PEVNOST KLIF
Lucka Čápová
,,Pevnost“ Klif je ostrov, ležící v ostrově Deneta v Ertilách. Klif je dutý, ale z leteckého pohledu to není vidět, protože má ,,strop“. Neznámá civilizace uvnitř vytesala do zdi spoustu malých místností. Tyčí se dobrých 400 metrů nad hladinu moře a pokračuje pod hladinou až tři metry pod dno. To je dohromady dalších 80 metrů. Takže, jak si každý jistě spočítal, měří Klif od základu po vrchol 480 m. Průměr kruhového interiéru je přibližně 150 m, ,,zdi“ pak mají tloušťku od 10 do 50 metrů. Uvnitř je zhruba milión schodů na 4 schodištích. 1. schodiště vede spirálovitě podél zdi seshora dolů, druhé podobně, ale zdola nahoru. Třetí se nachází zhruba v polovině výšky a vede odnikud nikam. Čtvrté schodiště se nachází na dně a vede od někud nikam, směrem dolů, ovšem pouze v případě, že po vstupu na schodiště zahnete doleva. Zahnete-li doprava, pak půjdete odněkud nikam směrem vzhůru. Ovšem toto udávání směrů není tak docela přesné, vzhledem ke skutečnosti, že schodiště leží v jedné rovině, tudíž že neklesá ani nestoupá. Takže to uvedu na pravou míru. když zahnete doprava, půjdete po schodech nahoru (pouze po schodech, nikoli směrově), zatímco když zahnete doleva, tolik se nenadřete, protože půjdete po schodech dolů. Je to nejzajímavější schodiště Klifu. Má tvar čtverce. Tento čtverec se skládá ze čtyř odpočívadel a čtyř schodišť.
K těmto poznatkům došla jediná expedice (první a poslední, která se na Klif vydala). A byla úspěšná. Vedl ji ertský šlechtic, zoolog a archeolog, Erik Beton a dalšími členy expedice byly jeho manželka Erika a dcera Sava. Erika Betonová, také zooložka objevila jediné obyvatele pevnosti. Ti nepostavili schody ani po nich nechodí. Je to poslední žijící druh létajícího dinosaura. Ano, je to skutečně on. Dlouho se spekulovalo o tom, zda Rošumílen Klifí, jinak zvaný Islosaurus, skutečně existuje. Expedice Erika Betona však jeho existenci potvrdila. Je to pravděpodobně nejexkluzívnější živočich ve vesmíru. To proto, že má tři pohlaví. Krom dvou základních pohlaví, samec a samice, je u něj ještě třetí pohlaví, sacemico. Sava Betonová, dnes slavná výtvarnice, začala svou kariéru velmi úspěšně, zhotovením plastického obrazu sacemica, vznášejícího se nad vodní hladinou. Rošumíleni se podle Erika Betona živí převážně racky a rybami, ale silnější samice si někdy troufnou i na vodního džumána. Loví vždy jen samice. Mají k tomu uzpůsobená křídla, zadní nohy ocas, zuby i hřeben na hlavě. Jedna průměrná samice tak může najednou přinést až 6 ryb. Rozpětí křídel mají samice 5-8 metrů. Rozpětí křídel samců je 9-12metrů. jejich úkolem je obrana hnízda, mláďat a sacemic, před náhodným vpádem hořícího fénixe, útokem ohromného hejna malých mořských dravých ptáčků, či před příslušníky vlastního druhu s kanibalistickými sklony. Jediným máchnutím ocasu by samec islosaura dokázal usmrtit až dva nosorožce, eventuálně jednoho nosorožce a dva hrochy, a to jak paralelně, tak sériově postavené. Úkolem sacemica je výchova a krmení mláďat. Rozpětí křídel sacemica je 3-6 metrů. Celkový náhled na rodinku Rošumílena vypadá asi takto: Je hnízdo (většinou jsou postavená ve vytesaných místnostech nebo na schodišti odnikud nikam). V hnízdě (o průměru asi 7m) sedí sacemico a (obvykle) čtyři mláďata. Nad hnízdem přelétá samec a hlídá. K hnízdu přilétá samice s úlovkem. Hodí úlovek do hnízda. Sedne si na kraj a přežvykuje svůj díl. K ní si přisedne samec a také si vezme svůj příděl úlovku. Zbytek sacemico předžvýká mláďatům. Na něj samotného se dostane jen málokdy, většinou až když mláďata odrostou.
Po návratu z expedice nechal Erik Beton zhotovit obrazy islosaurů od špičkových malířů. Fotoaparát s drahocenými fotografiemi mu ukradla jedna velmi rozjařená mladá samice na lovu. Obrazy jsou namalovány podle Betonova popisu. Tady jsou kopie.
O islosaurech jsou mlhavé zmínky již ze ,,středověku“. Většinou pocházejí od rybářů nebo námořníků, kteří prý na Denetě viděli obrovského strašného draka. Někteří si k němu ještě přimysleli oheň a kouř, vycházející jim z tlamy, či hrůzné skřeky vycházející z nitra ostrova. Tyto zvěsti se mohou zdát zmatené, ale částečně se zakládají na pravdě. Ostrov Deneta býval činnou sopkou a z kráteru, ve kterém je teď mořská voda, se dříve valila láva a dým. Proto, viděl-li vystrašený rybář draka, na pozadí čadící sopky, mohl si tyto dvě věci klidně spojit v jeden jev (drak chrlí oheň). A co se týče těch skřeků... poslouchali jste někdy činnou sopku před výbuchem? Nedávno byla v jedné málo známé zřícenině hradu nalezena mapa Ertil, přinejmenším 600 let stará, kde byla k ostrovu Deneta šipka a nápis u ní hlásal ,,Tady jsou draci“. Na stejné zřícenině byl nalezen i obraz ,,draka“, ale ten není příliš zachovalý. Zvláštností je, že oba tyto nálezy jsou malované na papír. V té době byl totiž papír velmi vzácný, psalo se většinou na pergamen. proto musel mít obraz i mapa obrovskou cenu a nespíš byly majetkem krále. Hrad, na němž se tyto papíry našly, byl pravděpodobně královým tajným letním sídlem.
Tyto poznatky uvedl Erik Beton 15s Redmans 1999, 6 měsíců po návratu z jeho expedice.