MAŠKARÁDA Karel Kocourek  Maškaráda v Dlouhé Oficiální anotace Anhk-morporkská Opera ... obrovská budova, v jejíchž prostorách se pohybují maskované postavy a provozují své nekalé rejdy ... kde umírání na jevišti občas bývá víc než metafora ... kde jsou nevinné mladé sopranistky lákány do osudových tenat padouchy v děsivě odporných večerních robách. Kde narazíte na dvě stará dámy ve špičatých kloboucích, které zatímco v lóži pojídají burské oříšky, upírají pohledy na obrovský křišťálový lustr nad hledištěm a tiše si pobrukují: "No, jestli se teď každou chvíli nestane velký neštěstí, tak teda nevím." Ano, Bábi Zlopočasná a Stařenka Oggová, největší čarodějky Zeměplochy, se vypravily užít si jeden nevinný (ale co je u Bábi Zlopočasné tak docela nevinné?) večer v Opeře. A nejen to. Je tedy jasné, že budou potíže (jenže pěkné představení s několika zavražděnými si prostě musíte procítit). Text: Terry Pratchett - Stephen Briggs Překlad: Jan Kantůrek Dramatizace: Hana Burešová a Štěpán Otčenášek (s použitím adaptace Stephena Briggse) Režie: Hana Burešová Dramaturgie: Štěpán Otčenášek – Scéna Karel Glogr – Kostýmy Samiha Malehová – Hudba: Jan Vondráček Hudební spolupráce: Ivan Žáček Pohybová spolupráce: Jana Hanušová – Šerm Josef Jurásek Hrají: Naďa Vicenová - Bábi Zlopočasná, čarodějka, Jaroslava Pokorná - Stařenka Oggová, taky čarodějka, Helena Dvořáková - Anežka Nulíčková, skoro čarodějka, Miroslav Táborský - Štandlík, ředitel Opery, Miloš Kopečný - Sardelli, umělecký šéf, Tomáš Turek - Valtr Plíža, muž mnoha řemesel, Hana Frejková - Paní Plížová, uklízečka a uvaděčka, Magdalena Zimová - Kristýna, začínající operní hvězda, Vlastimil Zavřel - Enrico Basilica, operní hvězda, aj., Pavel Tesař - André aj., Miroslav Hanuš - Musikfuteral, sbormistr aj., Peter Varga - Smrť aj., Martin Matejka - Arno, inspicient aj., Čeněk Koliáš - Kočí aj., Lenka Veliká - Gizela, sboristka baletu, Michaela Doležalová - Maja, sboristka baletu, Ivana Lokajová - Solange, sboristka baletu, Na 19.1.2007 zajistila Lůca úžasný kulturní zážitek - někde vyčarovala, padělala či jinak zázračně získala lístky na divadelní zpracování Pratchettovy MAŠKARÁDY v Divadle V Dlouhé, a protože Čápata jsou přející rodina, pozvali i Lukáše a mě, mně dokonce zaplatili lístek, za což jim patří nehynoucí díky. Nejde ani tak o cenu (i když to taky!), jako o vlastní představení. Pratchetta netřeba rozebírat, je vždycky nedostižný, a provedení V Dlouhé už známe taky a víme, že ho umí. Tentokrát vybrali autoři adaptace příběh z Ankh - Morpokské Opery, kde řádí tajemný fantom (viz "Fantom opery"), pravděpodobně v domnění, že bude-li místem děje divadlo, přijde to laciněji. Možná ano, zvláště při hojném užití kulis ze "Soudných sester", což byla první zdejší inscenace podle Pratchettova námětu, ale stálé pobíhání herců z jeviště do zákulisí, do šaten, do kanceláře vedení, do privátu, na půdu až na střechu a zase do sklepa (ještě, že lóže č.8 byla rezervována pro fantoma a nikdo tam nemohl) vedlo v prvním jednání k poněkud chaotickému dojmu. Tím spíše, že pobíhání se samozřejmě v reálu odehrávalo na divadelním jevišti, bez stažení opony, jen s občasným zatměním, během kterého vždycky každý herec popadl nejbližší kus kulisy a odnesl ho či otočil pro další obraz. Mimochodem, kulisy byly po této i ostatních stránkách bez chyby, třeba masivní majitelův stůl s každou nohou jinou či vysoké otočné cosi, zpodobňující podle natočení všechno od opony přes trámoví, římsu snad až po šibenici atd. Dokonce měli na jevišti živý oheň! A krkolomné schody a sklepní poklop a chrliče a balet . . . Pardon, to už není kulisa, takže něco k hercům: SMRŤ! Úžasná figura v rudé, srovnatelná snad jen se svým krysím alter ego (pro změnu velmi realisticky provedená kostra hlodavce na černém saténu) či se Silverem v obou jeho převtěleních. Naprosto nedostižný byl výkon Miroslava Táborského coby ředitele Opery Štandlíka - jeho licousy i bříško byly projektovány na osobu nejméně o polovinu větší. A samozřejmě Bábi a Stařenka v již osvědčeném ztvárnění paní Vicenové a Pokorné, kterým tentokrát zdatně sekundovala (a možná je místy, zejména při uměleckém přednesu písně "Paní ježková" i zastiňovala) Helena Dvořáková jako Anežka Nulíčková, takto začínající čarodějka a úspěšná operní diva (nebo že by to bylo obráceně?) Celkově bylo představení úžasné, taky díky tomu, že v druhém jednání se pobíhání poněkud uklidnilo a zpřehlednilo, přibyly úmyslné i neúmyslné komické vsuvky (např. omdlelá operní sólistka při ztemnění jeviště bystře vyskočila, popadla masivní ředitelský stůl a odklusala s ním do zákulisí) a i my (tedy já), neznalí literárních předloh páně Pratchettovy i Lerouxovy, jsme se zorientovali v dění a mohli si kulturní perlu řádně vychutnat a ocenit. Dávám * * * * * !!! Ještě musím dodat, že po představení následovala příjemná procházka večerní Prahou z Dlouhé na Florenc, kde Lukáš zamířil k domovu, Čápovci za zničeným žlučníkem do Mekáče a já za Kocourem k domovu. |