EXERCON 2019

Vážení čtenáři, já nevím, jak to děláte, že jste znovu tady. Že by už opět uplynul jeden celý pozemský rok?! No, musím konstatovat, že je to tak. Ani jsem se neohlédla, ani jsem nestačila vydat tolik čísel, kolik bych chtěla, a znovu musím (kecám, dělám to ráda!) čelit výzvě přijít s něčím originálním v rámci rubriky setkání, zvaného Ercon, zvané Tradice stále žije! Ó, jak originální téma jsem pro letošek zvolila. Aby nám ten čas tak neutíkal, nechala jsem se Standou Čermákem vlákat do fenoménu časové smyčky. Když jsem se totiž ponořila do té záplavy článků a recenzí na téma neustálého se probouzení do toho samého dne, do té samé výchozí reality či do té samé bezvýchodné situace, na několik prchavých okamžiků jsem zatoužila v něčem podobném také uvíznout. Ovšem pak jsem si uvědomila, že bych byla jediná, kdo si pamatuje, že jsem vydala další tři tisíce čísel osmdesátistránkových Světelných roků, honem rychle jsem pomíjivou touhu zahnala do kouta a tam ji zašlapala. Když nad tím tak zpětně přemýšlím, měl by pro mě pobyt v časové smyčce jednu jedinou výhodu: Vláďa Widtman by si nepamatoval, že pro mě každý opakující se den namaloval jednu obálku a pod tíhou špatného svědomí, že už mi dlouho žádnou nedodal, by kreslil, a kreslil, a kreslil … Letos vyrovnám svůj vlastní rekord. Mohla by to být vlastně dokonce jakási speciální odnož filmového erkordu. Vycházejí tři čísla najednou. Tři čísla nabitá filmovým recenzemi. Stejně mohutný počet čísel vyšel i během Erconu 2014, mohli jste se v nich dočíst o třiceti animovaných sci-fi filmech. Pravda, letos recenzí na sto dvaceti stránkách najdete pouze devatenáct, ovšem naprosto holá pravda je ta, že uvnitř tří čísel se dočtete podrobné informace o třiceti devíti filmech. Takže to uzavřu: jeden vyrovnaný erkord (v počtu čísel v jeden den) a jeden překonaný erkord (počet recenzovaných filmů, zveřejněných v jeden den).
Děkuji všem svým věrným přispěvatelům, že mi pomohli při přípravě čísel 5-2019, 6-2019 a 7-2019; s nimi se dostanu na celkový počet devět v roce 2019 – jmenovitě: především již jednou jmenovanému Standovi za všechny články, pak Vláďovi Widtmanovi za titulní obálku k tomuto číslu, Slávkovi Švachoučkovi k obálce na následující číslo a internetu za obálku na číslo třetí a poslední. Jako vždy všichni odvedli perfektní práci, nezištně, včas a nápaditě.
Dodané filmy do čísel zařadím abecedně podle českého názvu (tam, kde neexistuje, použiju samozřejmě název originální). Navíc, nejdelší recenzi (20,5 stránek) na televizní seriál Za rozbřesku rozdělím tak, abych vždy šikovně vyplnila zbývající místo na konci čísel a abych udržela čtenářovu pozornost v napětí až do posledního odstavce třetího čísla. A hned otevřeně přiznám, že si stejně všichni z vás zřejmě přečtou recenzi na třináct dílů seriálu o časové smyčce najednou … Redakční úvodníky v dalších dvou číslech budu muset buď omezit na minimum nebo je budu muset vynechat úplně. Což moc nevadí, protože jsem se v tomhle už dost nakecala, všechno vám sdělila a povinný prostor jedné stránky zaplnila. A ještě se mi sem vejde tiráž!

Mějte se, čtěte i tiráž a množte se!

(doufám, že Vaše) Redakce