Nevím jestli se účastníci conference o Ertaru, Readercon 89, stačili všimnout, ale během akce došlo kromě mnoha vědeckých přednášek, diskusních kruhů a naučně-populárních přednesů i k jednomu převratnému nálezu. Byly objeveny zlomky filmového díla, zobrazujícího ( s největší pravděpodobností) život ertských předků. Dovolte mi, abych se tomuto filmovému nálezu v krátkosti věnoval a mimo obsah zlomku uvedl i některé úvahy a "drby" ze zákulisí natáčení. Obrazy života ertského
Film je černobílý. Byl natočen v Ertaru. Cítíte ten rozpor? Narážím na přímo programovou jednotu ertarských filmařů v otázce formálního zpracování, tj. natáčet pouze na barevný materiál.
Jak si tedy vysvětlit fakt, že film je černobílý? Jedná se vůbec o ertarský film? Není to nějaký podvrh, snažící se o zkreslení děje? Odpovědi není jednoduché nalézt, může se dokonce zdát, že je to nemožné. Nejsou totiž po ruce hmatatelné důkazy. A tak vš jsou pouze, byť seriozní, úvahy a logické vývody. Černobílý materiál použili tvůrci filmu, zřejmě ze dvou důvodů. Tím prvním je umělecký záměr. Různě !bílé" odstíny černé lépe vystihují bezůtěšnost, syrovost, surovost a často i beznaděj tehdejšího života. Náznaky světlejších momentů, které se musely objevit a objevily i ve zlomcích " Obrazů" láska, radost z vítězství v boji, plný žaludek, v minulosti nepřevládaly a nemohly tudíž ani určovat linii formálního zpracování.
Důvod druhý - ekonomický. Jedna ze zvěstí, které se kolem filmu vytvořily, praví, že se filmaři snažili o co nejnižší náklady. Dodává, že tato snaha šla dokonce tak daleko, že prý kameraman při natáčení scén obětování mladé dívky bohům a záběrů ze zasedání Rady devíti úmyslně zanechal filmový materiál na základně a tím významně náklady snížil, neboť v ten den se nic nenatočilo. Na nalezených zlomcích filmu chybí titulky název "Obrazy života ertského" je snad původní, dochovaný však jen v ústním podání. Neznáme proto ani letopočet vzniku (předpokládá se 2. polovina 80 let 20. století) ani konkrétní jména tvůrců. Ze záběrů je patrno, že režisér vybral do rolí neherce:zřejmě proto, aby jejich projev nebyl strojený, nýbrž přirozený, odpovídající prostředí, v němž se děj odehrává (temný les, komáry zamořené bažiny, věčný déšť). Asi trochu více měli filmaři věnovat pozornost rekvizitám-zbraním, které dali hercům do rukou. Neuvědomili si, že celý arzenál pochází z několika časových období, od sebe značně vzdálených. Celou situaci zachránili kostýméři. Použili jak přírodních materiálů (houní, kožešin) tak i materiálů syntetických, v čemž můžeme spatřovat i úmysl naznačit vyspělost předků ertarské civilizace.
Obraz I. : Oplakávání umírajícího
Těžce raněný bojovník leží na zemi, z hrudi mu trčí dlouhý meč. Kolem zraněného jsou shromážděny tři ženy. První lomí rukama a prosí bohy,aby k sobě nepovolávali statečného muže. Muži přece musí žít a ochraňovat slabé ženy a děti. Druhá žena dokazuje, že něžné pohlaví je opravdu slabé. Dlouho se totiž marně snaží vytáhnout hluboce zabodnutý meč z hrudi nebohého. Třetí žena se snaží (také marně, tak ho alespoň drží) u hlavy bojovníka zmírnit jeho utrpení, které způsobuje lékařská péče druhé ženy. Z nedlouhé scény můžeme usuzovat na to, že ženy měli v kmeni rozdělené úlohy, což je první náznak dnes zcela běžné specializace.
Obraz II. : Únos milované Tento obraz patří k nejzajímavějším. Statný bojovník se v něm v hlubokém lese zmocní sličné dívky: přiskočí k ní ze zadu, aby ho unešená neviděla. Důvody jsou zřejmé: strach z postihu, snaha o milé překvapení. Obraz je nejkratší z nalezených,. trvá pouhých 5 sekund. Jeho existence dokazuje, že ertští předkové nebyli zase tak prudérní, jak se dnes módně tvrdí, jejich délka a nekonkrétní konec však na druhou stranu vyvrací tvrzení z minulosti, že se ertové v mnohém podobali zhýralým římanům. Nepochopena zůstává skutečnost, že se v záběru na jeho konci objeví přihlížející muži, zjevně se výjevem únosu dobře bavící.
Obraz III. : Boj
Jako jediný se tento obraz skládá ze dvou záběrů, rozdělených střihem. První záběr ukazuje souboj jednoho bojovníka proti přesile tří zbabělých nepřátel, zřejmě lapků. Hrdina se nejprve brání útoku nejsilnějšího z trojice, který ošklivě dotírá sekyrou. Později přiběhnou i zbylí dva zlosynové, v rukou třímají mačety. První z této dvojice, kdysi mohutný a silný muž, nyní značně pohublý, se nestačí však do boje ani zapojit, padá vysílením, k nemuž se připojila i hrůza z pohledu na obratný šerm napadeného. Druhý z přibýhajících mužů se ihned vrhne na pomoc zákeřnému útočníkovi, ale příliš svému druhovi platný není. Záběr druhý - pohled na místo boje po jeho skončení. Nad třemi mrtvolami útočníků stojí nezraněný hrdina a otírá si do kusu košile jednoho z mrtvých zakrvavený meč. Gesto značně vychutnává. Z obrazu můžeme opět vyvodit některé závěry. Naturalisticky pojaté čištění zbraně odpovídá již zmíněné surovosti a drsnosti oné historické doby. Předčasná smrt jednoho z útočníků dokládá, že lapkům, lupičům a vrahům se nedařilo právě nejlépe. Samotný závěr obrazu znovu vzbudil živé diskuse. Má snad pohyb poražených lapků znamenat, že hrdina padl do léčky a přehlédl, že útočníky jen zranil?
Obraz IV. : Sběr topiva
Tři ženy sbírají na rozhraní lesa a bažin topivo. Divoká zvěř se v noci ohně bojí a divočin, kterou muži odpoledne ulovili, se musí na něčem upéci. Navíc se blíží zima, ženy jsou teple oblečeny. Najednou se žena úplně vpravo začne klátivě potácet. Udělá několik rychlík úkroků doprava, vyrovná pápd, ale podivný stav trvá. Než stačí jakkoliv vyústit, obraz končí. Je dost dobře možné, že žena, soužená chladem, nahrazovala nedostatek topiva medovinou. Nebo mělo snad jít o narážku, že ani poctiví předci dnešního Ertaru neměli co jíst a trpěli tudíž nedostatkem fyzických sil?! Tutuo teorii podporuje fakt, že ženy během sběru topiva každou chvíli cosi vkládají do úst. Co asi mohli nalézt k jídlu na zemi, uprostřed hlubokého lesa?
Obraz V: Opět neporažen !
To, že byl tento obraz natočen, utvrzuje odborníky a historiky v přesvědčení, že ertský národ byl velmi statečný a bez zrady a úskoku prakticky neporazitelný. Dva z pěti dochovaných obrazů ( tedy celkem 40%) poskytují pohled na bojové scény: vždy z nich vyjde vítězně ertský bojovník.
Ponurý podvečer.
Utkali se v močálu.
Muž proti muži.
Ne, nebylo to zákeřné napadení, nýbrž regulérní souboj. Poslední úder vedl vítěz ohromnou silou vpřed, mezi 2. a 3. protivníkovo žebro. Poražený by ihned padl k zemi mrtev, ale vítěz meč drží pevně a s ním i mrtvého. Zvedá nohu a opírá se podrážkou o hrudník protivníka. Zabere a pozvolna vytahuje meč z rány...
Pozn.:Zajímavou skutečností je, že spolu s citovými pěti obrazy byly objeveny i záběry z natáčení prvního z nich. Dokládají, že herci se při nich dobře bavili a že bylo poměrně těžké je urežírovat.
Standa Čermák