27.02.2015 - Mašinky na Hlaváku

Divadlo Prodivadlo a Pohádky o mašinkách



Kulturní pátek 27/2/2015 proběhl ve dvou částech s celkovou účastí tří ertologů. Olga nemohla přijít v pátek, takže jsem nejdřív ve čtvrtek 26/2 shlédl s ní druhý díl pohádek a pak teprve v pátek společně s Borkem navštívil první. Díky tomu jsem byl z naší trojice jediný, kdo věděl, jak pohádka začala, i jak pokračuje.



Loutkohra představila dětem Pohádky o mašinkách Pavla Neumana. Obsah prvního dílu, kde účinkoval Tomáš G. Pospíšil, byl jednoduchý. Na Smíchovském nádraží byl přednostou stanice přísný a pyšný nejvyšší pan železničář. Toužil po největší mašince na světě a objednal si ji u černokněžníka Zababy...



Ve druhém díle, v němž excelovala Jiřina Vacková, si nejvyšší pan železničář nechal nejlokomotivovatější lokomotivu dokonce přestavět na raketu. Tady už se inscenace odchýlila od knihy, ale musím přiznat, že děti byly nadšeny. A koneckonců - představení bylo hlavně pro ně.



Mašinky byly velikosti LGB a loutky asi půlmetrové. Puntičkáři, kteří něco vědí o modelovém měřítku, by asi nesouhlasili, ale pro děti bylo měřítko ideální. Užívaly si i díky doplňujícím detailům, které dokreslovaly prostředí. Děti dostaly lístky, průvodčí jim je proštípl, směly si sáhnout na raketu, vyfotit se v nádražácké čepici a tak podobně.



Osobně jsem si připadal jako intelektuální gigant zvlášť ve chvíli, kdy se herec diváků ptal, do kolika umějí počítat. Padala různá čísla, většinou od deseti do dvaceti. Všechny ovšem trumfla holčička, která vyhodila "109"! Byla to taková bomba, že na chvíli zavládlo užaslé ticho. Nedovolil si ji už provokovat ani nikdo z dospělých. I mně to vyrazilo dech.

Obě představení byla moc pěkná a pro děti přímo strhující. Odcházely se zářícíma očima. Tu noc se jim jistě zdálo o vlacích a železnici.

sš