SOUBORNÁ ZPRÁVA O POSLEDNÍCH
VÝZKUMECH FENOMÉNU FÉNIX,
POŘÁDANÝCH VELKOU EXPEDICÍ
ÚSTAVU PRO VĚDECKÝ VÝZKUM
REÁLNÝCH PODKLADŮ ERTARSKÝCH
LEGEND A ČAROVNÉ UNIVERZITY.
Daleko za oceánem vycházející slunce bylo jen příslibem, pouhou oranžově-růžovou září, která dávala vyniknout temným obrysům hor na obzoru. Zároveň se v rozjasňující se krajině s přízračnou zřetelností objevovaly bližší i vzdálenější kopce a pohoří s kožichem lesů a jizvami mítin, na nichž zřetelně vystupovaly osamocené stromy a skaliska. I nejvzdálenější, sotva nad horizont vystupující špice hor se zdály být na dosah ruky, avšak temná, hrozivá hradba mračen, ohraničující rozplizlou linií světlo východního obzoru, dávalo tušit příčinu nebývalé průzračnosti atmosféry. A již také klesající modré závoje, do kterých se oblačná pokrývka rozpouštěla, spolu se sinalými závěsy ukazovaly na blížící se bouři.
Qwit M Jou s obavami pohlédla na oblohu. Bouřka hned první den po příjezdu bylo to poslední, co potřebovali. Tábor ještě prakticky neexistoval, o výzkumné základně se vůbec nedalo mluvit. A ještě ke všemu její kolega, kterého k ní nasadil Ústav pro vědecký výzkum reálných podkladů ertských legend, včera večer po příletu zmizel, údajně za prvními pozorováními a dosud se neobjevil.
"Určitě někde usnul", mumlala si pro sebe Qwit, které Kerek L Rel rozhodně nepadl. "Spí někde na skále a nechá mne, abych se o všechno starala sama!"
Zdvihající se vítr již začínal nadouvat napolo splasklý obal horkovzdušného balonu, který je včera dopravil do podhůří Toránských hor, takže MgrM Qwit M Jou jen rázně stiskla rty s pevným odhodláním řádně si to s panem doktorem vyříkat, jen co se objeví a začala se starat o věci vezdejší, především o zajištění jejich jediného dopravního prostředku, který sliboval návrat domů.
MgDr Kerek L Rel zatím rozhodně nespal. Již včera, spolu s tím, jak se blížily svahy toránských hor, narůstalo jeho vzrušení. Tady snad konečně bude mít možnost ověřit a dokázat své vývody, svou už od rigorózní práce hýčkanou teorii o ptáku Fénixovi, či jak on raději říká, o Fenoménu Fénix. Tady, v tomto dnes téměř mýtickém, bohem i lidmi zapomenutém pohoří, žije jedna z přežívajících legend, tajemný pták rodivší se vždy znovu a znovu ze svého popela. Byl o tom pevně přesvědčen a na jeho přesvědčení nic neměnil ani skeptický názor jeho okolí, především té nesnesitelné MgrM, kterou mu z Čarovné univerzity vnutili s sebou jako odbornici na výškové lety. Dokáže jí i všem ostatním, že mýtus o ptáku fénixovi není jen mýtem, ale skutečně žijícím živočichem!
Nad Toránskými horami se zablesklo. Kerek L Rel okamžitě zbystřil pozornost, ale už letmý pohled na jeho speciální indikační aparaturu mu prozradil, že jde opět jen o planý poplach. Tentokrát to nebyl ani padající meteor, který několikrát za noc povzbudil jeho naděje, ale prachobyčejný blesk. Zřejmě se z hor blížila bouřka. A nejspíš pořádná, jak Kereka napadlo v zápětí při dalším sinavém záblesku, následovaném vzdáleným bubláním hromu a náhle se zdvihajícím větrem. Přesto ho teprve pohled na nízká, těsně nad východním obzorem se valící mračna vrátil do reality. S pozorováním je konec, bylo by na čase se vrátit a postarat se o zabezpečení dalšího chodu jejich výzkumné báze.
"Ta ženská se určitě nepostará ani o základní vybavení," mručel si pod vousy a balil do vaku své sledovací zařízení, sestávající z perfektně zpracovaných krystalických koulí.
'Ta ženská ' se zatím dole v údolí prala s divoce vyjícím větrem ve snaze zajistit jejich balon proti ulétnutí a hlasitě u toho nadávala. Upínací lana vlála, hedvábí obalu se nadouvalo a koš už začínal poskakovat po hrbolaté, kamenité půdě mýtiny.
"Kde sakra ten chlap vězí! Jestli to ulítne, půjdeme domů pěšky," vztekala se. "A ty mě poneseš na zádech!!", vykřikla do šumotu prvnívh dopadajících kapek, které se během pár vteřin změnily v liják a posléze v úplnou průtrž mračen.
Qwit to vzdala. Rychle dotáhla poslední, druhé lano, přivázané k malé toránské jedli na kraji palouku, a utíkala se schovat do stanu. Na nějaké zabezpečování vědecké aparatury svého kolegy ani nevzdechla. Ta byla stejně uložena v pevných, údajně vodotěsných a nárazuvzdorných kontejnerech z hruškovníkového dřeva, zpevněného pruhy jednoržčí kůže, tak co. V balónové gondole, kde nevyložené zůstaly, zakryté zčásti splasklým obalem, byly stejně bezpečné jako kdekoliv jinde.
Zcela promočený doktor L Rel byl po svém návratu zcela jiného názoru a neváhal to dát najevo: "Jedině ženská se slepičím mozkem, vysušeným čarováním, může nechat nejcennější části vybavení v tomhle nečase jen tak venku!", běsnil. "Copak opravdu nejste schopná myslet? Co je mi platné, že uvážete balon, když stejně nebudu mít čím Fénixe hledat? To myslíte, že tím balonem poletím jen tak na výlet jako vy? Vážená dámo, já sem přiletěl pracovat, jestli vám to slovo něco říká!"
Qwit zachovala ledově chladnou tvář:"Vážený pane kolego, račte se uklidnit. Vaše milované pomůcky, které mimochodem dokáže sestrojit každý gnómský učedník, by vám bez balonu byly platné, jako Kniha magie slepému houslistovi. Nebyl jste to náhodou vy, kdo škemral na Universitě, aby mu umožnili dopravu těch "zázračných přístrojů" do velkých výšek? Navíc jsou ještě v obalech a tudíž zcela bezpečné."
"Vašim obalům nevěřím ani tolik, co vám, a to si pište, že to není nic moc! Jdu to zkontrolovat". Mohutný závan větru, doprovázený notnou sprchou, zchladil jeho nadšení: půjdu zkontrolova "Tedy půjdu to zkontrolovat, jen co trochu přestane pršet."
"Cha chá, pan mág se bojí vody, zřejmě je z cukru a mohl by se rozpustit," škodolibě poznamenala Qwit.
"Od někoho se to dobře poslouchá, když onen dotyčný utekl do stanu, sotva venku začalo krápat!", odtušil s ledovým klidem Kerek a otočil se ke svému vaku, který předtím odložil do kouta. Qwit se už nadechovala k rázné odpovědi, když tu právě v tom okamžiku byla pozornost obou odvedena od v podstatě bezdůvodného sporu k prozaičtějším věcem.
Prudký poryv vichru vytrhl úvazové kolíky na jedné straně stanu a ten se vzápětí i se svými obyvateli změnil v chaoticky se zmítající chumel látky a tyčí. "Jé!", zaječela Qwit, když se jí ve snaze vyplést se z volné plachtoviny podařilo vytrhnout kolíky i na druhé straně a zmuchlaný balík, který býval stanem, se začal valit ve větru po mýtině.
Promočenému výrovi, který seděl ve větvích na okraji palouku, se naskytla fantastická podívaná na neuspořádaně se pohybující, šedomodrý předmět, připomínající obří ranec mechu, jak se za hlasitých výkřiků:" Au, Au, jauvajs, okamžitě mi slezte z té ruky!" a dalších, podstatně jadrnějších, přibližuje k největší kaluži, která se v neustávajícím lijáku na mýtině vytvořila. Překulil se přes vyčnělý balvan a s hlasitým žbluňknutím přistál právě uprostřed. Hlasy na chvíli umlkly, aby v zápětí zazněly v jiné tónině:" Jé, ono sem teče, pozor tam, jsme ve vodě, zachraňte vaky!"
Následoval ostrý zvuk trhané látky a na světlo se proklubala mokrá a rozcuchaná hlava, následovaná krkem s rameny a posléze i celým zbytkem doktora L Rela, pevně třímajícím v ruce svůj drahocenný vak:" Tak polezte ven, už skoro neprší. Rozhodně je tu méně mokro, než ve stanu," pronesl skoro smířlivě k magistře M Jouové.
"Pche, v jakém stanu," odfrkla Qwit pohrdavě. "Kdopak ho asi stavěl?"
"Navrhuji přechodné příměří," pronesl Kerek, který neměl v tomto směru nejčistší svědomí, " musíme zjistit bouřkové škody."
"No dobrá, zdá se, že už se to přehnalo," lehce povýšeně odsouhlasila Qwit.
A opravdu, déšť prakticky ustal a jen v dálce doznívalo tiché brumlání hromu a v mizejících cárech mračen se tu a tam zablesklo. Deštěm zkropená zem dýchala vlhkem, z okolních lesů stoupala oblaka páry a pryskyřičné vůně, vzduch byl naplněn čistým dechem ozónu. Příroda zkrátka přála usmíření.
Dr. L Rel se vyklonil přes okraj koše. Hluboko pod jeho proutěným dnem i všude kolem se prostíralo nádherné panoráma jižní části toránského kontinentu. Od strmých vrcholků Toránských hor, vystupujících všude kolem nich a zdvíhajících svá prudká úbočí výš a výš, až vyplnily celý východní obzor, přes do dálky se táhnoucí, zvolna klesající pláně Etariskaru, nabízející mozaikový obraz lesů, luk, hájů a pastvin, místy zpestřený modrým okem vodní hladiny či pestrou skvrnou střech stavení, obklopenou drobnými čtverečky políček, až po ohraničující šedomodrou linii obzoru, jež dávala tušit, že tam někde přechází země do Velikého oceánu.
Jak balon, nadnášený horkým vzduchem, zahřátým drobnými jiskřičkami magických výbojů, stoupal, rozšiřující se pohled dovoloval nahlédnout i na opačnou stranu Toránských hor až konečně se pod oběma vědci ukázal jižní cíp Tarosu v plné kráse, od oceánu k oceánu. Zároveň s rostoucí výškou letu však klesata i teplota a konečně hlasité drnčení odtrhlo Kerekovu pozornost od úžasného výhledu:" Co to tu sakra tak rachotí ?", popuzeně pronesl, či lépe chtěl pronést, protože teprve fakt, že už při prvním slově si málem překousl jazyk, ho upozornil, že jsou to jeho zuby. Rychle sáhl po svém teplém pracovním plášti, tradičně posetém hvězdami a důkladně se do něho zabalil.
Mgr M Jou na něho krátce pohlédla:" Zdá se, že se poněkud ochladilo, že," pronesla kousavě.
"Jo, a asi bude ještě hůř," ještě poněkud roztřeseně odpověděl dr. L Rel. "Už jsme hodně vysoko, podívejte se kolem."
Výška už byla opravdu značná a ani značně zářící slunce, které se šplhalo zvolna k vrcholku své denní dráhy, nedokázalo řídký vzduch ohřát na přijatelnou teplotu. Tempo vzestupu balónu se zpomalilo a jen magické pole kolem koše zadržovalo dostatek vzduchu k dýchání v této výšce. Qwit chvíli manipulovala s ovládacími prvky balónu, ale pak zavrtěla hlavou: "Zdá se , pane kolego, že už končíme. Nadnášecí síly už nestačí. Připravte si ty své aparáty, ať alespoň něco zjistíte, než úplně zmrzneme."
Kerek L Rel na pobídku ani nečekal. Ve zvláštních úchytech na okraji koše měl už připravenou sadu křišťálových koulí a jejich vzájemnou kombinací se snažil dosáhnout optimálního pozorovacího efektu. Něco se stále nedařilo, znovu a znovu ověřoval přesnou polohu krystalů, vzájemnou pozici balónu, slunce a magických polí a snažil se o zachycení co největší části oblohy nad Toránskými horami. Qwit s úsměškem pozorovala jeho snažení:" hodláte ještě dlouho provozovat ty své tanaiské tance? Co zkusit něco jiného?", zeptala se a rázně stáhla ruce k centrální sféře přístroje.
"Dovolte, kolegyně, rozumíte tomu jako Srien lišejníku a...", Kerek ztratil dech. V největší kouli náhle zavířily drobné vločky magických výbojů, převalující se mlha se rozptýlila a náhle se rozvinuly modravé stuhy magie ke všem periferním krystalům. S tichým lupnutím se obraz vyjasnil a v pozorovací kouli s příznačnou jasností vyvstal modrý obraz oblohy, který v dolní části přecházel do černé, poseté drobnými svítícími body, jako zbytky magických světélek a v horní části ukazující rozptýlené bílé šmouhy a maličkou pestrou kuličku, vznášející se v prostoru.
"To jsme my," konstatoval mírně šokovaně Kerek. "Ale proč vzhůru nohama?"
Qwit pokrčila rameny:"To snad není podstané, hlavně, že je konečně něco vidět, ne?"
Kerek se ušklíbl:" Že by se něco zcela nepovedlo, paní kolegyně? Veliké magistře se zkrátka nějak obrátily směry, co? Teď abych se postavil na hlavu jako opice, abych z toho něco vyčetl."
"Postavte se jak chcete, u vás je to stejně jedno, kterou část těla máte nahoře a kterou dole, " odsekla Qwit. "Radši se dívejte, něco se tam objevilo."
Kerek se nadechl k rázné odpovědi a ... zůstal tak. Ve spodní části křišťálu se objevil droboučký trojúhelníkový stín, který se zvolna blížil. Dala užř se rozeznat štíhlá křídla a vydutá střední část, chvílemi i ostrá dopředu směřující tlama.
"To je přece on," zašeptal váhavě L Rel. Náhle si uvědomil, že musí také dýchat, hlasitě vypustil vzduch z plic a propukl v horečnou činnost. Vrhl se ke svému vybavení a začal zoufale hrabat v útrobách svých vaků. S překotným spěchem vytáhl zobrazovací skříňku, upustil stativ, zdvihl ho, upustil hranol, rychle ho namontoval na přístroj a zamířil ve směru, kde si myslel, že se objekt nachází.
"Tam ne, pane kolego," opravila ho Qwit, proti své vůli stržena jeho snahou, "Nezapomeňte na stranové převrácení!"
Společně rychle otočili přístroj, ale nebeská pláň byla prázdná.
" Kde k sakru je?" zaklel Kerek vztekle. "Kam zmizel?"
Qwit pohlédla do koule. "Tam, podívejte, stoupá výš!"
V krystalu bylo vidět, jak silueta pozbývá svého ptačího charakteru a mění se v kulovitý, mírně protažený útvar. Křídla zmizela a nafukující se trup stoupal stále výš a výš. Kerek poslepu otevřel záznamové zařízení "Sakra, snad tam něco bude..." mumlal v horečném spěchu. Objekt prodělal další změnu. Dozadu se protáhla štíhlá tlama, balónovité tělo se začalo zmenšovat a v krystalu se jasně ukázala žhavá jiskřička, zažehnuvší se na hlavovém konci tvora, který náhle v okamžení zmizel na černém pozadí oblohy.
V koši balónu povolilo napětí. "A je to," pronesla Qwit. "To byla rychlost, máte něco?"
Kerek se zabýval přístrojem:"Snad ano, bylo to úžasné. Potvrzení všech teorií. Fénix používá k vystoupání jak vzdušných proudů, tak i balónového principu a nakonec i tryskového pohgonu. Jen ten plamínek, copak je to opravdu raketa? Zřejmě spaluje vodík, který nashromáždil v těle pro balónový let, v okolním kyslíku."
"Tady ho moc není, " upozornila Qwit, " Nebýt magického pole, udusíme se za pár vteřin. Proč ale létá hlavou dozadu?"
"Máte pravdu, tento problém musím ještě dořešit. Možná uvolňuje kyslík z krve, nebo ze zásobních vaků. Potřeboval bych získat vzorek živočicha, ale jak?" přemítá Kerek. "Tak vysoko, jak vylétá při svém posledním letu se nedostaneme..." Náhle poklesl hlasem a upřel zrak do krystalů. Na obloze opět došlo ke změně. Na černé ploše se rozžehl droboučký ohnivý bod, rychle se měnící v protaženou zářící linku, která směřovala přímo k obrázku drobné kuličky jejich horkovzdušného dopravního prostředku. "Proboha, Fénix se spaluje!" vykřikl. "A letí přímo k nám!!"
Qwit už horečně manipulovala s ovládáním balónu. Prudký pokles jim téměř vyrazil dech, ale bylo pozdě. Ostrý, táhlý hvizd zaplnil okolní vzduch, ohnivá stopa proťala zorné pole, ozvalo se hlasité prásknutí, zasyčel unikající vzduch, do koše padl rozžhavený, zuhelnatělý předmět a vzápětí už ztratili půdu pod nohama.
"Padáme!" zaječel Kerek.
"Vidím, " odsekla Qwit, horečně se snažící zjistit rozsah škod. Balón se s hlasitým syčením propadal do hloubky, koš se zmítal v poryvech proudícího vzduch, těžko se dýchalo, mrazivé ovzduší se jim zakusoval do plic.
"Magické pole se porušilo, padáme." znovu vykřikl Kerek. Qwit už byla nakloněna ven z koše a tahala dovnitř - koště.
"To nemyslíte vážně, paní kolegyně," vyjekl Kerek, "na to mě nikdo nedostane!"
"Radši spadnete a zabijete se ?", odsekla Qwit. "Sedejte!"
Kerek zavrtěl hlavou, ale pohled na blžící se vrcholky hor ho rychle přesvědčil;" A co mé přístroje? A vybavení?", naposledy protestoval.
"Sedejte," opakovala Qwit a zamumlala zaklínadlo. Rozvířily se modré jiskřičky, Kerek se s povydechem, chytil magistry za rameno, ještě jednou se sehnul a - letěli.
A znovu se rozevřelo panorama Toránských hor , kolem obou mágů proudil čistý vzduch a Kerek, který pevně svíral onen zuhelnatělý kousek Fenoménu Fénix, si spokojeně protáhl nohu." Ono to koště nakonec nenmí tak špatný dopravní prostředek," zabručel si pro sebe a přitiskl se pevně k zádům magistry M Jouové, která se proti své vůli spokojeně usmála.