Ertar stejně jako jiné státy existující na Ergei (a podobně jako státy na Zemi) disponuje řadou pohraničních přechodů pro styk se sousedními státy. Zvláštní kategorii pohraničního styku však tvoří prolnutí paralelních realit mezi Ergeou a Zemí. Dochází k němu za výjimečné shody okolností, kdy počet unipolárně excitovaných elektronů v určité oblasti významně překročí standardní pravděpodobnostní meze v daném médiu.
Typickým případem může být za zvláštních okolností kanál bleskového výboje, v němž dochází k ionizaci vzduchu. Pokud jsou splněny podmínky kvantové komutace, dojde k prolnutí ergejské a naší reality a může dojít k záměně předmětů a osob mezi oběma existenčními prostory (osoba zasažená bleskem zdánlivě zmizí]. Ertarští vědci dokáží tento jev s velkou mírou pravděpodobnosti vyvolat uměle (viz také Cestovní kancelář ERTOUR). Ke kvantovému pohraničnímu styku často také dochází spontánně a náhodně po celé planetě. Protože existují jakési časoprostorové kanály spojující určité body, je podle místa uskutečněného přechodu možné odhadnout, ze které oblasti návštěvník pochází, horší je to s určením času.
Klienti cestovní kanceláře bývají zámožnými a vlivnými lidmi nebo jinými VIP (viz ceník Cestovní kanceláře ERTOUR), opak tvoří náhodné oběti kvantového přenosu, které často pocházejí z jiné epochy a bývají zcela dezorientované. Vzhledem k poměrně malému počtu takových případů se ke všem časoprostorovým turistům a ztroskotancům ertarské úřady chovají velmi benevolentně a pobyt v Ertaru bývá pro cizince většinou velmi příjemným a (viz ceník Cestovní kanceláře ERTOUR) neopakovatelným zážitkem.
Otázka, co jest pohraniční styk a jak se vyhnout příslušným formalitám, zaměstnávala lidstvo od pradávna. Přímé důkazy lze najít v pašeráckých historkách všech civilizovaných národů, tedy i v Ertaru. Zejména legenda o svatém Ítenlůzovi, který se postil tak dlouho, až se stal pro obyčejné smrtelníky neviditelným, takže mohl bez potíží překročit hranice a varovat Cartlona před zradou, je klasickým příkladem. Tím víc zaměstnávaly mysl vládců i filosofů cizinci, kteří se v průběhu staletí objevovali a mizeli v neproniknutelných hvozdech pod Blackholem, pouštích Querské náhorní plošiny a Skhadarských bažinách. K vysvětlení těchto tajemných jevů bylo nutné zevrubné pochopení vlastností hmoty.
Ve 2. století se věřilo, že celý svět se skládá ze tří základních prvků, t.j. země, vody, vzduchu. Filozofické směry přidávající mezi prvky i bláto byly definitivně potřeny ve 4. století pokusy se sušením "prvků". Třísložkový model se tedy udržel během celého středověku. Až v 17. století zavedl ertský fyzik Newoole (24.10.1673 - 8.10.1758) pojem prvku tak, jak ho chápeme dnes.
Newoole celý život zasvětil pokusům zjišťujícím, co je prvek a co ne. Výsledkem byla známá periodická soustava prvků, do níž se mu podařilo umístit 29 ze 132 dnes známých prvků, z toho 28 správně. Zmýlil se jen v případě slídy, kterou zařadil do pátého řádku na místo, kam byl později umístěn selén. Revolučním objevem bylo vytvoření modelu atomu skládajícího se z elementárních částic krychlového tvaru, t.j. neutronů, protonů, ideonů, elektronů, rezonancí a jejich antičástic. Modely atomových jader podle Newoolovy teorie se staly oblíbenými hračkami dětí ze zámožných rodin. Současně v oboru výbojů v plynech provedl pokusy, které nasvědčovaly tomu, že i elektřina jeví krychlovou atomovou strukturu. Objev katodových a kanálových paprsků vedl zákonitě k pokusům s elektrickou excitací záporných ideomů, čili megationů a kladných elektronů, čili pozitronů. Všeobecně se soud, že zmizení Newoolova přítele a asistenta Mendeleye bylo přímým důsledkem některého z experimentů.
Excitační jev popisují vzorce:
3.724 MeV
e- + i + e+ + i-
1.862 MeV
e- + i - e++ + i--
1.862 MeV
2e++ + 2i-- e+ i- + e- +i++
(Pozn. překl.: Pro snažší orientaci byly fyzikální jednotky přepočteny.)
Populárně lze říci, že silným výbojem lze v jakékoliv hmotě excitovat elektronoideonové páry a jako vedlejší produkt rozpadu nestabilních částic vytvořit neutrino. Nevyrovnanou energetickou bilanci pak řeší přestup neutrina do jiného inerciálního systému. Vzájemné pronikání neutrin různými vesmíry je dnes samozřejmým neoddiskutovatelným axiomem. Důležitým důsledkem reakce je tedy mžikové prolnutí realit, které může vyvolat instatní pohraniční styk na kvantové úrovni.
Jev, který v přírodě vzniká při úderu blesku, dovedeme s pomocí současných technických prostředků realizovat uměle. Vzhledem k zapojení mnoha náhodných faktorů je výtěžnost procesu malá, pro praktické účely se proto každý pokus realizuje dlouhou sérií opakovaných výbojů. Typickým výsledkem dílčí realizace pokusu je akustický třesk, tzv. hrom, který je způsoben prolnutím atmosféry a vakua. Statisticky připadá přenesení vzorku jiné atmosféry o podobném tlaku, tedy bez průvodního akustického jsevu, na jednu z 12 000 realizací. Pro uměle vyvolaný kvantový objekt, je třeba cca 1,5 mil. realizací. Uvážíme-li, jaká je hustota hmoty ve vesmíru a jaký podíl v něm představují těla rozumných bytostí, prokázala praxe Goldšajnovu teorii (1866) předpokládající, že vesmírné kontinuum se snáze naruší v lokalitách, kde je hmota "znečištěna" ideony excitovanými myšlenkovými pochody. Fakt, že kvantového pohraničního styku zatím vždy využily jen humanoidní bytosti, pak otevírá volné pole zajímavým spekulacím.
Zařízení pro kvantový pohraniční styk prošla dlouhým vývojem. První Newoolův generátor pro tuto aplikaci byl instalován roku 1858 v Goldšajnově laboratoři. Dokázal dát až 80500 výbojů denně. Realizace typu pohraničního styku by se tedy za předpokladu jeho nepřetržitého chodu mohly vyskytnout asi jednou za půl roku. Vzhledem k nutnodti údržby a oprav, finančně náročnému provozu a neustálým soudním sporům kvůli rušení radiového příjmu zažil Goldšajn za patnáct let usilovné práce jen tři případy úspěšného přenosu, které byly vědeckými kapacitami té doby prohlášeny za podvod. Zemřel v bídě pronásledován věřitely a posměváčky. Moderní zařízení vytěžuje termojadernou elektrárnu v období sníženého odběru energie. Potřebnou sérii 1.5 mil. impulsů dokáže realizovat během jedné přibližně čtyřhodinové směny. Jiskřiště generátoru je umístěno v tlakové nádobě v chloridu uhličitém (CCL 4) stlačeném na ll atmosfér. Stínící plášť tvoří 20 cm tlustá vrstva supravodiče chlazená tekutým dusíkem, která brání rušivému elektromagnetickému vyzařování.
A jak vlastně kvantový pohraniční styk probíhá?
Na londýnském letišti Heathrow roluje na vedlejší ranveji soukromé letadlo. Je to malý speciál cestovní kanceláře Ertour. Dostává povolení ke startu a vzlétá směrem na sever. Přeletí nad soukromým letištěm ve Skotsku poblíž Argyllu. Radista potvrzuje kontrole Heathrow bezvadné přistání. Stroj však pouze klesl do výšky několik desítek metrů. Proplete se mezi pobřežními skalami a míří nad moře. Letuška roznáší dvaceti destujícím kávu, křížovky, odborné časopisy a neobhájené disertační práce. Letoun se řítí těsně nad hladinou, aby ho nezachytily paprsky radarů. Kapitán předává řízení automatu. Posádka i cestující se noří do luštění co nejtěžších úloh, minuty ubíhají, hustota excitovaných ideonů stoupá... Najednou se tiše zableskne, hladina pod křídly mizí a stroj se řítí z výšky dvou kilometrů střemhlav do vod Sargasového zálivu. Kapitán se chápe řízení, srovnává letadlo a vede je bezpečně na přistání na tarském letišti. Za sedmdesát dní se speciál objeví na stejném místě znovu a z výšky se vrhne střemhlav ke hladině. Na druhý nebo třetí pokus se podaří přechod a letoun se těsně nad vlnami proplíží nad soukromě letiště ve Skotsku. Když radista ohlásí jeho start, stroj nabere výšku a dostane až v Londýně. Procedura je dokonale profesionálně zvládnuta, požadavky utajení a kapacita excitronu však nedovolují použít letadlo s větší kapacitou.
Laické veřejnosti je známa i celá řada praktických problémů provázejících kvantový pohraniční styk. Nejvážnějším je, že se u cestujících projevuje kvantový charakter přenosu náhodnými časovými přesuny v navštívené realitě. Změny mají periodicotu odpovídají dekádě a týdnu. Pravsěpodobně se jedná o synchronizace ideonovým polem okolního prostředí, protože v Ertaru výrazně převažují desetidenní skoky, i když se zřídka vyskytují i sedmidenní, kdežto v Evropě je tomu naopak. Nespojitý pohyb v čase bývá provázen i přesunem v prostoru, někdy na poměrně velké vzdálenosti. Ve změnách polohy, které nikdy neprobíhají samostatně, se zatím nepodařílo objevit žádnou zákonitost. Časové přesuny bývají často iniciovány duševním pohnutím subjektu, ale jejich amplitudy, která může být značná, podléhají sedmdesátidennímu cyklu. V období za cca 35 dnů od kvantového vycestování způsobuje nesoulad mezi cykly obou prostředí nestabilitu, která může vyústit až v přemístnění do doby několik set let vzdálené. Subjekty asi v deseti procentech případů mizí na delší dobu a vracejí se s úpornými bolestmi hlavy. Pravděpodobně se jedná o průniky do budoucnosti spojené se ztrátou paměti při návratu. Po sedmdesáti dnech od vycestování dochází k souběhu fází, kdy existence vede k návratu do původní reality. Byly zaznamenány případy, kdy příliš rozrušení návštěvníci zmizeli z paluby letounu předčasně. Diskrétní vyšetřování potvrdilo, že někteří se dostali přímo domů, ostatní byli vyloveni z vod Atlantiku, většinou příliš pozdě. Přesto lze cestování s využitím kvantového pohraničního styku považovat za bezpečné. Pravděpodobnost nehody je podle statistických podkladů poskytnutých kancelářů Ertour nižší než šance na hlavní výhru v kterékoliv státní loterii.