TAJEMNÁ TOVÁRNA

Tudíž jsem se domnívala, že neobvyklou stavbu člověk nalezne doslova na každém kroku, ať už to bude chrám, kostel či obyčejný neobyčejný dům.
Nebudu líčit a pracně popisovat cestu až do Kukné Belby, bylo by to příliš zdlouhavé a zajisté i nudné. Mohu jen říci, že probíhala stejně jako poprvé, možná i o něco hůře. I když to už ani nejde... Prostě, naším výchozím bodem se stalo město Kukná Belba - malá víska, která nám poskytla už mnohokrát zajímavé zážitky. Říkám nám a mám na mysli sebe a RNDr. Derryho Doka.
Ze začátku jsme si mysleli, že by nebylo od věci navštívit kostel či kostelík, ale v celém tom zapadákově nebyla ani jediná stavba tohoto druhu. Chtěli jsme tedy nějaký specifický dům, ale všechny byly stejné a stejně nudné. Zarážela nás ale jedna věc - celá Kukná Belba byla nazdobena a vyzdobena spoustou nějakých lusků, které nám byly povědomé, a všude se prodávaly barevné kuličky velikosti hrachu. Kuknýše! V době, kdy jsme dorazili do toho malého a vcelku přívětivého městečka, začínala sklizeň těchto chutných plodů kuknýšovníku dračího. A tak jako my slavíme vinobraní či konec sklizně, v Kukné Belbě se slaví, a teď se podržte, kuknýšdejs.
Nebylo by na tom nic divného, kdybychom někde viděli, jak se kuknýše vylupují z lusků, jak je lidé zpracovávají, Dělí podle barev a zralosti a prodávají je. Ale nic takového jsme neviděli ani jednou, ani u jediného stánku. Kuknýše se všude prodávaly buď už vyloupané nebo naopak ještě v luscích či dokonce upravené na mnohé různé způsoby.
Začalo nás zajímat, jak se kuknýše zpracovávají, jakým způsobem se vylupují, zda je to náročná práce a tak podobně. Přestože jsme se vyptávali téměř všech prodavačů a prodavaček, nedozvěděli jsme se téměř nic. Někteří svou metodu nechtěli prozradit, jiní prý čekají, až lusky samy popraskají, někteří kuknýše kupují již zpracované. A právě poslední odpověď nás zaujala. Kdo a kde a jak kuknýše zpracovává? Proč je poté sám neprodává? Nebo snad má s prodavači smlouvu o prodeji? Vymlouvali se, vymlouvali, ale na nás si nepřišli. Po dlouhých rozhovorech, které vedl zejména Derry, protože skvěle ovládá tamní nářečí, jsme se dozvěděli, že někde v Ertaru existuje specializovaná prodejna kuknýšů, a že se tedy máme doptat tam. A tak jsme velmi neochotně podstoupili tu zdlouhavou a namáhavou cestu zpátky do Ertaru.
V informacích jsme zjistili, že ona prodejna, mimochodem, je jediná svého druhu na celém Tarosu, se nachází ve městě Tara. Při představě, že budeme muset strávit další čtyři hodiny v autě, nás jímala hrůza.
Díky vcelku dobře a přehledně umístěným upoutávkám a ukazatelům jsme onu prodejnu našli vcelku snadno.

Jmenuje se Kukšop, kdyby se vám zachtělo ji navštívit. Domluva s tamními prodavači už tak snadná nebyla. Buď jsou obyvatelé Tary pomalu chápající nebo má a Derryho ertština jisté mezery. Tak či tak jsme si připadali jako v pohádce O perníkové chaloupce. Jistě si pamatujete na onu velmi veselou pasáž:
„Neviděla jste tu dvě děti?“
„Seju len.“
Přesně tak probíhal náš rozhovor s paní Nebulou. Abych řekla pravdu, měla jsem chuť tu ženskou zabít! Nakonec, po několika dlouhých minutách a snad i hodinách, jsme se dozvěděli, že existuje jistá továrna, která jako jediná na celé planetě zpracovává a vyváží kuknýše ve velkém. A sídlí, hádejte kde, na Antagaenu! Přímo u zdroje!
Ani přes usilovné přemlouvání a domlouvání jsme ale nemohli z paní Nebuly vytáhnout, kde že ta továrna přesně sídlí. Nemáme tedy žádné přesné informace, pouze dohady. Přesněji tři verze:
1/ Tajemná továrna neexistuje.
2/ Továrna sídlí poblíž města Nós Taun.
3/ Továrna má sídlo v jakési hoře kdesi u Kukné Belby.

Tak či tak doufám, že se nám podaří v příštích letech o továrně zjistit něco více a žádné vyhraněné téma pro nadcházející Ercony mi v tom nezabrání.
Ještě na úplný závěr chci všem, kteří pochybují o jedinečnosti této tajemné továrny, říci, že nebýt jí, nebylo by ani kuknýšů. Dobrou chuť!