšak na druhé straně se stanou bezprostřední reakcí na bezprostřední chování subjektů popisovaného děje, velkého momentu či drobné události.
Tradičním obědem jsme celou akci vlastně téměř začali, což podle mého názoru bylo dost dobře, protože ti, kteří polední jídlo považují za vrchol jakékoliv akce, které se účastní, byli od samého začátku spokojeni. A ti, kterým pouze hlasitě kručelo v žaludku, alespoň nerušili následně přednášející etrology … O obědě se speciálně zmiňuji proto, že jsem se neukázal ve zrovna pozitivním světle jako pečlivě na con se připravující účastník. Na zpestření řízku s bramborem jsem stejně jako v loňském roce zakoupil velkou sklenici akorát tak velkých sterilovaných okurek. No, a zapomněl jsem ji doma … Ostatní mi naštěstí mou nedokonalost nevyčítali, naopak, zapomnětlivost jednoho z nich je malilinko škodolibě pobavila a připomněla, že v tom nejsou sami … ?
Že jsme soutěživé společenstvo hravých ertologů znovu potvrdilo naše nadšené účinkování ve dvou soutěžních disciplínách. Samozřejmě jsme nemohli vynechat diskovanou, pro kterou Slávek dodal dostatečně pestrou sbírku vrhacích disků, z níž si každý hráč mohl vybrat disk s reliéfem, jenž nejvýstižněji charakterizoval jeho hráčský naturel. Já přijel na diskovanou připravený z domova (čímž dokazuji, že to s mou pamětí není tak úplně beznadějné) s vlastním diskem. Ostatním jsem tvrdil, že jsem si na něj nahrál speciální software, umožňující korigovat nepříznivé vzdušné poryvy během letu. Což protivníky tak vykolejilo, že jsem se ve výsledkové listině vyhoupl až na druhé místo. A ještěže jsem nevyhrál! Na druhém místě jsem obdržel hodnotnou sbírku povídek z roku 1982 Pramlok, zatímco vítěz, bezkonkurenční diskující vrhač Borek, nedostal nic, neboť jeho první cena (velké balení chutných plněných perníčků) se snědla ještě před uskutečněním soutěžního klání. Třetí se umístil Luboš, i on dostal knihu, ale o něco tenčí ??, sbírku povídek z roku 1983, zvanou též Pramlok.
Druhá soutěž se uskutečnila tradičně (to je nádhera, jak dodržujeme „staré ertarské“ tradice!!) v samém závěru akce. Soutěž O putovní pohár tentokrát připadla organizovat a moderovat Lubošovi, který soutěž vyhrál v roce 2017. Zhostil se své role moderátora na jedničku a posunul oblíbenou soutěž na další kvalitativní level. Připravil si totiž čtyři identické balíčky, do nichž ukryl pravý putovní pohár a tři podobně těžké předměty (plechovku protlaku, zavařovací sklenici se dvěma ořechy a … vidíte, s mou pamětí to není tak dobré, jak jsem si před pár odstavci myslel) a balíčky tajně rozdal čtyřem účastníkům (Borek, Libor, Petr, Inka – hurá, tuhle čtveřici jsem dal bez větší námahy mozkových závitů!!). Když pak každý z nás vyjádřil dle pravidel svůj názor na to, kdo je letos nositelem poháru, vyzval Luboš všechny čtyři osoby s balíčkem, aby se dostavili před publikum. A začalo druhé kolo, protože jsme měli za úkol uhodnout, kdo v balíčku má skutečný pohár. Vážení, musím říci, že se mi vyplatila moje zvolená taktika, kterou mi naštěstí umožnila skutečnost, že jsem byl Lubošem vyzván sdělit ostatním svůj tip jako poslední. A já jsem zvolil Petra, protože ho nikdo přede mnou nejmenoval (přičemž jsem tím pádem změnil svůj názor z prvního kola, kdy jsem jmenoval Borka, neboť jsem předpokládal, že Luboš pohár dal Borkovi, aby kompenzoval újmu za neudělení první ceny v diskované a při tom se mu nechtělo zříci se své třetí ceny ?). A udělal jsem dobře, neboť jsem konečně soutěž O putovní pohár vyhrál. Na druhou stranu, je to pro mne velká výzva, protože musím vymyslet nějakou další pěknou variantu soutěže, aby se opětovně posunula někam výš a dál, nikoliv hloub.
Na tomto místě bych v závěru reportáže chtěl ještě jednou poděkovat dvornímu materiálnímu sponzorovi Liborovi, který i v roce 2018 ukrojil část rodinného rozpočtu na zakoupení balíku papíru do tiskárny, čímž podpořil vydávání Světelných roků. Možná právě na jím věnovaném papíru se nyní nachází reportáž, kterou zrovna čtete … Kdo jste nebyli na Erconu 2018, litujte. Ale nemusíte smutnit, protože Ercon bude i v roce 2019 a na něj jste srdečně zváni!