Výňatek ze zprávy o činnosti Společnosti Ertarsko-
Československého přátelství v roce 1990
(interní materiál Ertarského velvyslanectví v Československu leden 1991)
Jednou z hlavních akcí Ertarského velvyslanectví v Československu v létě loňského roku bylo organizování návštěvy ertarského velvyslance na letním dětském táboře v Hrachově. Akce se uskutečnila dne 10. 7. 1990 a mimo velvyslance D. Čápa se jí zúčastnil jako host i vědecký pracovník Ústavu Ertologických výzkumů ErDr. S. Švachouček. Návštěva i beseda byly předem pečlivě připraveny, o čemž svědčí dále uvedené úryvky z článků, které se bezprostředně po akci objevily v místním tisku.
V den naplánované návštěvy se děti již od rána seznamovaly s dějinami i součastností Ertaru. První seznámení s Ertarem provedl pracovník tábora J. Poupa, který předem strávil na školeních ze základů Ertologie mnoho hodin. Na materiálech zapůjčených velvyslanectvím pak objastnil mnohé základní údaje.
Koukám se na ciferník velkého červeného budíku a nevím. Jedna ručička, velká a podivné rozdělení časové stupnice na sekce a periody. A nejenom já, ale všichni už se vyptáváme a vypravěč se nenechá pobízet a dost podrobně, což je pro nás velmi náročné, nás seznamuje s jednotkami ertarského času a Ertarem jako takovým. Stále nechápeme, ale cosi se v nás začíná probouzet. Stačí chtít, jenom chtít. Když jsme unaveni prací a sluníčkem, usedli na dřevěné lavice za dlouhé stoly, Pípa neváhal a roztočil roli papíru, na kterém byly ertským kartografem vykresleny automapa a politická mapa. Na stůl navršil několik hromádek letáků a brožurek, časopisů a dokladů, se kterými jsme se mohli pro jejich množství a obsažnost, jen letmo seznámit a obohatit se novými poznatky. Byli jsme v úžasu a bylo jasné že s Ertarem seznámíme naše táborníky, kteří pomocí své přirozené fantasie a hravostí dokážou za 20 dní procestovat veliký kus světa.
O tom, že i tábor se pečlivě připravoval na uvítání vzácné návštěvy svědčí další ukázka: Když nastalo ráno v Ertaru, všichni plni očekávání koukali nenasytnýma očima na mapy stočené do rolí i na hromádky papíru, ve kterých se ukrývalo tajemství Ertaru. Když Petr obcházel kolem dětí, aby si prohlédly ertarské bankovky, ertarské známky a jiné, očím tak přitažlivé dokumenty, bylo rázem po klidu a od jednoho k druhému bylo slyšet hned obdivné povzdechy, úsměšky, veselý smích i přísné kritické poznámky. Do dne v Ertaru jsme zařadili netradiční olympiádu. Děti závodily v hodu vlaštovkou, překážkovém běhu s míčem, v nošení dříví do lesa a nošení vody do potoka. Po jejím vyhodnocení čekal všechny 4 oddíly nelehký úkol. Byla vyhlášena soutěž o nejlepší uvítání ertarského velvyslance a jeho kolegy. Děti se ale nezalekly a chrlily ze sebe tolik nápadů, že jsme se nestačili divit. Času na přípravu měly až do pěti hodin odpoledne. I páni vedoucí byli jako strunky a třásli se zvědavostí. Zase bylo často slyšet, že někdo "ruší celou zobnici" a že "čeho je hršle, toho je přehršle". Když odpoledne do tábora dorazila delegace, konalo se okázalé a srdečné přijetí, což velmi pěkně popisují následující výňatky, které rovněž barvitě líčí i průběh návštěvy.
Na ranním nástupu byly děti Petrovým přirozeným kouzlem a výmluvností seznámeny se zemí Ertar. Nezapomenu na ty lišácké úsměvy, překvapená vykulená očiska a nesčetně otázek, které se rýsovaly v těch dětských tvářičkách.
A celé dopoledne jsme žili ve velkých přípravách. Nejprve se soutěžilo v netradičních disciplinách za ovací a jásotu fanoušků. Uvítání velvyslance nebral nikdo na lehkou váhu a každý chtěl přispět nějakým nápadem. Malovaly se transparenty s heslem "S Ertarem na věčné časy a nikdy jinak", vlajky a vlaječky s ertarskou symbolikou, nacvičovaly písničky a oddíly se předháněly v co nejlíbivějším uvítacím ceremoniálu.
Po páté hodině se na cestě u Brtiny, nevelkého téměř vyschlého potoku, objevil automobil a to už byli všichni jako na trní. Čtyři oddíly bezva holek a kluků vytvořily špalír a jeden po druhém vítaly naše hosty, kteří vystoupili z auta plného dokumentačních materiálů. Panovala snad půl hodiny nádherná atmosféra. Uvítací projevy dětí nás mile překvapily a rozveselily a všem nápadům jsme se srdečně smáli, až nás břicha bolela. Po doznění poslední noty uvítací písničky, která byla parodií na známý "Okoř" vešli hosté po barevném běhounu branou do tábora. Přijali malé občerstvení a po chvíli odpočinku se věnovali svému poslání. Děti sedící v jídelně ani nedutaly, jen občas se dalo zaslechnout špitání, jak si probíraly po svém nevysvětlitelná ertarská tajemství. Oba hosté se střídali a úchvatně vyprávěli o vzniku Ertaru, jeho historii i současnosti, debatovalli s námi nad nevyřešenými záhadami a odpovídali na spoustu dotazů. Dokonce jsme slyšeli i část legendy v ertštině, a to se přiznám, musela jsem se smát.
Ještě po večerce bylo z chatek slyšet rozrušené dětské hlasy při jejich malých rozepřích, zda-li to, či ono, může anebo nemůže být. My starší jsme ještě mohli naslouchat překrásné báji, kterou nám na dobrou noc a na rozloučenou jeden z hostů, její autor, přečetl. A pak už jsme jenom mávali za koncovými světly auta, které se za malou chvilku ztratilo v zatáčce cesty kolem mlynářova náhonu.
Dalo by s říct, že to je konec Ertaru v Hrachově, Ertaru pro nás. Může být, ale nemusí. To už záleží jen a jen na každém, zda chce nebo ne.
Táborníci rozbalili transparenty, mávali ertarskými vlaječkami, které si udělali a bez pobídek se začalo vítat. Postupně po oddílech. Začali moji Pípaci. Secvičili písničku a sbor pod taktovkou mladé obrýlené učitelky zpěvu, kterou ztvárnila Jana Poláčková, opěvovail Ertar. Přednesli svou řeč a darovalli hostum krásný ertarský znak, který sami namalovali. Druhý oddíl přednesl několik přívětivých vět a zástupci Světáků několik veršů. Darovali velvyslanci náruč polínek i se sirkami a přivítali oba pány chlebem a solí.Cesťáci - třetí oddíl - rozvinuli až k nohám hostů dlouhý několikabarevný běhoun z krepáku a také připojili několik milých slov. Darovali panu velvyslanci ešus plný malých žabiček, kytici a nabídli borůvky s popovickým sektem. Dva nejsilnější cesťáci dobrovolně ztvárňovali osobní ochránce ertarských přátel. Foci si opět neodpustili svou parodii, tentokráte "Na Ertar je cesta" na známou písničku "Na Okoř je cesta" a krásným sborovým zpěvem, za doprovodu kytary jejich vedoucího Vaška Humla a několika rytmických nástrojů v rukou těch nejmenších. Také předali dary, nabídli pochutiny a poté vyzvali hosty, aby po běhounu vstoupili branou na nádvoří našeho tábora. Srdečně se přívítali s hlavním vedoucím a ostatními a přijali místa k odpočinku v táborové jídelně. Zhodnotili také podle svého uvážení nejlepší uvítání a posilnili se po vyčerpávající cestě k nám do Harachova. Po večeři se děti nedočkavě hemžily v jídelně. Usadili jsme se i my a do čela jsme pozvali naše dva přednášející. Podrobně nám pohovořili o vzniku Ertaru, o jeho historii a svým vypřávněním uchvátili celé osazenstvo tábora jako jediného posluchače. Veliký zájem měly děti o model observatoře, kterou nalezli značně poničenou ertarští archeologové, hliněné destičky s písmem a dlouho byly hostům kladeny dotazy, související s mlhovinou kopulí. Mezi vedoucími vyvolalo velký ohlas vyprávění o ptáku Fenixovi, který krom svých neuvěřitelných schopností pohybovat se ve strašlivých výškách, snáší vejce za letu. Mládě se vylíhne při pádu, když vejce se třením o vzduch ohřívá a docházík rychlému zrání plodu a vyklubání. Toto vysvětlení způsobilo všeobecné veselí a ještě dlouho během přednášky a vyprávění si někdo vzpomněl na Fenixe a vyprsknul záchvatem smíchu, který přepadl mnoho dalších přísedících. Po krátkém přemlouvání nám doktor ertologie přednesl část báje v erštině. Opět se smálo víc něž půl obyvatel tábora. A také ještě dnes není vyjímkou, že sem tam z úst někoho z tábora ozve "vlky plky, bengele á, bengele é" a nebo jen tak pro zasmání příležitostně !Eton, Beton, Seton a Keton", jména čtyř legendárních eertských hrdinů.
Horou dotazů děti zavalily vypravěče a až večerka ukončila toto nezapomenutelné setkání. Kluci i holky si povídali o Ertaru, o velvyslanci i dokkktorovi a určitě to byl pro ně krásný den. Když jsme je uložili, opět jsme se sešli v jídelně jako každý den a ještě než jsme se vrhli na program na další den, nechali se ještě všichni unášet vzprávěním, promítáním diapozitivů, u kterých opět panovala vesellá nálada, která vlastně nikdy nebyla vyměněna za jinou. Jen její intenzita stoupala nebo klesala. Přestože oba přátele čekala ještě dlouhá cesta do Prahy, ještě dlouho s námi seděli a po žadonění žádostívých posluchačů zůstali a ErDr. Stanislav Švachouček se pustil do čtení báje o králi a zlém kouzelníku, o boji dobra a zla a přewtože velké části nám pouze převyprávěl, byli všichni unešeni a udoláni jeho vyprávěčským uměním.
Co říci závěrem k této akci:
Rozhodně se vydařila i ke spokojenosti pracovníků velvyslanectví a zřejmě na ni budou navazovat v budoucnu další podobné akce pro veřejnost.
Citované prameny:
1) Hana Knapová - Ertar v Hrachově, reportáž otištěna v Hrachovském týdeníku 16. 8. 1990
2) Jan Poupa - Ertar v ČSFR, článek otištěn v Povltavském kurýru 5. 9. 1990