DRACI
Jakub Súkeník
„Draci jsou pouhá pohádka.“- to si až dosud mysleli členové OPHNDFF (organizace pro hledání neznámých druhů fauny a flory). Znenadání však přišly dopisy z jižního Gaensborrough a skoro zároveň ze severního Tarosu. Pojednává se v nich o výskytu „létajících plazů chrlících oheň“. Nebýt Džona Belmese, putovaly tyto do sběru jako hloupý vtip. Ten se jich však zastal se slovy, že by se mohlo jednat o druh prastarého plaza.
Další výzkumy OPHNDFF prokázaly, že pan Belmes měl do jisté míry pravdu. Možná ,až na to, že tento druh není nijak prastarý. Objevil se asi před jeden a půl milionem let. Vyvinul se zřejmě z nelétavých ještěrů, které věda dosud nezná.
Draci jsou v přírodě zastoupeni ve dvou druzích: DRACO Flameo a Tepisia belmesis. Ačkoli oba chrlí oheň, Tepisia Belmesis pravým drakem není. Tím je pouze Draco Flameo. Má šest končetin – čtyři nohy a jeden pár křídel. Jak se však u draků takovéto pohybové ústrojí vyvinulo zůstává záhadou. Patří mezi samotářské a mrzuté tvory.
Tepisia Belmesis má končetiny pouze čtyři. Zadní slouží k chůzi (i když moc dobře nechodí), přední slouží k létání; mezi prodlouženými prsty mají nataženou kožnatou blánu. Je také mnohem inteligentnější než druh předchozí. Dokáže se dokonce naučit lidskou řeč. Zdržuje se většinou ve své sluji, nebo létá a hledá kořist. Má slabost pro všechno hezké, drahé a lesklé. To se mu občas stane osudným, například když se chystá sebrat kus zlata patřící jinému drakovi. To je však to nejhorší, co může udělat, protože draci jsou na své poklady velice hákliví. Spustí se neuvěřitelně divoká rvačka, která končí teprve smrtí jednoho ze soků. Většinou podlehne ten, který se opovážil vztáhnout pařát na cizí bohatství. Draci se totiž i při té nejmenší ztrátě chovají zcela nepříčetně. Tato jejich vlastnost draků se objevuje například i v knize J.R.R. Tolkiena – Hobit.
Zhruba lze oba druhy popsat takto:
délka 9 – 11 m
výška 3 – 5 m
váha 1 – 2 t (což není vzhledem k jeho rozměrům zase až tak moc – draci mají totiž duté, odlehčené kosti podobně jako ptáci. Přesto se jedná o nejtěžší známé létající živé tvory.)
barva zelená nebo tmavě okrová - celé tělo draků je pokryto dutými, velice pevnými šupinami
trvalerostoucí špičaté zuby dlouhé až 10 cm (na místo vylomeného zubu vyroste vždy nový)
chrlí oheň – drak vytváří ve zvláštním orgánu hořlavé plyny (metan a oxid uhelnatý) kterými zaplní svůj pseudoplicní vak (pozor neplést s pravými plícemi, které slouží k dýchání). Při prudkém výdechu jsou plyny výbojem až 1000 V zapáleny.
Draci se rozmnožují pohlavně. Samičky kladou na jaře jedno jediné velké zelenožluté vejce.
Kvůli nešetrným zásahům lidí do ekosystému však draci z fauny Ergey mizí…