Karel KOCOUREK
Na úvod svého příspěvku musím zabrousit do hájemství fyziky a matematiky, abych mohl následně objasnit svou teorii.
* Pakerovy zákony
Doufám, že jsem vás tímto stručným shrnutím všem známých zákonitostí v pohybu planet příliš nenudil a nyní již k věci.
Jako většina planetárních soustav v libovolném vesmíru ani soustava, v níž krouží Ergea, není tvořena jen jí a ústřední hvězdou. Na rozdíl od naší Země má Ergea dokonce blízkého partnera, planetu Gemmalu, jejíž obježná dráha je Ergee velmi blízká. Domníváme se dokonce, že obě planety vznikly při tvorbě planetární soustavy na společné oběžné dráze, rozdělením protoplanetárního oblaku na dvě části. Mnoho miliard let obíhaly ústřední hvězdu jako planety blíženky, na protilehlých stranách elipsy, ve stejné vzdálenosti od hvězdy, se stejnou dobou oběhu, možná i se stejnou šancí na vznik a rozvoj života. Po eónech klidu však nastal zvrat.
Z hlubin kosmu se přiřítil vetřelec, snad jádro komety, snad zbloudilý asteroid. Prohnal se oběžnými dráhami ostatních planet a neustále urychlován přitažlivostí hvězdy, udeřil nepředstavitelnou silou do sesterské planety Ergey. Dnes už nedokážeme určit, jak přesně srážka proběhla, ale některé poznatky se zdají nasvědčovat tomu, že vetřelec nejprve proletěl atmosférou Gemmaly, spálil termickým úderem její povrch, snad i část jeho samého se při průletu oddělila a jako prška jemného prachu se snesla na planetu. Pak kosmické kladivo udeřilo naplno. Rozžhavená koule o váze stovek miliard tun se zaryla hluboko do planetární kůry poblíž severního pólu, gigantická pohybová energie se zčásti proměnila v tepelnou a zčásti rozvrátila parametry oběžné dráhy Gemmaly. Pevná skála se změnila v kapalinu, vyvřela v kilometrových vlnách a vytvořila obrovský kráter o průměru tisíce kilometrů, zasahující až do pláště planety. Téměř čtvrtina severní polokoule se změnila v gigantickou kruhovou jizvu s podivuhodně lesklým povrchem, celá planeta se rozechvěla v tisíciletých zemětřeseních, její povrch od základu změnil svou tvářnost, stal se černou pustinou, tvořenou pravděpodobně sazemi, pocházejícími buď ze spálené vegetace nebo z povrchových vrstev uhlíkatého asteroidu. Oběžná dráha planety se drasticky změnila, došlo k náklonu její roviny mimo ekliptiku, kruhový tvar se protáhl v elipsu - viz 1. Pakerův zákon. Pravidelné přiblížení k ústřední hvězdě v periastru mělo za následek postupné zpomalení rotace, jež se vlivem gravitačních sil hvězdy stala vázanou a Gemmala tedy dnes nastavuje svému slunci stále stejnou tvář, zjizvenou obrovským kráterem. Jen oběžná doba zůstala nezměněna, proto se obě sesterské planety setkávají vždy jednou za půl roku na stejné straně ekliptiky, zatímco mezi těmito body vlivem výstřednosti své oběžné dráhy Gemmala Ergeu předbíhá nebo se za ní opožďuje - viz 2. Pakerův zákon, dostávajíc se v apoastru vně její oběžné dráhy.
A právě tato situace je pro nás zajímavá. Již jsme si řekli, že kráter na Gemmale je trvale obrácen k ústřední hvězdě, v období, kdy se nachází na nejvzdálenější části své dráhy, tedy i k Ergee. Světlo ústřední hvězdy, dopadající na jeho povrch, se v paraboloidní míse kráteru láme a odráží směrem k Ergee. Vzhledem k lesklému povrchu kráteru, způsobenému podle všeho přetvořením povrchové uhlíkové vrstvy ať už asteroidu nebo planety vlivem teploty a tlaku při dopadu v diamantovou krustu, nabývá podoby soustředěného svazku o vysoké energii. Při pohledu na vzájemné postavení obou planet je jasné, že každou zimu je jižní kontinent Antageanos na Ergei zahříván odraženým světlem z gemmalovského kráteru a proto zde nenalézáme trvalé zalednění, které bychom v okolí pólu jistě čekali. Během léta pak mají paprsky ústřední hvězdy dostatek energie, aby na kontinentu, jež není pokryt bílou vrstvou ledu s vysokým indexem odrazu světla, udržely přijatelné klima.
A ještě jeden zajímavá výsledek přineslo tento neobvyklý jev.
** Monte Lajit a vynález tužky
|
|
|
|
|