100 let koordinace

Funkce koordinátora Ertaru byla ustavena přesně před sto lety. K jejímu zřízení došlo na zasedání vlády Ertaru 4. června 1889. Nebyl to náhodný ani náhlý politický čin. Již několik let před uvedeným datem se začaly vést politické i mocenské spory o změnách vedení státu a reorganizaci politické moci. Do té doby plně funkční systém parlamentu a vlády v čele s presidentem přestával postupně vyhovovat měnícím se společenským poměrum uvnitř státu i politickým poměrum v kontextu ostatníhgo světa.

President Ertaru měl sice větší pravomoce, než mají mnozí presidenti dnes, ale přesto při mnohých klíčových událostech se nemohl rozhodovat a hlavně realizovat svá rozhodnutí s potřebnou rychlostí, což v mnoha případech mělo vážné politické následky.

Jako příklad mužeme uvést tzv. honeycarrskou krizi v roce 1861, kdy zemřel v honeycarrském království poslední příslušník vládnoucí královské dynastie Carreru a trun se uvolnil. Do boju jednotlivých knížat o tento trun zasáhl král Sery (součást dnešní Serentegy) Turag IV, který pocházel z jedné vedlejší větve dynastie Carreru, z rodu Kurano-Carreru. Vyslal po El Beju velké množství lodí s početným ozbrojeným výsadkem, který se vylodil v honeycarrském království a posléze dosadil na jeho trun prvního panovníka z neblaze proslulého rodu Seyscheleyovcu.

Roald ze Seyscheleyu se pak stal králem Honeycarry a došlo na dlouhou dobu k výraznému zhoršení politických a hospodářských vztahu s Ertarem i k několika pokusum o proniknutí band na uzemí Ertaru. A byla to právě nerozhodnost i nemožnost zasáhnout, která zabránila tehdejšímu presidentovi Ertaru podniknout rozhodné kroky proti proplutí invazní flotily po El Beju, které bylo již tehdy ve svém dolním toku součástí Ertarsko-SALského společenství.

Takovýchto podobných krizí bychom mohli jmenovat více, např. tzv. Malé války Ertsko-ertské v letech 1771 -1798 nebo terulanské diverzní akce v letech 1870 - 1876 a mnohé další. Všechny tyto politické a mocenské problémy pak v souhrnu ukázaly, že systém vlády již neodpovídá potřebám národa a státu Ertaru. V 90. letech 19. století pak probíhala jednání vlády, ministru i parlamentu a výsledkem těchto politických dohod bylo vyhlášení nové funkce v čele státu, funkce koordinátora a její uvedení do praxe právě před sto lety.

Funkce koordinátora se výrazně liší od funkce presidenta státu. Protože rozbor rozdílu těchto funkcí z hlediska společenského, právního ani politického není obsahem této krátké poznámky a je dostatečně osvětlen v příslušné literatuře, dovolím si k této problematice jen několik poznámek.

Vláda v Ertaru je v podstatě poradní orgán, který sestavuje a přepracovává návrhy zákonu a zajištuje podklady pro rozhodnutí celostátního významu. Zákony pak schvaluje a návrhy rozhodnutí doporučuje k realizaci koordinační kabinet, přičemž má koordinátor v těchto případech právo veta. Koordinátor muže rovněž měnit (vetovat) rozhodnutí Nejvyššího soudu a jiných institucí. Koordinátor však muže schválením zákona pověřit i vládu, pokud je to potřebné a sám nezasahovat.

Koordinátor je funkce volitelná na pětileté období. Koordinátor je navrhován koordinačním kabinetem, volen vládou republiky Ertar a do funkce potvrzován koordinačním kabinetem. Po uplynutí pětiletého období jeho funkce končí a ze své činnosti skládá učty vládě. Muže být i znovu zvolen, což se v minulosti již několikrát stalo, jak vyplývá i z tabulkového přehledu.

V případě, že koordinátor porušuje ertarské zákony a postupuje v protikladu s ertarskou morálkou a zájmy národa Ertu, muže být zbaven své funkce se souhlasem vlády a koordinačního kabinetu.

Rozsah funkcí a pravomocí koordinátora není pochopitelně neměnný. Historické studie (viz uvedená literatura) dokazují, že ke změnám rozsahu pravomocí docházelo téměř před každou volbou nového koordinátorajednak podle soudobých společenských potřeb a celkové politické situace a pochopitelně i pod vlivem využívání těchto pravomocí předchozím koordinátorem. Političtí historikové pak poukazují na to (někteří již s varovným hlasem), že ještě nikdy v historii koordinace státu neměl nejvyšší představitel tolik moci v rukou, jako nyní. Dalo by se říci, že nynější koordinátor Ertaru, Lucas Rain, má dosud nějvětší pravomoce představitele státu od dob, kdy se Ertar stal republikou.

Při ohlédnutí nazpět do minulosti na uplynulých 100 let koordinace Ertaru pak mužeme vidět mnoho případu, kdy stát v čele s koordinátorem uspěšně překonal nejedno uskalí dějin.

Jako příklad uspěšného plnění dějinné ulohy koordinátora mužeme uvést 2. Sargasovou krizi v roce 1903, kdy koordinátor George Er Trenall svým rozhodnutím zabránil téměř nevyhnutelné válce mezi Ertarem a Etariskarem. V té době totiž došlo k prudkému zhoršení diplomatických vztahu mezi oběma zeměmi v dusledku změny v presidentském křesle Etariskaru a k vyhrocení pohraniční situace v Sargasovém zálivu. Došlo i k několika pohraničním incidentum a narušení výsostných vod Ertaru. Bezpečnostní služba zaregistrovala i koncentraci válečných lodí v etariskarských přístavech v těsné blízkosti Ertaru.

Díky rozhodnosti koordinátora a hlavně jeho pravomoci byla podniknuta rozhodná protiopatření. Jednotky ochrany republikybyly během několika desítek hodin v odpovídajícím počtu přepraveny ze svých soustředovacích prostor na hranice mezi SALem a Etariskarem, do těsné blízkosti dvou největších etariskarských měst, Dusaru a Prykenu. V normální situaci s presidentem v čele státu by trvalo několik dní, možná i týdnu, než by se vyřešila z hlediska mezinárodního práva a diplomacie otázka přechodu JOR přes uzemí S.A.L., kdežto koordinátor mohl takové opatření z titulu své funkce nařídit. Akce měla uspěch, pohraniční incidenty v zálivu ustaly a vláda Etariskaru požádala o diplomatické mírové řešení krize. Nato byly jednotky JOR opět staženy.

Druhou ukázkou uspěšné činnosti koordinátora, tentokrát Laurina Mc Dowella, muže být zásah v roce 1955, kdy došlo k tragickému případu dvojnásobné bestiální vraždy u Modrých jezer. V listopadu toho roku byly nalezeny mrtvoly dvou dívek v lesích SPR Modrá jezera. Nález byl učiněn v 18.20 a ohlášen. V 18.40 se na místo dostavili příslušníci Bezpečnostní služby a případ byl pro svou závažnost hlášen až na MV. Ministr pak v 19.20 informoval koordinátora Ertaru a v 19.30 byly na jeho příkaz uzavřeny státní hranice až do vyřešení případu. Byly uzavřeny všechny silniční i železniční hraniční přechody, jakož i mezinárodní letiště v Quasaru a Erthysu a mezinárodní přístavy. U mezinárodních rychlíku projíždějících Ertarem tak došlo až ke 26 hodinám zpoždění, samozřejmě při zabezpečení všech potřeb cestujících. Teprve po 48 hodinách, po vyjasnění případu, byly v plném rozsahu státní hranice znovu zpruchodněny.

Pozn. Barry Star II byl synem 1. koordinátora Ertaru Barryho Stara. Elisabeth Truscoltová byla manželkou Laurina Mc Dowella.

4.června 1989 uplynulo 100 let od chvíle, kdy byl do čela republiky Ertar postaven koordinátor. Tato událost v mnohém ovlivnila celé následující stoleté období ertarských dějin. 100 let koordinace Ertaru je příležitostí k ohlédnutí, ke studiu dějin národa a země za posledních 100 let, což je však obsahem prací povolanějších historiku a politiku. Je to rovněž duvod k oslavám. Ty se však týkají pouze Ertaru.

100 let koordinace je rovněž příležitostí k významným rozhodnutím a činum. Jedním z těchto rozhodnutí, se kterým Vás chceme seznámit, je změna státní vlajky.

Od doby platnosti Vám doposud známé vlajky Ertaru se vedou spory mezi vexilology (znalci vlajek a jejich symboliky) a historiky. Historikové poukazují na to, že při vytváření návrhu státní vlajky se přihlíželo více k vexilologické symbolice než k historickým tradicím národa. A protro byla na vlajce Ertaru čtyřcípá hvězda. Po konečném rozřešení letitého sporu zvítězili historikové, kteří argumentovali skutečností, že na starobylých chrámech ve Skha-darských bažinách i na fragmentech ruin několika chrámu v předhuří Toránských hor v Etariskaru je naznačena Hvězda se třemi cípy, která je zobrazena jako jakási šipka směřující z nebes na zemi a tím i zduraznující vliv Hvězdy na život Ertu. Tato třícípá hvězda byla tedy prosazena do státní vlajky, tentokrát ovšem směrem vzhuru.

Ostatní symbolika vlajky zůstává. Poměr stran 2 : 3, vlajka vodorovně členěná v polovině výšky, horní polovina černá, spodní modrá. Modrá symbolizuje modrou planetu života a černá okolní propasti vesmíru, hvězdné nebe, odkud podle bájí v minulosti sestoupil Syn Hvězdy a kam směřuje vývoj a usilí ertarského lidu v duchu státního hesla PER ASPERA AD ASTRA (Přes překážky ke hvězdám). Ve směru následného dějinného, technického a morálního vývoje národa směřuje pak třícípá hvězda na vlajce směrem vzhuru.

Změna státní vlajky byla schválena Koordinačním kabinetem na návrh vlády Ertaru v dubnu 1989 s platností od 4. června 1989. Návrh byl rovněž schválen koordinátorem Ertaru a uzákoněn jako jediný platný vexilolopgický symbol Ertaru pro vnitrostátní i mezinárodní použití se statutem státní vlajky zákonem č. 12/89 Sb.

Dějiny ertarské vlajky začínají na přelomu 3. a 4. století našeho letopočtu. Dějiny vlajkové symboliky národa Ertu však začínají daleko dříve. Již v dávné Eritrei kolem roku 2000 př.n.l. mužeme nalézt zmínky o pruzích látky ruzné barvy, které vlály na stěžních jednotlivých lodí na objevitelsko-dobyvatel ských výpravách. Hvězda se na vlajkovém nebo praporovém symbolu objevuje poprvé kolem roku 1200 př.n.l. při pochodu části národa Ertu na sever a byla tak vlastně u samotného počátku osídlení uzemí dnešního Ertaru. Při následujícím částečném upadku kultury a státu ztrácí na delší dobu svuj význam.

Znovu se objevuje právě až na přelomu 3. a 4. století za vlády prvního ertarského krále Ukururribu už jako symbol Ertaru . Ne ještě jako státní vlajka v plném smyslu toho slova, ale doprovází krále na cestách a v bojích více než dvěstě následujících let. Podle dochovaných pramenu měla většinou modrou barvu symbolizující oblohu, na níž byla na ruzných místech umístěna hvězda, někdy osamocená, někdy přidržovaná dvěma čápy, národním i zvířaty Ertu.

Po roce 638, po smrti krále Foldora, opět pozbyla významu, nebot na téměř celých tři sta let se Ertové dostali do područí cizích vládcu, kteří měli své znaky a symboly. Symbol Hvězdy se pak třista let stal symbolem boje proti utlačovatelum.

V roce 922 po nástupu Misgora na ertarský trun se opět objevuje modrý nebo modročerný prapor s hvězdou nebo s hvězdou a čápy jako symbol králu Ertaru. Ale teprve v roce 1071 Jocht de Oron společně s Biderou povyšují symbol ertarsklých králu na symbol celého ertarského království a tedy vlastně už na státní symbol. Tento symbol se pak v jen málo měněné podobě udržel až do roku 1699. Po vyhlášení republiky, kdy se do čela státu postavila vláda prof. Brunonise, došlo i ke změně vlajky. Cápi byli vypuštěni, trojcípá hvězda se ocitla v modrém kruhovém poli uprostřed bílé základní plochy vlajky. Bílá měla symbolizovat svobodu a spravedlnost nového uspořádání státu.

K další změně státního symbolu došlo v roce 1889, zároven se změnou řízení státu, kdy byl do čela státu postaven koordinátor. Modrý podklad pod hvězdou byl opět roztažen na celou plochu vlajky a hvězda se přestěhovala do levého horního rohu. Ze třícípé hvězdy se stala čtyřcípá v duchu vexilologických zásad symbolizující rozvoj Ertaru do všech světových stran.

Krátkodobá změna nastala v roce 1943, kdy Torro Argust prosadil místo hvězdy čtyři blesky směřující rovněž do všech světových stran a symbolizující jeho přání rozpínavosti. Po jeho sesazení došlo v roce 1948 ke změně, jaká byla dodnes známa. Pole bylo rozděleno na horní černou a dolní modrou polovinu a hvězda byla přesunuta doprostřed. Poslední změnou je pak změna roku 1989, kdy je čtyřcípá hvězda zaměněna za trojcípou.

Touto poslední změnou pak vyvrcholil téměř dvoutisíciletý vývoj ertarské vlajky jako symbolu státu Ertaru a národa Ertu. A protože dějiny měly svuj vývoj, musela se nutně i vlajka vyvíjet, aby tento vývoj odrazila.

Použitá literatura

SŠvachouček, Panovníci Ertaru, MMEE 3.8., Bellatrix Etarea 1989

T.M.Danelly, 100 let koordinace Ertaru, SNPL Quasar 1988

L.Rain, Význam koordinace Ertaru v pruběhu století, SNPL Quasar 1989

Kolektiv, Sto let politického vývoje společnosti, SNPL Quasar 1988

J.Markerová, Králové, presidenti, koordinátoři, Bellatrix Etarea 1980

M.N.Kulio, Státní vlajka jako symbol státu, SNPL 1976

B.Stork, Vývoj ertarské vlajky v pruběhu staletí, SNPL Quasar 1985

K.L.Terrová, Koordinátoři Ertaru 1889-1989, SNPL Quasar 1989