EXERCON 2019

Erwin Schrödinger ve snaze vysvětlit zvláštní podstatu kvantových jevů vymyslel v roce 1935 experiment, který se stal známým jako "Schrödingerova kočka". Jde o to, že v neprůhledné krabici jsou spolu kočka, nádoba s jedovatým plynem, detektor částic a kousek radioaktivního materiálu. Když detektor zachytí částici vyzářenou materiálem, otevře nádobu s plynem a otráví kočku. Ve chvíli, kdy je tato pomyslná sada nainstalovaná v neprůhledné krabici, nemůžeme s jistotou říci, zda kočka žije nebo ne. Můžeme ale její existenci popsat pravděpodobností, která vychází především ze znalosti intenzity záření vzorku a citlivosti detektoru. Kočka je tedy současně živá i mrtvá a podíl těchto možností lze popsat nějakým pravděpodobnostním odhadem. A tak to je, dokud neotevřeme krabici. To odpovídá ukončení pokusu zásahem pozorovatele.
Tento myšlenkový pokus nám dovoluje si představit, že řadu jevů je možno pochopit pouze jako určitou pravděpodobnost. Například světlo může být současně vlnou i částicí podle okolností. A s tím souvisí i fakt typický pro svět kvantových jevů – ovlivňování jevů samotným procesem pozorování. Bez interakce s pozorovaným jevem totiž pozorovatel nemůže jev vůbec rozpoznat. Vstup pozorovatele do kvantového jevu je tedy nutný a tím současně ovlivňuje pozorovaný jev samotný.
Podobnou roli hraje v ertarské vědě otázka Tanajského psa a Tanajské kočky. Jde o dnes již notoricky známý kosterní nález z výzkumu objektu P4. Při průzkumu ve skalním městě Fill objevili vědci částečně zkamenělé zbytky živočicha, kterého identifikovali jako Tanajského psa. Protože však kostra byla neúplná, objevil se u jiné skupiny odborníků názor, že jde o bájnou Tanajskou bojovou kočku, o níž se zmiňují některé staré pověsti ertarské. Následně se rozvinul dlouholetý spor, který zatím nedospěl k všeobecně uznanému závěru.
Pro představu uvádíme srovnání kostry psa a kočky (obr. 1), nálezu ze skalního města Fill (obr. 2) a rekonstrukce Tanajského psa podle akademika Súkeníka ve srovnání s rekonstrukcí Tanajské kočky podle týmu profesora Wiše (obr. 3).

Obr. 1 – kostra psa a kočky

Obr. 2 – kosterní nález ze skalního města Fill

Obr. 3 - rekonstrukce Tanajského psa a Tanajské kočky

Mnohokrát opakovanými pokusy se zjistilo, že pokud nějakému ertarskému vědci svěříme spornou fosilii ke zkoumání, závisí výsledný verdikt na tom, ke které skupině odborník náleží. Jde tedy o typický příklad jevu, kdy přítomnost pozorovatele ovlivňuje samotný zkoumaný jev. Mnozí z našich pozemských vědců považují tuto kauzu a zjištěné výsledky za názorný důkaz kvantové povahy ertarské alternativní reality.