26.04.2014 - Narozeniny v Milovicích

50 let pantografu



V sobotu 26/4/2014 jsme (Olga a já) vyrazili zvláštním pamětnickým vlakem v 9:25 z Masarykova nádraží do Milovic, abychom spolu s ostatními fanoušky oslavili 50. narozeniny pantografů.



Na peronu i ve vlaku vládla zvláštní povznesená a nadšená atmosféra. Cestou si náš vlak fotografovaly desítky nadšenců. Zvlášť mne zaujal cvok, který si k tomu vylezl asi do dvou třetin stožáru VN, aby měl foto shora. A ani po příjezdu do Milovic jsme nebyli zklamáni. Za malou chvilku dorazil Borek. Zajistil odborné vedení a posílil výpravu na počet tří kusů.



Na nádraží akci podporoval stánek s haluškami a pečenou kýtou, druhý s klobásami, třetí s pivem a limonádami, další s pohlednicemi a odznaky a ještě propagační pultík ČD, kde rozdávali letáky a brožurky o pantografech. Mezi tím se motaly děti, které požíraly langoše a tím představovaly vážnou hrozbu pro čistotnější účastníky. Na druhé koleji stála souprava pantografu v historických barvách šedé a světlemodré a za ní předváděli hasiči vyprošťovací tank, nákladní auto upravené jako drezínu a další vybavení. Největším překvapením bylo, že akce přilákala i naši známou Alenku, bývalou mistryni ČR v lukostřelbě. Moc rádi jsme ji zas po letech viděli.





Byla to pouť, jak má být. Asi v půl dvanácté jsme se rozloučili s Borkem a zamířili na oběd, protože mně se trochu předbíhá metabolismus. V restauraci U Farkašů se ukázalo, že místní zřejmě podcenili zájem veřejnosti o akci. Na jídelním lístku měli tři hlavní jídla. V 11:40 došlo vepřo-knedlo-zelo, já dostal asi v 11:55 poslední guláš a když jsme v 12:15 hospodu (spokojeni!) opouštěli, hlásila servírka, že přijímá objednávky na poslední kousky kuřete s hranolky.



Na akci jsem jel s podmínkou, že nepůjdeme do parku Mirakulum. Podle jeho internetových stránek jsem získal dojem, že to je sice asi fajn, ale jen pro děti a opice. Olga mne tam nakonec dostala lstí. Chtěla se prý projet historickým autobusem s roztomilým ukazatelem směru. A když už jsme tam byli... No, můj dojem se potvrdil. Pro mne to nebylo. Naproti tomu Olga se nadšeně zajímala o atrakce, na které si už nikdo z nás dvou netroufne, a opouštěla park nerada.





Na nádraží jsme se vrátili ve 14:25. Ve stánku právě došla limonáda. Tak jsem alespoň vystál malou frontu u pána, který dával příležitostná razítka. Trochu mne zarazilo, jak ho překvapil můj zájem. Trval na tom, že si mám razítko do brožury dát sám. Když jsem ho tam bouchnul, zjistil jsem, že to je obrázek slona pro děti. Olgu můj úspěch s razítkem nepřiměřeně pobavil.



Nasedli jsme do pantografu na první koleji, protože jsme z jízdního řádu věděli, že odjíždí ve 14:48 a jede zpět na Masaryčku. Překvapilo nás, že se vlak okamžitě odlepil a vyrazil do Lysé nad Labem. Mnohem víc ovšem byla překvapena paní se dvěma malými dětmi, jejíž manžel si -zřejmě na základě stejné úvahy- odskočil ještě do stánku pro pivo. Děti se vážně vyděsily a paní nám vysvětlila, že nemá mobil, ten má manžel. Ona zas měla jízdenky. Snad se nakonec v Lysé sešli. My dva jsme přesedli do jiného vlaku a šťastně dorazili do Prahy.

Byla to opět moc pěkná akce a těšíme se na další.

sš