POULIČNÍ TOALETY

Zapomeňte na ty, co znáte z našich měst a nádraží, zapomeňte i na ty, které byste mohli obdivovat v západní Evropě. Lukášovští radní nastavili novou laťku kvality.
Pouliční toalety v Lukášově nemůžete přehlédnout, přesto nejsou pěstí na oko. Jejich vnější vzhled je uzpůsoben okolní architektuře. Jste-li v parku, pak útulně vyhlížející altánek slouží k úplně jiným účelům, než pro jaký jsou obvykle altánky stavěny. Nacházíte-li se na tržišti, pak krámek s uměleckými předměty skrývá jinou keramiku než kuchyňskou. Procházíte-li obchodním skleněno-betonovým centrem, pak dolní stanice proskleného výtahu není tak průhledná, abyste se báli ji použít.
Navíc, žádné dvě toalety nejsou zvenčí stejné, ba dokonce ani podobné. Prostě invence a snaha o originalitu vítězí nad snahou šetřit.
No, nic, rychle k té zajímavější stránce vzhledu pouličních ertarských toalet.
O interiéru platí stejná tvrzení: žádné dva nejsou stejné, prakticky nic se neopakuje, nicméně ovládání je jednotné.

Dovnitř se dostanete bez překážek, zdarma a ani nevíte jak. Jakmile se poprvé ocitnete izolováni od zvuků města v ertarské imobilní toaletě, rázem zapomenete, proč jste tam vstoupili. Jste v jiném světě. Ani světlo, ani stín či tma – prostě úplně optimálně. Ani ticho, ani hluk – prostě nevtíravé zvuky všedního života v přírodě popř. rozumně spravovaném městě. Ani teplo, ani chlad – prostě tak akorát, aby nic nestudilo. Ani vůně, ani pach – prostě jako když vejdete k pořádkumilovné sousedce.
Jednoduché piktogramy, které designér zcela rozumně zvolil namísto složitých slovních návodů, vás nevtíravě a kupodivu rychle (pomalu by se to nemuselo vyplatit) vedou, jak nejen absolvovat zamýšlenou činnost, ale také jak si ji maximálně zpříjemnit.
V překvapivě velké předsíňce, která slouží jednak jako vstupní prostor a zároveň jako místo hygienické očisty, si několika velkoplošnými a výmluvně označenými tlačítky vyberete za prvé zvukovou kulisu. Během těch tří týdnů jsem vyzkoušela skoro všechny (bylo jich asi patnáct), nejvíce se mi líbil šum mořských vln, doprovázený křikem racků a zpěvem velryb. Pak si zvolíte barevné zabarvení interiéru, ovšem tuhle vymoženost jsem nikdy nepoužila. Zato jsem se pořádně vyřádila s tlačítky, ovládajícími šetrné vstřikování nevtíravých vůní, jejichž škála je nesmírně široká. Málokterou z nich umím k něčemu přirovnat, ale jednu, tu jsem si oblíbila. Podržte se: cítila jsem vůni máminých, čerstvě upečených tvarohových buchet.
Mísu jsem si moc neprohlížela, zato rozhlédnout se po jejím okolí na vlastní prostorné toaletě jsem mívala času až až. Poloprůhledným zrcadlem na jedné straně vidíte ven na ulici (do parku, do lesa, na staveniště – prostě tam, kde se toaleta nachází), důmyslný tiskový panel s velkoplošnými plochými obrazovkami na druhé straně vám nabízí četbu beletrie, populárně naučné literatury nebo získání informací všeho druhu o Lukášově: kulturní akce, expozice v muzeích a podobně. Hlasovým ovládáním si pak můžete vybrat z předlouhého seznamu oblíbený film (já si nejméně třikrát pustila nejlepší scény z filmu Král přichází). Z pochopitelných důvodů nejsou na seznamu filmů žádné hodně kvalitní veselohry.
Nikdy na toaletě nechyběl žádný spotřební materiál, který v podobných chvílích nezbytně potřebujete. Nikdy na toaletě nebyl nepořádek, nezahlédla jsem žádné typické nečistoty či nepatřičné nápisy nebo kresby. Nikdo vás nevyhání ven, toalet je dostatek, na všechny se dostane. Přátelé, nikdy jindy a nikde jinde jsem se tak dobře nevynadívala na zařízení WC jako v Lukášově!

Určitě jsou v Ertaru mnohem zajímavější a hodnotnější objekty, kvůli kterým stojí za to Ertar navštívit. Kvůli toaletám tam nikdo nepojede. Ale když už tam budete ….