Reaguji na ... ... hudbu

Jako filmová trilogie Poslední král režiséra Lucase Storka stojí na pomezí sci-fi a historického dramatu, stírá hudba Morrise lindallase k tomu dílu rozdíly mezi artificální nonartificiální hudbou, jak jsme již z děl tohoto nzařaditelného autora zvyklí. Jako u všech předchozí opusů M. Londallase vycházejí hlavní témata, samozřejmě oproštěná od mluveného slova a ostatních zvukových kulis a navíc v původní nesestříhané verzí na Compat Disku (CD) firmy Erton s výr. číslem 118312.
Prozatím máme možnost vyslechnout první dvě části "Světlo z temnot" a "Syn hvězdy" nahrané královskou filharmonií pod vedením Sri-Srimonoya a kolektivem hostujících hudebníků v čele se samotným Lindallasem. Spojení Lindallase se Sri-Srimonoyem nám naznačuje, jakým směrem se bude hudba ubírat.
Skutečně, Lindallas použil podobné metody tvorby jako při svém předešlém díle, hudbě k dnes již legendárnímu filmovém životopisu boha Krišny režiséra Davida Carrase, kdy po rožním studiu takových detailů jako byly například nalezené přípravy R. Wagnera k hudebnímu životopisu Bzdhy strávil půl roku v ryze duchovních meditacích pod vedením právě Sri- Srimonoyč (který však na novém CD figuruje "pouze" jako hudební interpret a poradce).Tentokrát se pustil Lindallas do studií prehistorie Eritrei a její lidové hudební kultury. V pohnutých dobách, ve kterých se děj trilogie odehrává, docházelo k novým jevům převážně na poli vědecko-technickém, zatímco hudební kultura stavěla na již vybudovaných strukturách z období předchozího. Nutno říci, jak Lindallas i sám přiznává, intenzivní duchovní soustředění mu pomohla i v tomto díle, neboť mu usnadnila proniknutí do náboženských schémat kultu "Uctívačů Hvězdy", který byl ve zmíněných dobách důležitým nositelem podstatných kulturních jevů a projevů.
Obvyklé půlroční soustředění (jako před každým důležitým dílem) věnoval Lindallas kromě zmíněných studií samotnému scénáři společně se Storkem, jehož svým pojetím prý silně při režii ovlivnil. Úžasná Lindallasova schopnost vcítit se do abstraktních pojmů mu umožňuje používat děje které prožit chce, tak emotivně, že se, jak sám říká, nerad a občas i těžko vrací do reality.
Stav přechodu z vytržení do skutečnosti je tím skutečným tvůrčím obdobím, kdy ze sebe všechna důležitá témata, harmonické postupy a důležité nápady doslova shodí. Potom přicází radostné období rozpracování těchto nápadů a záákladů, rozpisy aranžmá a témat pro jednotlivé melodické a rytmické sekce, při čemž ponechává svým vybraným spolupracovníkům volnou ruku. Nejtvrdším pracovním obdobím je tedy pro Lindallase období příprav, studia, meditací a subjektivní prožitek tématu.
Tento přístup k práci nám objasňuje, proč je jeho hudba tak senzitivní pro vnímavého posluchače a ve spojení s filmem až hypnotické, neboť Stork znamená rp film nejméně tolik, co Lindallas pro filmovou hudbu. Spojení těchto dvou individualit nám nyní poskytuje zážitek tak mocný, že jej nelze nahradit ani četbou scénáře či odbornou kritikou, hudební nebo filmovou. Přesto věnuje alespoň několik řádek Lindallasovou pojetí prvních dvou třetin Storkovy trilogie.
Nutno předeslat možnost dvojího přístupu k dílu. Bez vizuálního požitku totiž posluchaž bude vnímat hudbu jinak než se znalostí děje a významu jednotlivých témat. Dokonce tento prvotní poslech může být v jistém smyslu bohatší, neboť neomezuje posluchačovu fantazii a koncentruje soustřeění právě jen na hudbu. Tento postup vřele doporučuji, neboť následné shlédnutí filmu nás překvapí, kam nás až zavedla vlastní fantazie při pouhém poslechu (což samozřejmě závisí na na hudební představivosti a fantazii každého jedince), a kam nás dovede představivost autorova.
Celým dílem proplouvá ústřední téma (pod názvem Taor), které zazní sice mnohokrát, ale v různé odstíněných angažmá od jemné (narození a dětství Taorovo) až po majestátné (zjevení nového Taora).Nejmohutnějšího zvuku dosahuje Lindallas zdvojením všech hlasů rozepsanýmch pro filharmonii barvami svého elektrotechnického hudebního počítače zn. ERmusic Componien. Někdy naopak využije lidových nástrojů Eritrei hrajících téma ryze akusticky v původních 13ti půltonových stupnicích (dětství hrdiny). Zde bych chtěl podtrnout význam práce pro nás neviditelného Mahavisnu McLaughlina, specialisty na ertské stupnice, jichž dociluje hraním na kytaru před Lindallasův počítač, který mění vzdálenosti tónů v poměrných úsecích podle ertských hudebních zákonů.
K tématu kláštera přizvaná Janett Rockol na podkladě Sri-Srimonoyova Hammond organu vytvárí svými hlasy náladu tajemna, jiného světa myšlení uprostřed civilizace. Cobhamovo sólo na bicí a výpomocí percusionisty Vascancelose doprovází ve filmu soubou Taora s Paradorem. Pozvona vznikající polorytmika stupňuje napětí děje do té míry, že se posluchači či diváku srdce rozbuší v kritických chvílích až nebezpečně. Naštěstí přejde k harmonickému ústřednímu tématu, který organismus uspokojivě ztiší, takže zatím nedošlo k žádnému srdečnímu kolapsu, ač specialisté toto nebezpečí předvídali. Ano, tato pasáž jednoznačně navazuje na New Age Music, komerčně neúspěšnou z důvodů jejího nepochopení konzumní společností. Téma opět přechází do majestátní pasáže, čímž končí první část díla.
Druhý díl trilogie, Syn Hvězdy, ožívá mohutným bojovým chórem, nahraným několikrát přes sebe sytými basy hostujících vokalistu Ferentchika a Fischera ze známého vokálního sdružení Jonas. Doprovodného sboru se zúčastňují neškolenými a tedy lidově přesvědčivými hlasy všichni zúčastnění členové Královské filharmonie. Nelze opomenout důležité téma Sheilla. Na místě, kde by vážný konzument čekal sentimentální melodii, zazní motiv průzračně čistý a přesto nesladký, opět díky ertským stupnicím, který vyčnívá z celkového pojetí lehkostí a hebkostí, lidový a přesto tak nový, že se diváka podvědomě zmocní jako pouto, které ho svazuje právě neslýchanou novostí tak, že zapomene na cokoliv jiného, než má před sebou. Tato část se znovu připomene ještě při návratu Taora do míst setkání se Sheillou. Subjektivně musím přiznat, že toto téma je pro mne nejsilnějším momentem celého díla, a to nejen pro krásu Sheilly.
Protože komplexní soubor posledního díla M. Lindallase není předmětem tohoto příspěvku (časem se jistě stane předmětem rozsáhlých studií a spekulací), musíme opomenout podrobný popis spojujících částí, částí ilustrujících bitvy apod., ačkoliv těžko se tu najde něco méně podstatného. Lindallas se vyjadřuje nacházením vždy nových strukur a postupů. Stručně možno říci, že jde o sjednocení New Age Music a původní Eritreiské hudební kultury, tedy lidovost, ke které se Lindallas po čase vždy vrací a přibližuje tak posluchačům vzdálené obzory, kterých on již dosáhl a se zmocnil. Bylo by frází říci, že to je smyslem práce umělce. Pro Lindallase je to jediný možný způsob bytí.
Sleevenote by Sunny Truck