AEON FLUX Standa Čermák  Země původu: USA, 2005 Doba trvání: 96 minut Originální název: Aeon Flux Kamera: Stuart Dryburgh Scénář: Phil Hay, Matt Manfredi Produkce: Gale Ann Hurd aj. Hudba: Graeme Revell Režie: Karyn Kusama Hrají: Charlize Theron (Aeon Flux), Marton Csokas (Trevor Goodchild), Jonny Lee Miller (Oren Goodchild), Sophie Okonedo (Sithandra) aj. Opět jeden nadějný projekt, který skončil v propadlišti DVD-půjčoven. Do kin nebyl nasazen, možná už samotnými producenty, možná až českými uvážlivými hlavami. Každopádně: ať už takto rozhodl kdokoliv, dobře udělal. Druhá polovina filmu je totiž tak slabá, že zazdila všechny vymoženosti nápadu první půlky a vizuálních předností snímku. Film byl natočen na motivy televizního seriálu z roku 1995. Přináší na naše obrazovky příběh z daleké budoucnosti (rok 2415), která je k vidění ve filmech poměrně zřídka. Důvod je nasnadě: nákladné a složité zobrazení exteriérů i interiérů z doby, kterou nikdo z nás ani z našich dohlédnutelných potomků nezažije. Autoři dekorací a kostýmů byli tentokrát velmi zdrženliví: oděvy a architektonický styl na mě působily ovšem až příliš stroze, zadrženě a (protože se exteriéry odehrávaly pravděpodobně v nějakých reálných zákoutích a futuristických výtvorech naší současnosti) až nevěrohodně. Nakonec, jak to na diváka může působit (pokud jste film neviděli), můžete posoudit z doprovodných fotografií. Vybral jsem záměrně ty, které jsou skutečně charakteristické. Z výše uvedených důvodů jistě pochopíte, proč jsem se rozhodl obsah tak trochu a nenápadně odbýt. Čas od času si nějaký ten film prostě nezaslouží moc pozornosti. A pokud si za něco zaslouží, abych byl podrobný a detailní, pak se tak stane. V roce 2011 zkosil pozemskou populaci záhadný virus. Přežilo prakticky jen jedno jediné procento lidí. A to jen proto, že vědec Trevor Goodchild našel lék na tuto nemoc. O 404 roky později žije pětimiliónová lidská populace v jediném městě jménem Brega. Za vysokou betonovou zdí, obepínající tuto aglomeraci, se rozkládá džungle, o které nikdo nic neví, do které nikdo nechce a o které by každý rád mluvil. Kdyby to bylo možné ... Vládnoucí dynastie Goodchildů drží disciplínu svých podřízených pevně v rukou, pod zdánlivou rouškou demokracie a ochrany před epidemií se skrývá těžká diktatura. Proti vrstvě všemocných vládců se vyprofilovalo odbojové centrum tzv. Monicanů. Jedním ze zabijáků je také půvabná žena jménem Aeon Flux. Pod jejím mírumilovným vzhledem se skrývá vycvičená bojovnice, odhodlaná položit život za ideály povstání. Na začátku děje dostává úkol zničit monitorovací centrum společnosti, aby se povstalci mohli nerušeně přemísťovat a kout pikle. Prakticky vzápětí poté, co Aeon úkol splní, dostane ihned další. A přišel čas, pospat dvě věci detailně. První věcí je úvodní sekvence několika detailních záběrů Aeoniny tváře. Rychlými střihy si prohlížíme její oko za doprovodu bzukotu mouchy. Pak bzučení ustane. Důvod je jednoduchý. Mouchu polapila Aeon svými víčky, a to jedním jediným rychlým mrknutím. Nedošlo k rozdrcení hmyzu. Aeon téměř zabijáckou akcí jen znemožnila mouše pohyb křídel a vydávání nepříjemného bzukotu. Vzápětí se moucha ocitá v Aeoniných prstech, ale ani zde její i tak krátký život nekončí ... Aeon nebyla vycvičena, aby zabíjela bezbranné nevinné tvory ... Druhým popsáníhodným prvkem je způsob komunikace povstalců s velením. Předávání zpráv prochází žaludkem (možná to má symbolizovat fakt, že povstalci milují své šéfy, neboť i láska prochází žaludkem ...nevím, možná jen slyším trávu růst). Jakmile Aeon spolkne komunikační pilulku, filmové oko se prostřednictvím počítačového obrazu soustředí na Aeonin zažívací trakt. Jakmile je pilulka rozpuštěna a strávena, dochází k (pravděpodobně) mentálnímu propojení mezi Aeon a řídicím agentem. Aeon stojí, oblečena v tenkou slušivou pláštěnku s nasazenou kapucí, v prázdné terasovité (jakoby) posluchárně na místě přednášejícího, šéfka sedí na nejvýhodnějším místě v hledišti. Obě spolu komunikují, jako kdyby opravdu byly v reálné místnosti, viděly se a bezproblémově slyšely. Výhodou této komunikace je, že ji navzdory technické vyspělosti civilizace 25. století nemůže nikdo odposlouchávat/odkoukávat. Pohodlné předání informací, určení cílů, obě strany kromě audio kontaktu mají možnost vizuálně pozorovat reakce partnera. No, v ději jsme se tedy dostaly k okamžiku, kdy Aeon dostává další důležitý úkol. Zřejmě nejdůležitější v její kariéře, nejdůležitější pravděpodobně v celé historii odboje proti vládnoucí dynastii: zabít vládce. To už Aeon ví, že její sestra zmizela. A to ve zdejším velkoměstě znamená „zemřela“. Nikdo, kdo v minulosti zmizel, se už nikdy neobjevil. Oddanost věci povstání uvnitř Aeoniny duše nemůže zaujímat po této tragické ráně větší objem. Aeon nemusí vyrazit plnit nesplnitelný úkol sama. D ostává doprovod. Věrnou spolubojovnici Sithandru. Mladá dívka, zjevně indo-asijského původu, je téměř tak dobrá ve střílení a bojové akrobacii jako Aeon. „Co modifikace?“ přivítá ji Aeon ihned po setkání před samotnou akcí. Otázka má velký smysl. A smysl také má i tady se detailněji zastavit. Modifikacemi Aeon myslí pravděpodobně genetickou úpravu Sithandřiných končetin. Místo nohou od kolen dolů má ruce od loktů (také) dolů. Čtyřdlaňová (a zároveň bezchodidlová) Sithandra tímto zásahem do její fyziognomie získává nezanedbatelnou výhodu úchopu i nohama ... nohama ... nožníma rukama ... ručníma nohama ... jsem s terminologií vedle. Na to, aby se povstalkyně dostaly do Goodchildova paláce, musí překonat hlídací zahrady. Hlídací zahradou jsou myšleny botanicko-mechanické nástrahy na případné vetřelce – úlová hnízda plná otrávených hrotů, skalpelově ostrá diamantově tvrdá tráva apod. Aeon a Sithandra metají salta, i toporná, skáčou kotrmelce, vysekávají přemety a hvězdy, balancují nad trávníkem za špičky do provazu natažených nohou i noho-rukou (tohle je po předchozím popisu snad srozumitelné). Překonají všechny nástrahy ve zdraví a dostanou se těsně k paláci. Aeon zanechá Sithandru na hlídce a vydá se do útrob velice stroze architektonicky pojatého vládního sídla sama. Procházejíce rozsáhlými betonovými palácovými megachodbami Aeon za sebou cosi trousí, snad, aby až se bude vracet, našla cestu ven. Její výprava ale skončí špatně. Je přemožena a umístěna do vězeňské cely. Samotný Goodchild ji zde navštíví, aby ji vyslechl, ale nic se nedozví. Sotva zůstane Aeon opět sama, vytáhne aktivátor, který povolá do služby rozsypaný „hrášek“. To, co za sebou cestou sem trousila, byly ocelové kuličky, uvnitř stejně inteligentní jako výbušné. Na vyslaný signál, se všechny skulí zvenku ke zdi Aeoniny vězeňské cely, zformují se na výšku do obrysu lidské postavy a vybuchnou. Aeon v pohodě projde na svobodu. Zatímco hlavní hrdinka se osvobodila a mohla pokračovat v plnění vražedné mise, film sám sebe uvěznil v klišé, šabloně, nenápadité akční slátanině, která přišla o všechny výhody, které mohla těžit z relativní originality své první poloviny. Aeon se pochopitelně na dostřel diktátora dostane, pochopitelně ho nezabije, pochopitelně se do něj zamiluje, pochopitelně on ji miluje už dávno (kdysi, těsně v dosahu smrtící epidemie, s ní žil), pochopitelně jsou všichni lidé svými klony, neboť lidé přišli o přirozenou schopnost množit se, Trevor Goodchild pochopitelně přišel na způsob, jak člověku plodnost vrátit, jeho bratr tomu pochopitelně nepřeje a všechny poznámky, důkazy i pokusy ničí, sabotuje a znemožňuje, sviňák je pochopitelně zabit, klaďasové pochopitelně přežijí a co je nejhorší, od džungle oddělující zeď je pochopitelně probořena a člověk se vrací do lůna přírody. Dost pomluv, dost obsahu, dost recenze. O Aeon Flux to protentokrát stačilo. Až natočí druhý díl, vrátíme se k tomuto tématu. Pokorně. Objektivně. |