EXERCON 2019

I Ertar má svá cenná archeologická naleziště. Jednou z nejvýznačnějších lokalit je takzvané Údolí místokrálů. V pojmenování vidíme další důkaz kontaktů mezi Zemí a Ergeou, v tomto případě mezi Egyptem nedávné minulosti a Ertarem třicátých let minulého století. Tehdy totiž význačný badatel na poli archeoergeologie Prof. Dr. Doc. Šortbatl ve svém referátu na kongresu v lázních Lukov v roce 1936 doslova řekl: "Lokalitu číslo AA28H44 můžeme bez přehnané skromnosti nazvat Údolím místokrálů. Věřím, že se stane stejně turisticky přitažlivou pamětihodností jako Údolí králů, které se mi podařilo shlédnout v exotické cizině. Vše je nyní otázkou správné propagace epochálních nálezů, které jsme tam učinili. No... a v neposlední řadě také otázkou, kdy tam povede silnice, protože ty lesy jsou fakt hustý."

Obrázek 1 – Husté blackholské lesy v třicátých letech minulého století

Místokrálové

Králové Ertaru často vládli sami, ale v dějinách bylo i mnoho panovníků, kteří byli dost slabí anebo naopak dost chytří, aby zvažovali i rady svých poradců. Takovým panovníkem byl i druhý z Bittů, král Ronis. Jeho vláda (921 - 978 ) se vyznačovala chladnou efektivitou a lze říci, že ve své době neměl žádné vážné živé soupeře. Protože v dobách před masovým rozšířením palných zbraní šli panovníci vždy v čele svých vojsk, mnoho z nich zemřelo na bitevním poli nebo cestou tam či zpět. Proto jejich hroby nejsou výstavné jako horby egyptských faraonů a jsou rozesety po celém území tehdejšího Etaru. Některé z nich dokonce upadly v zapomenutí a ví o nich jen hrstka odborníků. Kdo z nás například ví, kde leží kosti slavného krále Misgora?
První rádcem Ronise byl Horor II., svobodný pán na Blackholu (? - 984). Po smrti svého pána se sice nějaký čas pokoušel radit i novému vládci, který nastoupil roku 978 po otcově smrti, ale se zlou se potázal. Raxis ho bez ceremonií poslal kam? No, do vyhnanství! Rozzuřený Horor se na svém hradě zklidnil a po krátké době nalezl velké zalíbení ve svém tehdy čtyřletém vnoučkovi Semtexovi, kterého mu jeho matka Cobilla ochotně svěřovala. Když se Hororův syn Albert VII. nevrátil z loupežné výpravy na sever, zahořklý děd se plně soustředil na výchovu svého vnuka. Snad po něm zdědil Semtex svou výbušnou povahu, ale také zájem o matematiku, geometrii, vojenství a intriky a podrazy všeho druhu. Důležitým důsledkem těchto historických událostí je pak vznik Hororovy hrobky. Paranoidní hradní pán nechal svou hrobku vybudovat tajně a opatřit ji řadou nástrah, které měly nejen odradit, ale přímo zlikvidovat případné vetřelce. Tajemství těchto pastí svěřil bývalý dvořan svému vnukovi ve formě dětské říkanky, kterou si Semtex (974 – asi1024) pamatoval celý život, ale nikdy ji nikomu nesvěřil. Měl k tomu dobrý důvod. V době, kdy ještě neexistovaly spolehlivé, uživatelsky přívětivé a téměř nezištné banky jako dnes, v hrobce uložil starý Horor své úspory nashromážděné po léta u dvora. Mladý Semtex si pak podle jeho vzoru nechal také zbudovat tajnou hrobku, dokonce ve stejném údolí. Do ní pak přenesl dědovy zlaté a stříbrné pruty. Cennou keramiku zřejmě nepovažoval za dost likvidní, také nechal na pokoji dědovu rakev a výzdobu na stěnách pohřební komory. Archeologové, kteří nález Hororovy hrobky přežili, také ocenili, že vnuk před opuštěním hrobky pietně obnovil nastavení všech pastí proti vetřelcům. Jejich studium vrhlo zásadní světlo na představy o geometrické a konstrukční zdatnosti Horora II. a jeho řemeslníků.
Po objevení Semtexovy hrobky se odborníci nejprve domnívali, že byla krátce po svém dokončení vyrabována. V pohřební komoře je na podlaze pár střepů levné vesnické keramiky, na úžasných pestře kolorovaných malbách na stěnách chybí zlatá fólie a víko rakve bylo opřeno o stěnu. Suchý vzduch naštěstí mrtvolu šlechtice mumifikoval. Podrobnější studium však vede k závěru, že Semtex zřejmě utratil všechny zděděné poklady ještě za svého života a zlacení maleb na stěnách nebylo nikdy provedeno. Historické studie ještě nejsou dokončeny, ale zdá se, že se Semtex v hrobce skrýval před nepřáteli a střepy na podlaze pocházejí z jeho jídelních misek. Vše naznačuje, že zchudlý a osamělý asi padesátiletý kmet vešel sám do své hrobky, natáhl spoušť poslední pasti ve vstupní chodbě a pak z posledních sil ulehl do své prosté mahagonové rakve, kterou už nikdy nikdo nepřiklopil. Díky tomu, že oba muži zemřeli doma, tedy na hradě Blackholu nebo ve skrýši v jeho těsné blízkosti, se nám zachovaly cenné archeologické nálezy a rokle za hradem si trochu nadnesený název Údolí místokrálů určitě zaslouží. Dokonce se už i uvažuje o vybudování příslušné odbočky z okresky vedoucí k hradu.

Obrázek 2 – Hrad Blackhole koncem 20. století

Obrázek 3 - Údolí místokrálů – mapka umístění pohřebních komor

Kvadratura kruhu

Nyní zdánlivě odbočíme k otázce kvadratury kruhu. Jde o to, jak co nejlépe vyjádřit vztah mezi průměrem kružnice a jejím obvodem a plochou kruhu jí omezenou. Konstantu nazýváme "pí" a je to iracionální číslo, tedy má nekonečný desetinný rozvoj. Má hodnotu přibližně 3,14159. V průběhu naší historie byla jeho hodnota neustále zpřesňována, ale už Archimédés (287–212 př. n. l.) určil jeho hodnotu poměrně přesně jako 3,14185. Ertové tuto konstantu nazývají "pipi". (Volné kvantové kontakty mezi realitami |Země a Ergey zřejmě nestačily na to, aby se název této konstanty sjednotil. "Pí" totiž znamená v ertštině močit. Název "pipi" nemá ani spojitost se slepicemi, protože podle pohlaví ertština rozlišuje slepice jako "hen" a "kok" a druh bez rozdílu pohlaví je "kurur".) Protože historie Ertaru se ubírala vlastní cestou, dokladují nálezy z hrobky Horora II., že používaná hodnota pipi byla v době kolem roku 984 prostě 3. V hrobce jeho vnuka Semtexe už nalezneme na stěnách ozdobné kachlíky zobrazující pipi v hodnotě 3 a 1/8, tedy 3,125.
V blackholských hradních kronikách se podařilo najít zmínky, z nichž vyplývá, že mladý Semtex najal právě na řešení kvadratury kruhu několik filosofů a matematiků. Zdá se, že průlom, který vedl ke zpřesnění hodnoty udělal geniální matematik Ian Jícha. Tento učenec byl bohužel všestranně aktivní i mimo meze zákona. V kronikách se dočteme, že Ian Jícha, syn Tobiase Jíchy, byl odsouzen k potupné smrti za kuplířství a obchod s bílým masem, protože se pokusil prodat svou nevěstu Mary. Trest nebyl vykonán, protože matematik a šejdíř Ian v noci utekl díky pomoci hradní kuchařky Eulálie, kterou pak biřici našli v lese a v slzách.
Ale zpět k tomu hlavnímu. V moderních pramenech se uvádí hodnota pipi = 3,13. Na rozdíl od našeho pí je toto číslo racionální. Vzhledem k technické úrovni Ertaru, která nás mírně převyšuje, nejde určitě o chybu. Zdá se, že teprve díky téměř zapomenutému článku o archeologických objevech jsme narazili na zdánlivě nepatrný, ale ve skutečnosti velmi základní rozdíl mezi naší a ertarskou fyzikální realitou. Ertarská geometrie pracuje s prostorem, který by se nám jevil jako zakřivený. Tím se vysvětlují potíže, které je nutno překonávat při přechodu mezi našimi alternativními realitami, a vyplývá z něho řada dalších problémů, s nimiž se zřejmě při své vědecké práci teprve setkáme.

Obrázek 4 - Zlacená ozdoba z pohřební komory Horora II.

Obrázek 5 - Ozdobný kachlík z hrobky Semtexe I.

>