Navštivte státní přírodní rezervaci Quare Rock.

Vláďa Widtman

V původní přednášce jsem chtěl referovat pouze o krásách této ertarské přírodní rezervace,na kterou mě upozornil propagační leták.Upoutala mě v něm zmínka,že rozsáhlou rezervaci je možno projet historickým parním vláčkem a to mě jak milovníka parních strojů přesvědčilo,že tu rezervaci musím navštívit.Nicméně jsem si položil otázku,jak je to s ekologií v Ertaru,když je v přísně chráněné krajinné oblasti je povolena doprava silně znečisťujícím prostředkem,který je navíc díky odlétajícím jiskrám a částicím žhavého popílku i možným zdrojem požáru.Na přímou otázku týkající se ekologie jsem se stkal s nepochopením.Později mi bylo vysvětleno,že ekologický přístup je vlastní občanům Ertaru.,jak jsem se později sám přesvědčil.Ertové se již dříve vypořádali s problémy zástavby do krajiny a to citlivým umístěním staveb bez zbytečného poškozování přírody.Navíc se obešli bez bourání historicky cenných budov,které opravené zlidšťují své okolí.Při nové zástavbě se uplatňije zásada,že nové stavby musí být architektonicky krásné,ale především příjemné pro život.To v praxi znamená,že do staveb jsou vkládány prvky zeleně a mezi objekty jsou parky s vodními plochami.A tak bych mohl pokračovat dál i v ostaních odvětvích.Nicméně i po těchto zjištěních jsem se vrátil k původní otázce problému zmíněného parního vláčku.Odpověď na tento problém jsem dostal,až když jsem stanul na malém nádraží Quare Lock-lake,které je zároveň vstupem do přírodní rezervace.Už první pohled na lesknoucí se historickou lokomotivu a čistotou zářící stanici mi vzal skoro dech. Z lokomotivy se linuly jen slabé obláčky páry a z blízkého lesa byla cítit vůně pryskyřice.Vstupní prostory této stanice byly věnovány historii této vyjimečné tratě. Mě především zajímal vývoj technického.řešení na odstranění zmíněnych nevýhod klasické parní lokomotivy.Jak jsem zjistil prohlídkou,po desítce let provozu původní parní lokomotivou vznikl i nápad odstranit topeniště a systém parního kotle nahradit tepelně izolovaným tlakovým kotlem na přehřátou páru s vodou.Tento projekt,tak zvané akumulační lokomotivy,se ukázal jako slepá kolej,protože reálný dojezd takto upravené lokomotivy je necelých 17 kilomerů a navíc bylo

nutné budovat plnící zdroje,které musely opět vyrobit příslušné množství tlakové přehřáté páry a vody.Tedy,opět to byla místa se zamořováním blízkého okolí.Řešení se našlo až po vývoji kyslíko-vodíkového hořáku a převratného výměníku voda-tlaková pára.To vše s parním dómem a zásobníkem vody bylo vestavěno do původního skeletu historické lokomotivy.,s tím,že se na původním vnějším vzhledu nic nezměnilo.Toto uspořádání umožnil až vývoj tepelně odolných materiálů a cenová dostupnost použitých plynů,zvládnutím termojaderné fuze.Na vlastním řízení lokomotivy se po mechanické stránce nic nezměnilo,jen odpadla namáhavá práce topiče a trvalé sledování tlaku páry a stavu vody..To je dnes, včetně hořáku řízeno počítačem.V zakrytem tendru jsou místo pevného paliva umístěny propojené tlakové lahve.Vlastní jízda takto upraveným vláčkem je fantastický zážitek.Trať je místy zasekaná do skal s množstvím tunelů a mostů,a tím,že vystoupá do výšky 800m ,je umožněn úžasný pohled do zalesněné pánve rezervace s množstvím jezer plněných vodopády a rozsáhlýimi travnatými plochami.Výhled i otevřeným oknem vagónu není znepříjeměn dýmem,ani odlétajícími jiskrami.Z lokomotivy vystupuje jen bílá pára,která vlastně vrací přírodě to ,co jsme jí vzali.Mohl bych se dále rozplývat nad krásou této přírodní rezervace a zážitkem s tim spojeným,ale osobní zážitek to nenahradí.Navštivte tedy Quare Rock!