V současné době závratného pokroku vědy panuje názor, že staré báje a legendy patří do říše pohádek. Snad je tomu tak skutečně na dnešní přetechnizované Zemi. Existují však ve vesmíru místa, kde tomu tak není. Nemám na mysli bájné planety či paralelní světa z fantasy povídek a románů, ale skutečnost, kterou lze vědeckými metodami snadno prokázat a vysvětlit. Poslechněte si první poznatky o existenci ptáka Fénixe, živočicha, povstávajícího z vlastního popela, symbolu stále se obnovujícího a pokračujícího života.
Na počátku všeho byla pověst, velmi živě přetrvávající mezi obyvatelstvem Ertaru, o bájném ptákovi, kterého nikdo nikdy neviděl živého a o jehož existenci svědčí pouze tajemné úkazy na noční obloze, podobné kolmo k zemi padajícím létavicím, které však nikdy nedopadnou jako jiné povětroně, ale vždy se za doprovodu tajemných zvuků změní v spršku jemného popela. Tato legenda, tradující se velmi dlouhé věky , byla v moderní době doplněna tajemnými odrazy radarů prolétajícího letadla a signály z družic a meteorologických sond, svědčících o přítomnosti neznámého tělesa v obrovské, ptákům nedostupné výšce až několika desítek kilometrů nad zemí, tedy prakticky ve stratosféře. Tento záhadný zjev byl podle mýtického ptáka označen názvem „FENOMÉN FÉNIX". podrobným průzkumem a analýzou těch několika družicových snímků, které záhadný fenomén ukazovaly, se podařilo zjistit přítomnost reálného tělesa ve výškách od 25 do 120 km nad zemí, tedy ve výškách dostupných vlastně jen stratosférickým balónům a raketám. Tajemné těleso měnilo svůj tvar podle výšky , ve které se nalézalo. V nižších výškách to byl kulovitý tvar s nezřetelným ploutvovitým rozšířením ve střední části, na snímcích ho ve vysoké stratosféře šlo spíše o rybovitý tvar bez charakteristických výběžků a podstatně štíhlejší. Kromě toho se podařilo získat amatérského hvězdáře, který vyfotografoval jeden z pádů povětroňů, popisovaných lidovou legendou. K našemu překvapení s ukázalo, že je to podobný rybovitý tvar jako na družicových snímcích záhadného objektu, jen křídla jsou zřetelně roztažená a pokud se dalo na přeexponovaném snímku poznat , zdálo se , že v nitru hořícího a rozpadajícího se předmětu je temné, zřejmě chladné kulovité jádro.
Rozhodli jsme se celou věc prozkoumat blíže. Pomocí řiditelného stratosférického balónu jsme vynesli do výšky 30 km nad zemí automatickou kameru, reagující na pohyblivé předměty, doplněnou infrafotoaparátem a radarovým snímačem. Podařilo se nám získat několik nezřetelných snímků, na něž jsme aplikovali dešifrovací vojenský počítačový program, sloužící k přesné identifikaci balistických střel. Bohužel jsme nezjistili žádné převratné novinky, snímky jen potvrdily dříve známé informace. Kamera se ukázala jako příliš náročné a ne dost spolehlivé zařízení, protože natočený film ukazoval cosi, co mohlo být vysokým oblakem- cirem, vzdáleným stratosférickým letadlem, ale právě tak třeba i čarodějnicí na koštěti nebo rozpadající se družicí. potřebovali jsme nutně lepší techniku, ale v tu dobu se náhle jednomu našemu spolupracovníkovi podařilo získat přístup do archivních materiálů pozorujících družic, které monitorují celý vzdušný prostor kolem naší planety a na jedné sérii snímků objevil zaznamenaný pád meteoritu podezřele pravidelného tvaru. po dlouhých pokusech o přesné dešifrování získaných údajů se objevil známý rybovitý tvar, který velkou rychlostí prolétá atmosférou z výšky zhruba 50 km, postupně dochází k jeho vzplanutí, rozpadu a oddělení temného kulovitého jádra. Bohužel více už film nezachytil.
Vytvořili jsme pracovní hypotézu o Fenoménu Fénix. Ve velkých výškách naší atmosféry se pohybuje pták, který je schopen letu na principu stratosférického balónu-zřejmě lapá a shromažďuje stratosférický vodík do jakýchsi vaků a to mu umožňuje pohybovat se ve výškách okolo 30 km. Ve vyšších sférách se pohybuje na základě reaktivního pohonu-infrasnímky zřetelně teplejší proudy plynů za siluetou předmětu. Zda se jedná pouze o vypuzování nashromážděného vodíku či dokonce jeho spalování v kyslíku, uvolněném z dýchacího ústrojí, se nepodařilo zjistit. V určitém okamžiku se pták vznáší do velké výšky a padajíce jako meteor k zemi, shoří třením o atmosféru. Přitom se z jeho těla uvolní vejce a díky zahřátí při průletu atmosférou se ještě ve vzduch líhne nový pták Fénix. Velikost vejce je zaková, že umožňuje dokonalý vývoj jedince, jenž je okamžitě schopen letu( zřejmě normálním ptačím způsobem) a to zároveň znemožňuje normální snesení vejce kloakou.Na základě této teorie a získaných snímků byla pořízena první obrazová rekonstrukce Fenoménu fénix.
V současné době se však tato domněnka jeví ve světle nových výzkumů velmi nepravděpodobnou. Došlo totiž k nečekané události.
Při plánovaném rozpadu jednoho z kosmických objektů a vstupu jeho částí atmosféry došlo zřejmě k zachycení Fenoménu Fénix a jeho zbytky byly nalezeny v neshořelé motorové sekci této družice. Jejich podrobné zkoumání pak ukázalo, že se vůbec nejedná o ptáka , ale p savce, podobného netopýrovi, který celý život prožije v obrovských výškách nad zemským povrchem, Zároveň se podařilo objasnit pohyb tohoto živočicha. V nižších vzdušných proudů, kterými se dává vynášet podobně jako to činí draví ptáci na závěsných kluzácích, po dosažení hraniční výšky kolem 20 km začíná obrvenou tlamou lapat volný vodík, který se v této výšce již vyskytuje, jímá ho do dvou velkých vaků, uložených u kořene nazad posunutých křídel, až se změní v jakýsi balón. Ve výšce je nad 30 km, kde je vztlak vzduchu příliš malý, vypouští pod tlakem vodík z obou vaků přes zvláštní svěrač a to tlamou, vystlanou pevnými destičkami, přetvořenými ze zubů. Zde se vodík smísí s kyslíkem, uvolněným zatím neznámým způsobem z krve, dochází k jeho spalování a klasickému reaktivnímu letu, ovšem hlavou dozadu. Tohoto pohybu využívá zřejmě jen krátkodobě, není vyloučeno, že jen pro dosažení výšky potřebné k zahájení samospalujícího pádu k zemi. zároveň se tím i vysvětluje , jak je možné ,že novorozený Fénix je schopen okamžitě létat. Rodí se totiž nikoliv z vejce, ale přirozeným savčím způsobem jako již dokonalý tvor,, který po rozpadu zuhelnatělého těla rodiče a spálení ochranných zárodečných obalů odlétá do prostoru.
Náš tým i nadále pracuje na přesné rekonstrukci podoby i životního cyklu Fenoménu Fénix. Zůstává neobjasněný např. způsob obživy, shromažďování zásobního kyslíku v krvi pro dýchání a jeho opětovné uvolňování pro využití k pohybu, přesná podoba i nejzávažnější problém - jak a proč mohlo dojít k vývoji tohoto tvora.