GHRAGH GHRISPH

Prof. Barrou sledoval stopy tažení jižní grówské armády, která pod vedením legendárního válečnika El-tan-junga - město Tanjung ve Wasbreedingu bývalo ještě před kontinentální válkou na grówském území - porazila ve slavné bitvě u Belgarende - blízko dnešního Hoornu ve Wasbreedingu - v roce 960 př.n.l. více než dvojnásobnou přesilu spojených armád království Anolského a válečníků Tegu. Vojska pak pustošila rozlehlá území a až dobře organizovaná a vyzbrojená toránská armáda je rozprášila v několika bitvách v letech 940 - 920 př.n.l.. Historie těchto válek je však nad rámec tohoto příspěvku.
Pro setkání profesora Randy a Barroua bylo podstatné, že po vítězné bitvě u Belgarende dal El-tan-jung příkaz k zakládání kultovních míst a obětišť po celém rozsáhlém porobeném území. Historií těchto krvavých dob a míst ze zabývá mnoho děl growistické literatury. Mimo jiné i rozsáhlá Encyklopedie krvavých míst právě od profesora Barroua. V této knize je podán v přehledu výsledek více než třicetileté práce v terénu i archívech a kniha popisuje přes 3000 míst ve středním Tarosu, která poznala krev nevinných obětí krvelačného grówského náboženství. Oběti byly vykonávány na obětních oltářích šílenými krvelačnými kněžími nebo v plamenech. V dochovaných spisech je však zmínka o jednom místě zvaném Ghragh Ghrisph, kde podle popisu oběti mizely v barevných světlech a popis připomíná popis duhy. V pramenech jsou i zmínky o dlouho doznívajícím křiku obětí, mizejících v hloubce.

Po dlouhém bádání dospěl prof. Barrou k přesvědčení, že popisované místo bylo tak zvláštní morfologií terénu, že tento způsob obětování byl mnohem působivější na nedobrovolné diváky, než všechny ostatní způsoby. I samo jméno místa, které se dá volně ze staré growštiny přeložit volně jako jiskřivý útes tomuto výkladu nahrává. Ghragh Ghrisph se všah dosud i přes vytrvalé úsilí nedařilo Barrouovi najít.
A při náhodné večeři při konferenci se setkal Barrou s Randou a jejich hovor se stočil i k Barrouově až chorobné snaze najít toto obětiště a popsat jej pro svou Encyklopedii.
A Barrouovo barvité líčení připomnělo Randovi již před dlouhou dobou provedený průzkum zbytků kláštera Skhá-gra-grisu. A uvědomil si, že i jméno kláštera je více než pozoruhodné.
A tak další rok zamířila do DunaRISU spojená Ertarsko-wasbreedingsko-raoranská expedice.
Výzkum lokality Ghragh Ghrisph - Skhá -gra-grisu - protože teď už nebylo pochyb - se protáhl na dvě léta a významně přispěl ke zpřesnění dějin ertů a víry v Hvézdu, jakož i k podrobnějšímu prokreslení událostí kolem grówské invaze na jih.

Objekt je situován na jižním srázu skalnaté náhorní plošiny v severním Dunarisu v nadmořské výšce 1870 m. Výška skalního stupně nad okolním terénem je přes 500 m a výška srázu nad objektem je mezi 300 a 400 m. Na rovině skalního stupně se nachází esovitě prohnutá skalný vyvýšenina s puklinou. Puklina byla rozšířena na chodbu spojující sídlo velekněze s obřadištěm - viz schema . Puklina byla v minulosti zaklopena skalními bloky a měla charakter podzemní chodby. Zaklopení chodby se však již dodnes nezachovalo. Patrně bylo pozdějšími uživateli strženo, aby se zmírnil celkový pochmurný dojem místa. Nad chodbou i celou skalní vyvýšeninou se rozkládaly dřevěné stavby, zřejmě obydlí jednotlivých členů řádu. Ve skalním masivu jsou dodnes patrná tesaná lože pro jednotlivé kůly a podpěrné sloupy. Na Jižním okraji plošiny se rozkládá volné ohrazené prostranství, které podle nalezených zbytků sloužilo pro umístění hospodářských zvířat. Za Východním okrajem esovitého skalního hřebenu byly nalezeny zbytky mohutných dřevěných klád a trámů. Zde se rozkládal palác velekněze. Na severní straně hřebenu, v prostoru mezi ním a strmě vzhůru se zvedajícím skalním srázem je amfiteátr s množstvím kamenných sedadel a s posvátným stromem uprostřed. Zde se odehrávala a bezmocného přihlížení obyvatel z porobených území démonická představení. Po skončení obřadů byly oběti odvlečeny podzemní chodbou na západní okraj plošiny a z dřevěných můstků svrženy do vod hučícího vodopádu mizejících v hlubinách. Za jasných dnů, kdy slunce v podvečer ozařuje vodopád šikmým světlem, objevuje se v miliónech kapek vodopádu duha a zářivé světelné jiskření, které dalo místu jméno.

Dnes je lokalita prozkoumána dokonale, nálezy uloženy v muzeích i v muzeu zřízeném v prostorách samotného Jiskřivého útesu a místo je zpřístupněno veřejnosti. Vzhledem k terénu není samozřejmě možné dopravovat tam davy turistů autobusy, ale je umožněn přístup skupinám s doprovodem horského vůdce, neboť nejbližší obydlené místo je tři dny pochodu vzdáleno. Výstup je dlouhý a namáhavý, ale rozhodně stojí za to, nejen pro tajemnou atmosféru mystického místa, ale i pro nádherný přírodní výtvor, který dal vlastně místu jméno.
Vedle skalní plošiny, na které se zbytky sídla nachází, se s řevem dere z nitra skal mohutný vodopád napájený vodou z jeskynního systému ve skalním masívu.

Velmi zajímavá je i další okolnost, která s touto památkou souvisí. Společnost Ertarsko-českých vztahů již dlouho jedná se zastupitelstvem města Prahy o společném projektu Ertarského skanzenu. Pracovníci velvyslanectví jednali s pražským primátorem Kousalem, ředitelem odboru výstavby Dr.Coufalem, ředitelem registru pozemků Ing. Doufalem a vrátným na magistrátě panem Zoufalem a vznikl projekt skanzenu. Po dlouhých diskusích byl jako první objekt do skanzenu vybrán právě Jiskřivý útes, respektive jeho pozůstatky a to v životní velikosti. Samozřejmě byl postaven pouze vlastní objekt bez stametrových sklalních stěn, ale i tak stavba poskytuje působivý obraz o minulosti ertů. A tak Vás teď mohu pozvat na zájezd do tohoto skanzenu a na prohlídku Jiskřivého útesu v měřítku 1:1.