Kosmická loď se připravuje na výstup z hyperprostoru. Blíží se k cíli své cesty, k velikému červenému obrovi, k místu, kde jednou jeich rasa nalezne nový domov. Všichni členové posádky jsou na svých místech. Automaty zapínají brzdící motory. Mohutný kolos mezihvězdného korábu snižuje svou rychlost z nadsvětelné. Bariéry časoprostoru se hroutí.Mohutné generátory silových polí otvírají vstup do čtyřrozměrného kontinua. Světlo kolem lodi mizí. Na všech obrazovkách se objevuje bezedná tma. Oči astronautů jen pomalu přivykají novým světelným podmínkám. Ne, tma na obrazovkách není zcela černá. Jsou vidět hvězdy. Konečně hvězdy po takové době v hyperprostoru.
Všechny obrazovky jsou posety miliardami hvězd. Jen přední obrazovka ne. Proboha! To snad není možné. Tam na obrazovce modrá koule jakési planety. A přímo ve směru letu lodi.. A to slunce. Podívejte. Žlutý typ, ne červený obr. Vynořili jsme se jinde!
Všechny prostory lodi zalévá ohlušující vytí poplachových sirén. Automat zapíná další a další brzdící motory. Gigantický kosmolet se však řítí vstříc záhubě stále ještě témeř světelnou rychlostí.
Bytosti v křeslech již sotva dýchají. Přetížení je drtí. Automat musí brzdící motory na okamžik vypínat. Hrozí nebezpečí kritického přetížení. Brzdící motory se zapínají ve stále kratších intervalech, přesto se let lodi zpomaluje jen velmi zvolna. A planeta se blíží. Kapitánovi se s posledním zbytkem sil podaří odtrhnou pojistku. Přetížení poroste dál, ale třeba se jim podaří odvrátit srážku s planetou.
Brzdící motory zahřmí naplno. Přetížení nárazem vzroste. Ohromná síla setrvačnosti kroutí ocelové vzpěry, mnohatunové nádrže vytrhává z loží. Kosmonautům se zadírají popruhy do těla. Trhají se. Těla jako vymrštěná katapultem vzlétají a tříští se o palubní desku.
Automaty hlásí kritické teploty na povrchu lodi. Kosmolet se již dostal do atmosféry planety. V řídící kabině však již nikdo nedává povely. Za strašlivého rachotu se vysunují a lámou aerodynamické brzdící štíty. Na obrazovce, na kterou se již nikdo nedívá. se úděsnou rychlostí přibližuje skalnatá pustina. Náraz, rachot a lomoz lámajících se přepážek, sykot unikajících plynů a pak už jen ticho.
Ve vesnici vládne dobrá nálada. Je krásný letní den, práce na poli se daří. Před nedávnem vydatně pršelo. Přesně tolik, kolik úroda potřebovala. Rada starších se radila o dalším postupu prací na sklizni úrody. Letní pohodu pojednou přerušil vzdálený rachot. Hluk sílil, až vyplnil celou pláň. Vesničané začali vyděšeně pobíhat a nechápavě zvedali hlavy k obloze. Po nebi se přehnala s ohlušujícím rachotem ohnivá koule a zmizela za nedalekými kopci.
Thor se toulal po lese na koni. Sklizňové práce už skončily a měl teď spoustu volného času. Najednou jeho pohled upoutá podivný odlesk na prtějším kopci. Jede hned na koni k tomu záhadnému místu. Než se však dostane po kamenitém svahu nahoru, Thor vyskočí na koně a pronásleduje tu divnou létající věc. Vjede do lesa a po svahu stoupá stále vzhůru. Les končí, dále je jen k vrcholu kopce kamenitá pláň. Thor ukryje koně a opatrně se plíží na vrchol.
Před ním se rozprostírá rozsáhlá kotlina. Vzadu, u protější skály jsou podivně zkroucené trosky mohutného tělesa. A dole v údolí podivné stavby. Najednou sebou Thor trhne. Stavby jsou obydlené. Bytosti obývající stavby vypadají jako lidé, ale když se jeden z nich otočí k místu, kde je skryt Thor, jsou vidět podivné hmyzí oči. Víc podrobností obličej nemá. Žádná ústa, žádný nos, jen ty oči. Jinak však bytosti vypadají normálně.
Z jedné boční rokle vyjíždí průvod vozů. Na jejich zamřížovaných korbách jsou v klecích namačkáni lidé. Thor jen z hrůzou v očích přihlíží, jak tajemné bytosti surově s lidmi zacházejí. Nakládají s nimi jako s otroky. Thor se opatrně vrátí do lesa, nasedné na koně a tryskem vyrazí k vesnici.
Již z dálky vidí stoupat k nebi kouř. Pobízí zpěněného koně k ještě rychlejšímu běhu. Vesnice je vypálená. Domy zbořené. Všude leží plno mrtvých. Uprostřed prachu, na ulici, leží stařešina vesnice, v obličeji má výraz nesmírného údivu.
Thor pochopí, co se stalo. Cizí bytosti vesnici vypálili a obyvatele odvelekli do otroctví. Musí varovat sousední osady. Thor vybírá z trosek nejnutnější zásoby na cestu a výráž dál, varovat před smrtí.
Thor na své cestě míjí již vypálené, mrtvé vesnice. Přichází pozdě. Až po mnoha dnech vyčerpávající jízdy přijede do vesnice, kde je klid a mír. Všichni se radují ze slunného podzimu. Když jim Thor vypravuje své zážitky a líčí všechno, co viděl po cestě, nikdo mu samozřejmě nevěří a mají ho za blázna.
Po několika dnech pobytu ve vesnici zahlédne Thor nad vesnicí opět ten podivný přístroj, jakousi průzkumnou sondu, kterou již jednou na koni pronásledoval. Hned pochopí, co bude následovat. Běží za radou starších, varuje, prosí, aby všichni odešli pryč,aby opustili vesnici odsouzenou k záhubě. Sonda ji už ovjevila a cizí bytosti potřebují otroky. Vysmějí se mu.
V noci probudí Thora křik. Vyhlédne z okna.Několik domů hoří. Vběhne do stáje, skočí na koně a okamžitě jej štve pryc. Podaří se mu uniknout a z nedalekého lesa pozoruje, jak oheň zachvacuje stále stále více domů. Slyší, jak křik a jekot postupně umlká. Ví, že nemá cenu se vracet. Cizinci po sobě nezanechávají živé.
Před Thorem je jedna z nejhorších cest. K horám, přes rozpálenou poušť. Nikdy dříve by se Thor k horským kamenům neodvážil. Mezi lidmi z nížin o nich panovalo mínění, že jsoou to ukrutní barbaři, snad dokonce lidojedi. Ale nic jiného Thorovi nezbývalo. Zde, v nížině, již nezůstala žádná vesnice neporušená. A pokud zůstala, Cizinci je brzy najdopu. Jedině poušť mohla Cizince svou rozlehlostí na nějakou dobu zdržet.
Po téměř nekonečné, nesmírně vyčerpávající cestě přes poušť, poslední dny bez vody i jídla, s očima zanícenýma žárem, dorazil Thor na svém stejně vyčerpaném koni k okraji jakéhosi lesa. Vjeli dovnitř. V šereu kůň klopýtl a Thor spadl na zem. omdlel vyčerpáním.
Probudí ho křik dětí. Pomalu zvedne hlavu. Je na břehu jezírka, u krásného vodopádu, a ve vodě se v klidu a míru cákají nahaté děti. Chce je zavolat, ale je tak vyčerpaný. Místo zavolání se mu z hrdla vydereje jen neartikulovaný výkřik. Děti v mžiku zmizí.
Když se Thor probere z mdlob podruhé, sklání se nad ním krásná dívky s dlouhými tmavými vlasy. Lara.
Thor se postupně zotavuje a seznamuje se s životem horského kmene. Vidí, že pověsti, které o nich kolovaly v nížinách, byly ošklivými pomluvami. Vůbec to nejsou barbaři. A Lara. Je tak krásná. Krásnější než všechny v nížinách dohromady. Otec Lary, Bellar, je náčelníkem vesnice. Když se Thor uzdraví, vypráví radě starších, co zažil. Je až překvapen, že mu uvěří. Možná, že lidé z nížin, zpohodlnělí, mu nevěřili proto, aby nemuseli opouštět své domovy. Thor vypráví o únosech otroků, o smrtících paprscích i vypálených vesnicích. Rada starších rozhoduje, že lidé musí opustit vesnici.
Poslové odcházejí do sousedních vsí se vzkazy od Bellara. A protože je Bellar uznávaným náčelníkem, scházejí se k poradě i ostatní náčelníci ze sousedních vsí. Thor je předvolán. Vypráví znovu o všech hrůzách, které viděl. I o jedné vesnici, ve které mu uvěřili. Odešli do lesa a skryli se. Ale vesnici nechali stát, i dobytek v ohradách. A když cizinci přišli, pochopili,že budoucí otroci nejsou daleko.
Na kopcích byly rozestavěny hlídky a ve dne v noci vyhlíželi sondy cizinců nad pouští.
Náčelníci po poradě rozhodli, že musí vesnice zničit. Musí odejít a nechat za sebou spáleniště. Všechnno musí vypadat tak, že se vesničané vyvraždili v nějaké bitvě. Na tom, jestli tomu cizinci uvěří a vzdají se dalšího pátrání v této oblasti, závisely stovky životů.
Lidé opouštěli své domovy. Brali si sebou jen nejnutnější věci. Na cestu do hor, na cestu be návratu si nemohli brát celý svůj majetek. Neodnesli by ho. Sami by nedošli. Ženy křičely, plakaly, mužům tvrdly rysy. I jim se v očích objevovaly slzy, když sami museli zapálit dům. Dům, ve kterém žili po několik generací. Lidé se připraavovali na odchod, když zvědově spatřili sondu. Přistála v blízkém údolí. Bylo třeba ji bezpodmínečně zničit. Nesměla zaregistrovat odchod lidí do hor. To by znamenalo konec všech nadějí.
Bellar odchází v čele svých lidí. Thor a několik statečných bojovníků odchází zničit sondu a v boji i pravděpodobně zahynout, aby ostatní mohli žít. Lara odmítá Thora opustit, ale po jeho naléhavých prosbách odchází s otcem.
Sonda sedí na dně malého údolí a svou panoramatickou hlavou pomalu zkoumá terén kolem. Muži se přibližují v kruhu. Vždy, když se televizní oko sondy otočí od nich, vstanou, popoběhnou několik metrů a znehybní v okamžiku, kdy se blíží kamera. Přibližují se. Jednomu muži uklouzne noha a několik kamenů se valí do údolí. Muž sice již leží nehybně, ale kamení se ještě hýbe. Sonda zastaví svůj krouživý pohyb a oko kamery spočine na suti. Muž nevydrží nepětí a vyskočí. Od sondy v tomtéž okamžiku vzlétne nazelenalý paprsek a můž bez hlesu spadne na zem. Sonda se začíná zvedat. Nesmí uniknout. Thor v poslední chvíli hodí na sondu síť uvázanou ke stromu. Provazy strhnou sondu zpět. Muži přibíhají a buší do kovu svými kyji a železnými kladivy. Sonda se brání. Krátké zášlehy paprsku zabíjejí okamžitě. Thor vzpomíná, jak již několikrát s jinými muži sondu napadl. Ale nikdy se jim nepodařilo zasáhnout kamery a sondu oslepit. Musí.
Už kvůli Laře. A kvůli všem ostatním. Vztyčí se. Rozmáchne se kladivem. S hrůzou si uvědomí, že je už sám, kdo je naživu. V okamžiku, kdy kladivo udeří do přístrojů, aby je navždy zničilo, oslepí Thora zelený paprsek.
Když se Thor probral, byl už večer. sám se divil, že je ještě naživu. Snad poničená sonda už neměla tolik energie.
Průvod lidí prochází horskými soutěskami.Jdou už dlouho. Daleká cesta je bez návratu, bez naděje. V čele jde Bellar a Thor s Larou. A lidé jdou. Do hor. Do pustin. Mlčenliví, ale nezlomení. Nevědí, jak budou v horách žit, ale jino východisko není. Nevědí, jak dlouho budou v horách v bezpečí, Vědí jen, že jednou, jednou cizinci dojdou až tam...
Film vyrobila společnost Parnastar Etarea v roce 1984. Poprvé byl uveden na Festivalu SF filmů v Quasaru v říjnu loňského roku, kde mu byla mezinárodní porotou udělena 1. cena jako nejlepšímu SF filmu roku. Rick Anders obdržel za titulní roli zvláštní cenu divácké poroty, Eton Mrakeč ocenění za kameru a Lucia Rainová a Phillip Brasca dostali Zlatou plaketu za scénáristickou tvorbu.