| Příšerky z podkroví - Standa Čermák |
Originální název: Aliens In The Attic Země a rok vzniku: USA, 2009 Scénář: Mark Burton, Adam F. Goldberg Hudba: John Debney Kamera: Don Burgess Režie: John Schultz Hrají: Carter Jenkins (Tom Pearson), Austin robert Hitler (Jake), Ashley Tisdale (Bethany), Ashley Boettcher (Hannah), Henri a Regan Youngovi (dvojčata Art a Lee), Doris Roberts (babička),Robert Hoffman (Ricky) aj. Sci-fi filmy sleduji pořád a neúnavně. Spousta z nich se mi líbí (Avatar, 2012 aj.), nad některými bych raději zlomil obě berle (honem si na žádný takový nemohu vzpomenout), málokterý mě však nadchne až k nepříčetnosti. A když se tak stane, okamžitě usedám k počítači a začínám bušit do klávesnice, abych zachytil první dojmy a hlavně podrobný obsah právě zhlédnuté bomby. Ta poslední přistála (a vybuchla!!!) v našem obýváku 17.1.2010 společně s mimozemšťánky ze Zirkonie. Chystal jsem se na ně do kina, tam nakonec distribuce nedospěla (od 1.2.2010 by měl tento film být na DVD), tak jsme si doma pomohli internetem. Skutečně jsem se skvěle bavil a nebýt v závěru nepochopitelného úletu v podobě zvětšení aktérů děje do ikssetnásobné velikosti, skvělo by se v závěru na místě hodnocení celých pět hvězdiček! K Zemi letí čtveřice přistávacích modulů. Jejich velikost nelze odhadnout, počet živých bytostí jakbysmet, snad jen účel jen jasný: přistát na modré planetě. A co potom? Rozhodne povaha mimozemšťanů na jejich palubě … Pearsonovi jsou obyčejnou americkou rodinou. Rodiče úspěšní, relativně dost zaměstnaní, své tři děti nijak moc nezanedbávající. Asi tak šestiletá Hannah je miláčkem rodiny, naopak patnáctiletý Tom černou ovcí, nejstarší Bethany pak oplývá největší volností a čerstvým milujícím a milovaným objektem, blonďatým Rickym. Máma si právě prohlíží na školním webu Tomovy známky, nevidí tam ani A, ani B, dokonce ani čisté C. Tom se sice ve svém pokoji sice úspěšně snaží hacknout tyto stránky, opravuje je však až „v přímém přenosu“, takže si na něj jde otec došlápnout. Otec do Toma vkládá velké naděje, chce, aby syn šel v jeho osvědčených šlépějích, nehodlá tolerovat Tomovo lajdáctví. Vytrhává ze sítě synův počítač a důrazně připomíná, že Tomem navrhované domácí vězení na příštích pár dnů nepřipadá v úvahu, neboť společný rodinný výlet bude platit především pro něj … Zdá se, že výlet s rodiči a dvěma sourozenci bude pro Toma největší trest. Rodinná soudržnost, která podle taťky je největší potřebou současné pětičlenné sestavy, mu v jeho patnácti moc neříká, raději by cvakal tlačítky klávesnice a klikal myší. Co to je rodinný výlet? Otec Pearson pronajal ohromný dům (několik pater, záhadná půda, střešní terasa, venkovní bazén, nedaleké jezero), takže se v něm pohodlně ubytuje i pět Pearsonů a s nimi čtyři další Pearsoni (otcův vychcaný bratr, prvorozený Jake a rozmazlená dvojčata Art a Lee) s babičkou Rose, matkou obou bratrů. Pro Toma to vypadá na pěkně nudný týden, s dominantním Jakem, otravnými dvojčaty, nesnesitelně pubertálním strejdou … a ještě k tomu se ve svém bouráku přiřítí Ricky. Tom se stane svědkem, jak Ricky těsně před tím, než si padne s Bethany do náruče, vytáhne zpod kapoty motoru jednu součástku startéru. Něco chystá, samozřejmě napadne Toma. A také že ano. Ricky vytáhne ze zadního sedadla kabrioletu ohromnou kytici. Okamžitě si tímto gestem získá přízeň rodičů. „To je od tebe milé,“ rozplývá se otěcko. „Nechceš tu zůstat na večeři?“ „Ne, děkuji za pozvání, ale rodiče jsou tu nedaleko, jsem s nimi domluvený, že k nim pozdě odpoledne dorazím,“ takřka až úlisně odvětí Ricky. Ricky pochopitelně auto nenastartuje. Otec Pearson se snaží neúspěšně závadu opravit, ale jako automechanik zklame. „No, nedá se nic dělat. Ricky, nechceš zůstat na noc?“ snaží se pak napravit svoje opravářské selhání. „Vážně bych mohl!?“ hraje Ricky překvapení, ale už má dávno naplánováno, co bude s Bethany v noci provádět …. Jake navede Toma, aby „pročistil rodokmen“: půjčí svou supermoderní bombičkovou pušku Punisher. Tom vyrazí k bazénu, kde se Ricky obírat Bethany. Už má Rickyho na mušce, ale zdráhá se zmáčknout spoušť, přece jen není takový hajzlík a nepřející bratr. Jenže Jake mu hrábne po ruce, jemná spoušť povolí a spustí salvu. Kuličky s oranžvou barvou se rozprsknou o Rickovo tělo, dvě trefí v rozkroku Rickyho a zasáhnou citlivá mužská místa. Bethany se naštve a toma práskne otci. „Myslel jsem si, že už budeš rozumný. Máš tady chytat ryby a ne lovit sestřiny nápadníky. Mohl si Rickyho vážně zranit.“ „Nechte ho, pane Pearsone,“ opět úlisně se vkládá do debaty Ricky a získává další kladné body u rodičů. „Není to opravdu nic vážného.“ „Dobrá, Ricku. Bylo to naposledy, Tome. Zítra jedeme na ryby a žádné odmlouvání.“ Blíží se prudká bouře. Obloha získala ocelový nádech, oblohu křižují blesky, vzduch prorážejí hromy. Čtyři přistávací moduly se prudce snesou na střechu domu. Už je jasné, nebudou největší a pokud obsahují živé bytosti, pak nanejvýše jednu v každém. Babička se dívá na televizi. Najednou se ztratí signál. Nastane zrnění. „Snad to nic nebude. Vylezu na střechu a opravím to,“ chce zabodovat Ricky i u babičky. „Měl by ale někdo pomoci. Tome, nemohli bychom zakopat válečnou sekyru? Pomůžeš mi?“ Tom nemá na vybranou. Na střechu se musí přes půdu. Na tu se dostanete ze druhého patra po schodech, které se pomocí lana spouštějí ze stropu. Velkým oknem se pak dá vylézt na terasu. „Tak, mladej,“ spustí Ricky ironicky, „můžeš tam vlézt.“ „Počkej, tátovi jsi to slíbit ty….“ „Já toho namluvil. POodívej, díky tvé mušce jsem zabodoval u rodičů, tvoje ségra mi ošetřuje intimní místa, co můžu chtít víc? A tátovi jsem fakt toho namluvil dost. Že mi kleklo auto, že tady nedaleko mám rodiče, i to o svém věku jsem kecal!“ „Tobě není osmnáct?“ „Jednadvacet!“ Ricky otevře okno a pomůže Tomovi nahoru. Okno za ním zaklapne, neboť venku je prudký vítr. Tom najde satelitní přjímač v troskách. To nemohl způsobit jen vítr. Na velké terase za stěnou z květin Tom něco zaslechne. Bojí se, ale jde tam. Bojí se, ale zbytečně. Rámus udělal Jake, který se zčistajasna zjevil. Ze stavu satelitu je oběma jasné, že televize do konce týdne fungovat nebude. Otočí se, že půjdou do domu, když se před nimi na střeše objeví ohromný stín čtyřruké bytosti. Chlapci se v obavách otočí. Proti nim stojí malinký, sotva dvacet centimetrů vysoký, tmavě khaki zelený mužíček se čtyřma rukama a slabým hláskem, anglicky je oslovuje: „Ahoj lidi!“ Pak se na scéně objeví druhá mimozemská postava, o něco větší emzák, na první pohled velitelský typ. Vytáhne překladatelskou příručku, chvíli se snaží o mírový proslov, ale pak zavelí rovnou k útoku. Zpoza květin vykoukne ženský exemplář vesmírných návštěvníků a seshora čtvrtý člen výsadku z hvězd,evidentní válečník. Ten zaměří Toma i Jaka a chystá se vypálit. „Co tady lelkujete?“ Tak zní otázka Rickyho, který se na střechu také vydal, aby klukům ukázal , že on tu anténu spraví. Nevidí mimozemšťany, neprozřetelně se k nim otočí zády. Vypálení střela ho tak trefí přímo do obnaženého zátylku. Ricky bez hlesnutí klesne obličejem k zemi. Přiskočí k němu válečník s jakýmsi dálkovým ovládáním. „Show může začít,“ zařve do větru a pohne s páčkami ovládání. Ricky se postaví na nohy. Válečník něco říká a Ricky to po něm v tom samém okamžiku opakuje, přičemž se blíží k ohromeným chlapcům: „Humanoidní bytosti, jsme vesmírní Zirkoniové a přišli jsme dobýt vaši planetu. Vyberte si mezi zotročením bez odporu nebo neodložitelnou smrtí.“ Ricky, ovládán přes střelu v zátylku válečníkem, popadne oba kluky za flígr a hodlá je odhodit někam hodně daleko. Tom i Jake se mu vysmeknou, Ricky ve snaze je dohnat, proletí květinovou stěnou a přepadne přes zábradlí do zahrady. Přitom se zaplete se do anténní šňůry. Tom i Jake se s pomocí dřevěných bedniček ubrání prvnímu útoku mimozemšťanů a vrhnouse k oknu. Zaseklou západku jim otevřou dvojčata s Hannah. Než stačí všichni utéci dolů, sklo okna se rozletí. Na půdu totiž proskočí čtveřice útočníků z vesmíru. „Potvory hnusný,“ vydechne Hannah a jako první se řítí ze schodů dolů. „Červy pozemský,“ zařve velitel vrhne se v čele svého družstva vpřed. Naštěstí jsou pozemské děti rychlejší, bohužel, poslední v zástupu, Jake a Tom, schytají do zátylku každý po jedné prskající střele. Dvojčata stihnou včas zavřít poklop. Tom a Jake leží na podlaze nehybně. Prskající střela ovšem každému z nich po chvíli snahy převzít nad nimi kontrolu sama odskočí. „Honem, musíme zavolat na tísňovou,“ zavelí Jake a běží do prvního patra pro mobilní telefony, se sourozenci, bratrancem a sestřenicí v patách. Telefony nemají signál (jasně, o to se mimozemšťani postarali). Tak použijí pevnou linku. „Napadli nás mimozemšťani a sahají nám po kolena,“ vyhrkne do sluchátka Tom, hned jak se mu na druhé straně ohlásí místní šerif. „Hele, kluku poslyš, víš, že klamání úřadů je federální zločin?“ Více Tom neslyší, protože na půdě právě jediný člen výsadku ženského pohlaví přerušil dráty. „Musíme o tom říci rodičům,“ rozhodne Jake a obrací se ven z pokoje. Vtom něco zvenku zabouchá na okno. A znovu. Tak nějak nesměle, pomalu – ale vytrvale. Jake odhrne záclonku. Za knem visí na anténní šňůře hlavou dolů Ricky a povídá si pro sebe. Ne, vlastně si nepovídá pro sebe, to jen jako vysílač přenáší zrovna to, co říká ten, kdo v ruce drží dálkové ovládání. To je právě velitel, který spílá čtyřrukému inženýrovi. „Jsi neschopný technik! Můžeš mi vysvětlit, jak jsi to kalibroval, když čipy, ovládající mysl těch humanoidů, fungují jen na ty dospělé? A proč mi už zase nefunguje osobní lokátor?“ Pak se šňůra uvolní a Ricky spadne do záhonu. „No, tak to máme jasno. Pokud ty čipy fungují jen na dospělé, jsme jako děti v bezpečí. Ale musíme dát stejně pozor, protože tím pádem jsou v ohrožení naše rodiče. Nemůžeme jim to jen tak říci. Musíme se sami postavit těm příšerkám a zachránit Zemi před jejich invazí,“ tak nějak zní komuniké, které dají dohromady Tom a Jake, kteří se zcela logicky ujmou velení. A jsou to také oni, kteří po dřevěné konstrukci psího vína vylezou a pod střechu a malým okénkem sledují dění na půdě (bouřka odezněla, už je jen lehce pod mrakem). Tam dohořela hádka, protože inženýrovi se podařilo rozchodit velitelův lokátor. V setmělém interiéru půdy se rozsvítí holografický trojrozměrný model sluneční soustavy, zaměří se na Zemi, pak na Severní Ameriku, do detailu se dostane Pearsonovými pronajatý dům, jeho světelný model se pootočí a před zraky udivených chlapců se objeví plán podzemí pod domem. Dřevěná konstrukce povolí a kluci spadnou dolů. Nic se jim naštěstí nestane, a tak mohou zavelet: „Do sklepa!“ Tam je něco, co zajímá ty vetřelce z jiné planety! Jenže tady není nic, co by napovídalo, že není pozemské nebo že by mohlo zajímat mimozemšťany. Těžko přiletěli pro špinavé ponožky nebo koš brambor. „No, musíme to vzít do svých rukou,“ projeví Jake netrpělivost, popadne s dvojčaty hrábě, dvě helmy a zavelí bráchům postup do podkroví vyřídit si to s příšerkami jednou provždy. Uvážlivější Tom zůstane pozadu, je přece potřeba se na boj s potvůrkami připravit. Jake, Art a Lee dorazí pod stropní schůdky právě ve chvíli, kdy se jimi emzáci snaží prorazit dolů. Jake je začne ostřelovat Punisherem, který se tady pod schody povaluje, což útočníky zažene. Než ale stačí kluci schůdky úplně zavřít, vletí jimi do místnosti granát. Granát? Ne, není to granát v pravém slova smyslu. Nerezově vyhlížející vejce se mu jen vzdáleně podobá. Když se z něj na všechny strany vysunou kulatou ploškou zakončené trny, je zřejmé, že k výbuchu nedojde. Dojde však k mnohem fikanějšímu triku. Aktivované „vejce“ zruší v místnosti pod schůdky gravitaci. Všichni tři bratři se vznesou ke stropu. Do místnosti vběhne Tom a Hannah, Tom svírá narychlo vyrobený metač brambor. Také Tom a Hannah se vznesou jako pírka ke stropu. Nedovřeným poklopem schůdků se prosmýkne válečník a jeho partnerka válečnice a ladně přistanou na podlaze. „To koukáte, co?! Máme antigravitační boty!“ pronesou unisono výsměvným tónem a vydají s otevřeným dveřím vstříc vnitřku domu, plném dospělých ovladatelných humanoidů. Jenže děti nevzdají. Tom se uvede v dopředný pohyb, na protější stěně popadne hasicí přístroj a použije ho jako trysku, která ho přerychle přenese na druhou stranu místnosti ke dveřím, kde Tom přibouchne dveře a zalígruje je. Válečník a válečnice jsou ale mazaní, šplhají pomocí bot nahoru a chtějí dveře uvolnit. Jake se dostane k antigravitačnímu vejci, hodí ho k Tomovi a ten do odpálí hasičákem, čímž ho rozbije na tisíc kousků. Gravitace rázem obnovena a děcka es ocitnou na koni. Palbou z Punishera zaženou mimozemské válečníky zpátky na půdu. Než za nimi zaklapnou poklop, upadne zběsile ustupujícímu válečníkovi z výstroje dálkové ovládání. Dvojčata se velice rychle naučí s ovládáním zacházet, Ricky si kvůli tomu ovšem musí vytrpět pár držkopádů, kotrmelců, salt a samofacek, přičemž si jeho současní páni vyzkouší, jak režim ovládání mysli zapínat a vypínat. Kluci Rickyho ztrapní i před Bethany, když se pak spolu usmiřují, opět ho ovládnou a jeho rukama hodí Bethany do jezera. A povolají Rickyho do svých služeb. Potřebují ho. Další bitvu s emzáky sice vyhráli, ale narazili na odpor rodičů. Co se stalo? Při hlídkování pod stropním poklopem, všiml si Jake stínů za mřížkou klimatizace. Obránci se dovtípili, že útočníci chtějí do spodních částí domu proniknout přes ventilační systém. Okamžitě proto zapnou kotel a nastaví termostat na maximum. Žár zažene čtveřici ze Zirkonu zpět na půdu, ovšem táta Pearson nemá pro dětskou hru (mládež stále nevyšla s barvou ven) pochopení a prohlásí systém regulace teploty za nedotknutelný. Proto tedy Tom vymyslí způsob, jak rodiče dostat z domu pryč. Pomocí ovládání Rickyho jak pohybově tak hlasem přesvědčí tátu, mámu i strejdu, že musí odjet do realitky, kde se vyskytly nějaké problémy ve smlouvě, kvůli podpisům tam ale musí navíc vyrazit všichni. Rodiče a Nat odjedou. Dům se promění v bitevní pole. Děti brání v postupu mimozemšťanů vhazováním rachejtlí do ventilace, daří se jim držet linii celkem v pohodě. Tom pošle Hannah do bezpečí jejího pokojíku, Jake vytrvale zapaluje a vhazuje proti útočníkům jednu rachejtli za druhou. Při ústupu šlápne inženýr na stropní poklop ventilace a spadne Hannah do postele. Oba dva se vyděsí, ale velmi brzy se skamarádí, protože jsou oba nemotorní, nešikovní a bezelstní. Hannah ošetří dětskou náplastí panu Mazlíkovi, jak mu začne roztomile říkat, drobnou oděrku na jedné z levých rukou a tím si získá jeho plnou důvěru. A plnou důvěru pomůže Hannah pro Chipa, jak se inženýr Mazlík ve skutečnosti jmenuje, získat i u bráchů a bratranců. Chip jim prozradí, že to, pro co si výsadek přišel, není ve sklepě, ale ještě zakopané pod ním, z kostek Lega jim pak postaví model tohoto přístroje. Vypadá to jako nějaký ohromný smrtící stroj, nicméně jeho pravý účel je stále zamlžený. Zatímco tohle děcka řeší, emzáci nastupují do dalšího útoku. Kanalizací pronikne válečník na babiččin záchod, kde si rose čistí zuby. Přesným zásahem jí umístí ovládací čip do zátylku. Venku se ozve policejní houkačka. Přijíždí šerif. Na dveře pokoje Hannah buší babička, podle hlasu a intenzity naléhání Tom pozná, že něco není v pořádku. A to už dveře letí z pantů, bez hole a sebejistě kráčející bábí si jde pro Chipa. Hannah ho schová do kufříku pro Barbie, Tom pak zkosí babičku tak, že jí pod nohy pošle skateboard. Rose sebou šlehne na záda, zpod dlouhých šatů jí vyletí válečník s jejím ovládáním, které tím upustí. Jake rybářským naběrákem válečníka chytí do pasti a s pomocí Toma ho zavře do dětského kufříku na hračky. Jenže ve dveřích pokoje se objeví velitel a válečnice a velmi rychlým, překvapivým a účinným manévrem se zmocní kufříku s Chipem a zmizí na chodbě. Naštěstí Hannah Chipa v tom zmatku ukryla mezi polštáře, takže výhoda je stále na straně pozemšťanů. Jake zavelí: „Vy se běžte zbavit toho poldy, já to vyřídím s těma skrčkama!“ S kufříkem na hračky, ukrývajícím vzteklého velitele, za zády stojí děcka před šerifem v řadě jako zmoklé slepice a poslouchají jeho moralistickou přednášku, jak je nesprávné po telefonu obtěžovat policejní orgán vymyšlenými povídačkami. Zatímco děti sledují šerifa a vymýšlejí,m jak se ho rychle zbavit, velitel klíčovou dírkou kufříku pozoruje muže zákona, jeho uniformu i u pasu zavěšenou zbraň. Šerif má pochopitelně navrch. Už to vypadá dokonce velmi špatně, neboť projeví zájem podívat se dovnitř kufříku, z něhož se ozývají podivné zvuky; nedá ani na vysvětlení nevinné Hannah, že aktivovala svého robotnického pejska. Naštěstí přijíždějí rodiče (v realitce nepořídili, bylo totiž zavřeno) a dají celou záležitost se šerifem do pořádku. Pozvou ho na grilování, které za chvíli vypukne. Na střeše se vyloupne silueta malé mimozemské potvory. Svírá v ruce pušku na šipky s ovládacím čipem a zaměřovačem hledá vhodný cíl. Šerif je nalomen lákavou nabídkou na chutnou svačinu. Obětí bude jasně šerif, protože válečník také zahlédl u jeho pasu pouzdro s revolverem. Šerif pozvání přijímá. Válečník cílí na poodhalený šerifův zátylek a mačká spoušť. Kde se bere tu se bere Jake, hází po válečníkovi hrábě, trefuje hlaveň pušky právě v okamžiku výstřelu, takže šipka trefí pouze šerifovu hvězdu na prsou. Tom zašlapává šipku do písku příjezdové cesty před domem a odvádí šerifovu pozornost od podivného kovového cinknutí směrem k odchodu na zahradu ke grilu. Kolem zastřešeného zahradního sezení usednou všichni Pearsonovi (až na Jaka) a šerif. Tom si přinese jako stoličku dětský kufřík s velitelem uvnitř. Jake po úspěšném překažení útoku na šerifovu osobnost pronásleduje válečníka až na půdu, tady ho však oba mimozemšťané, kteří zůstali na svobodě, zaskočí ze zálohy, vypálí na něj spoustu oranžových kuliček z Punishera, na chvíli ho omráčí, svážou a svázaného tažením po schodech transportují do sklepa. Zatímco Pearsonovi hodují (hot dogy, hamburgery se sýrem), velitel se prořeže z kufříku a schová se do křoví v zahradě. Cestou do této skrýše nenápadně vyčadí z kapsy Arta ovládání čipu v Rickyho zátylku. Prakticky ihned přivolá Rickyho. Ten do společnosti vtrhne se slovy „Drazí pozemšťané, vzdejte se, každý odpor je marný, ty hormonko ženská (myslí tím pochopitelně Bethany) mi jdi z cesty, jsi irelevantní!“, sebere Hannah batůžek, kde se schovává Chip, a spěchá do domu. Cestou na jeho břicho nepozorovaně naskočí velitel, čímž je mimozemský tým opět celý na svobodě. Dorozumívacím zařízením si obě dvoučlenné skupinky vymění informace, kam se má velitel dostavit. Do sklepa! Tam leží na zemi svázaný Jake, na hlavu mu létá vykopaná hlína z ohromné jámy, kterou hloubí válečník a válečnice. Tom a dvojčata chtějí pronásledovat Rickyho, ale otec je káravě zastaví: „Chlapci, kam jdete ? Máme přece návštěvu!“ Lee ovšem zachová chladnou hlavu, dálkovým ovládáním aktivuje babiččin čip, jejími ústy se kluků zastane a přemluví tátu, aby je pustil si hrát. A sama, samozřejmě ovládána, zamíří za nimi. A to je dobře, protože v hale domu na děti čeká Ricky. Odhodí batoh s Chipem do sklepa, zamkne dveře a vykročí směrem k pozemšťánkům: „Vaše smrt je neodvratná. Letí sem celá flotila lodí, invaze začíná. Vy budete prvními oběťmi!“ Velitelem (je na lustru) ovládaný Ricky vypadá opravdu odhodlaně. Tom proto ustoupí trochu stranou, aby dopředu pustil babču. Ve velmi dobře choreograficky ztvárněné ninjovsky pojaté scéně souboje mezi Rickym a babičkou nakonec zvítězí stará dáma. Po několika chvatech, přeletech, přemetech, úderech, hmatech, kopancích a šťouchancích zasadí Rickymu tak tvrdý úder do zad, že nárazem o zeď se uvolní šipka s čipem a Ricky je rázem normální. Lee nedbá a navede bábí tak, aby Rickymu zasadila poslední úder, který ho pošle za batohem do suterénu. Této poslední akce je už svědkem i Bethany, která přišla do domu v naději, že tu bude Ricky. Malinkou chvilku je zoufalá z toho, jak e tu zacházeno s jejím miláčkem, jenže pak z lustru seskočí velitel s nyní již nepotřebným ovládáním a s výkřikem, že (něco v tom smyslu) konec lidstva je neodvratný, zmizí z haly pryč. Děti v rychlosti seznámí Bethany s neveselou skutečností invaze a už musí čelit dalšímu útoku, tentokrát ze strany rodičů, kteří z rozmláceného zařízení haly v důsledku souboje mezi Rickym a babičkou, vůbec nemají žádnou radost. Zavelí k domácímu vězení v dětských pokojích. To ale svoje děti podceňují, a to velmi, velmi značně! Tom má sice chvíli poraženeckou náladu, když mu ale dvojčata, Hannah i Bethany zahrají na notu „tam dole s těmi příšerami jsou Mazlík, Jake i Ricky“, Tom se zatvrdí a ujme se opět velení protiúderu. A okamžitě má také v hlavě plán – dolů do sklepa. V suterénu nefunguje světlo, světlo z baterky si stěží proráží vzduchem s ještě ne zcela usazeným prcahem popráni na výkopu. Jinak se však sklepení zdá opuštěné. Tom a jeho spolubojovníci na dně velikánské jámy najdou spoutaného Jaka a omráčeného Rickyho. Jaka rozvážou a Rickyho proberou. Ricky se střelhbitě obuje do Bethaniny rodiny (babička mě zmlátila, tvůj přiblblý bratříček si hraje na vojáky a ty s ním atd.), což neměl dělat, protože ho Bethany konečně pošle ke všem čertům: „Do mé rodiny se navážet nebudeš, rozumíš?!“ Ricky sklep opustí s cílem okamžitě odjet za Amy Wilkinsovou, s níž měl chodit už od samého začátku, protože ona o citech en nemluví, Tom a spol. mají k opuštění úplně jiné pohnutky. Musí na zahradu a cestou vymyslet další kroky k zastavení invaze. Jaka napadne spásný nápad použít bonbony Mentos (dokonalý filmový tzv. produkt placement!), kterými babička děti pravidelně a nepřetržitě zásobuje. Napáskuje je na samolepu a ponoří do lahví s colou a vyrobí tak bezelstně vypadají nálože. A těmi pak skupina dětí zaútočí. Na koho? No, přece na skupinu Zirkoňanou, kteří právě na zahradě, pod pokrývkou tmy začínající noci, aktivovali vykopaný stroj. Velitel donutil odporujícího Chipa („Lidé jsou přece hodní!“) stroj rozložit a aktivovat. Jenže už ne použít, protože mezi čtveřici vetřelců přiletí odšroubované lahve s colou, v důsledku reakce bonbónů s limonádou tryskající ohromné gejzíry splašených proudů bublinek a lepkavé tekutiny. Mimozemský výsadek j okamžení rozprášen. Chipa schová Hannah do do své malé náruče, válečnici zavře Bethany do popelnice („Nikdy si nezahrávej s holkou, která dostala kopačky!“), válečník je omráčen jednou z poletujících lahví a velitel stojí tváří v tvář Tomovi, který na něj míří metačem brambor. „Ty?!“ ječí velitel na Toma. „Odleť z mé planety, zelený šmejde!“ hlasitě artikuluje Tom a mačká spoušť. Přesný zásah hlízou do mimozemšťanovy hrudi ale mrští velitelem naneštěstí přímo do středu aktivovaného stroje, jenž, zdá se, trpělivě čekal, až se v jeho středovém zorném poli objeví to, co má náležitě zpracovat tak, pro co byl stvořen. Velitele obalí zelenkavé silové pole, ze vztyčených tří ramen stroje se k ní seběhnou silné paprsky stejně zabarveného světla a zvednou velitele do výšky. Za pár okamžiků je pak velitel, obalený zelenou září odhozen za skupinu vzrostlých stromů. Děti se radují. Chip ovšem lomí všema svýma čtyřma rukama: „To je špatné, moc špatné,“ lamentuje, poslouchá ho ale jen Hannah. Svým zapojením do bitvy proti mimozemské invazi si Hannah vybojovala pevné místo v týmu, takže všichni ztichnou, když se jim nejmladší Pearsonová snaží něco říci. Nakonec však Hannah nemusí říkat nic, protože se zpoza stromů a ze tmy vynoří ohromný velitel. Stroj není ničím jiným než zvětšovačem molekul a atomů, zřejmě aby malé bytosti z jiné planety byly schopné přemoci o dost větší pozemšťany. Situace rázem vypadá beznadějně. Pokolikáté již? A pokolikáté již si Tom ví rady. „Běž znovu aktivovat stroj,“ vyzývá Tom Chipa a vkládá doprostřed aktivační plochy válečníkovi pušku na šipky. O chvíli později ji pak sbírá o patnáct metrů dále z trávy o mnoho větší. Tohle by mělo na obra velitele zabrat!! Velitel mezitím koná poslední přípravné kroky k dokončení první fáze invaze, tedy k přistání hlavního roje kosmických lodí. Rozmísťuje na zahradě čtyři signální tyče, odpaluje je a tím na nočním nebi vytváří soustavu čtyř různobarevných kruhů, označujících místo s nainstalovaným zvětšovacím strojem. Tom vyleze na stožár elektrického vedení a instruuje Jaka, aby se snažil vyprovokovat velitele k otočení se k němu zátylkem. Probírá se válečník a okamžitě běží do stroje, který se automaticky zapíná, odhazuje emzáka a zvětšuje ho do činžákoidní velikosti. Tom si rozpomene na matematicko-fyzikální poučky o veličinách, potřebných k výpočtu náklonu hlavně s uvážením intenzity větru, vzdálenosti cíle a rychlosti střely. Je připraven využít první příležitosti vystřelit, tu mu vzápětí za Jakem pootočený velitel poskytuje. Patřičně zvětšená šipka má funkční vlastnosti ovládnout nepatřičně vzrostlý mozek velitele. Art a Lee okamžitě dálkovým ovládáním postaví ksichtem v ksicht obrovitému válečníkovi. Hned zpočátku mají navrch, postupně ale začne válečník uplatňovat svůj výcvik. Když už to vypadá špatně, musí se do hry vložit Tom, který využije podpásové varianty boje muže proti muži. A to doslovně. Ovládne velitelovu nohu, která kopne válečníka mezi nohy. Zafunguje to! Rozmnožovací ústrojí Zirkoňanů má zřejmě stejný orgán na „výrobu“ spermií… „Chipe, spusť zpětný chod,“ vyzve opět Tom čtyřrukého spojence a rychlými pohyby palců navádí velitele do objetí s válečníkem a jakýmsi bojovým tanečkem ho naviguje ke zvětšovacímu stroji, nyní nastavenému na zmenšování. Když oba obři dopadnou doprostřed aktivační plochy, prakticky okamžitě jsou z nich obyvatelé Zirkonu v původní velikosti. Kde se vezme tu se vezme v zorném poli válečnice, obejme válečníka a se slovy „Olízneme se až na Zirkonu!“ zmizí ve tmě. O setiny sekundy později se dopadem dvou obrů poškozený stroj zhroutí sám do sebe, zasvítí do tmy a vysublimuje kamsi do (sub)prostoru. Čas na oslavu? Kdepak, vždyť lodě vetřelců jsou už v atmosféře, světa jejich lodí evidentně směřují do této části Spojených států. A tak zasáhne Chip. Zmáčkne na zápěstí umístěné komunikační zařízení a vyšle do konvoje jasnou zprávu: „Nepřistávejte! Vraťte se na Zirkonii! Lidé nad námi zvítězili svou chytrostí!“ Zřejmě protože výsadek měl výsadní práva a povinnosti, zhodnocení situace je přijato jako jasný signál k ukončení invaze a k návratu domů. Čas na oslavu? Ano, nyní už ano! Hannah přemlouvá Mazlíka/Chipa, aby s ní zůstal, slibuje mu, že její rodina ho přijme do svého středu jako právoplatného člena. Jenže Chip pomocí komunikátoru rozsvěcí před očima Hannah fotografii své pravé rodiny, která zůstala na Zirkonii: „Já už mám svou rodinu,“ říká hrdě+, ale v jeho hlase je znát i trochu smutku nad touto skutečností. A tak všechny děcka provázejí Chipa na střechu domu, kde Chip nasedne do svého vesmírného modulu a odlétá domů. Invaze skončila. Na šestimiliardové Zemi o ní vědělo (a také jí zabránilo!) jen šest pozemšťánků. Druhý den Pearsonovi konečně vyrazí na ryby. Táta se smíří s Tomem, oba uznají, že ten druhý měl svůj díl pravdy, všichni společně a bez rozdílu soutěží o rodinný titul krále rybářů. Na dřevěné molo se z vody vyškrábe otlučený velitel. Zlostně pozoruje spokojené nepřátele a s ještě větší zlostí nakopne pro něj obrovskou zátku od lahve piva. Z oblohy se nad molo snese ptačí dravec, uchopí velitele do pařátů a zmizí s ním neznámo kam. Celý film má pak ještě jakýsi bonus (já bych ho ovšem umístil až za závěrečné titulky), v němž Ricky zvoní u dveří svého nového dívčího objevu, předává kytku a zve na rande. V křoví ukrytí Tom a Bethany zapínají dálkové ovládání a ztrapňují Rickyho zvrhle bláznivým tančením, pitím vody z vázy a požíráním donesených květin. Standa Čermák, únor 2010, hodnocení: **** |
SVĚTELNÉ ROKY 2010 – Filmově-reportážní magazín pro problematiku SF – e-verze. Vydává Scifia of C.A.P. & company KSPVTU v nakladatelství Bellatrix. Šéfredaktor: Stanislav Čermák. Příspěvky posílejte na adresu redakce nebo jim je předávejte osobně. Ani ty vyžádané rukopisy se nevracejí. Veškerá autorská práva vyhrazena, cenzura vyloučena. Výhradně pro soukromou potřebu odběratelů, jejichž výběr je výhradní záležitostí redakce. Cena: platí se odběrem jednoho výtisku každého čísla. Toto číslo bylo dáno do tisku 12.10.2009, vyšlo 23.10.2009. Náklad 11 výtisků. Dotisk není možný. Jakákoliv forma reprodukce a republikace podléhá souhlasu redakce.
© 2010 |