Barbar Skonan

      Hned v první hospodě propil všechny peníze a tak se začal shánět po dalších. Nenapadlo ho nic jiného, než se zaměřit se na městskou pokladnici. Ta byla však velice dobře hlídaná. Skonan si ale věřil. Neříkali mu tak pro nic za nic. Se zbraněmi zacházet prakticky neuměl. Měl však obrovské štěstí. Dle tvrzení ostatních měl se svojí šikovností dávno skonat. Tak se zatím nestalo a Skonan měl tedy důvod k sebedůvěře. Do pokladnice vedla úzká chodba, kterou hlídali dva strážní.Skonan se tedy vydával za zdravotní sestru. Stráže mu z nepochopitelných důvodů nevěřily a nechtěly ho pustit dovnitř. Nezbylo mu nic jiného nežli se dovnitř probojovat. Tasil meč a rozmáchl se. Místo vojáka však trefil stěnu tunelu. Náraz byl tak silný, že uvolnil ze stropu cihlu, a ta spadla strážci přímo na hlavu a ten se bezvládně sesunul k zemi. Druhý po Skonanovi ťal, ale ten si při pokusu uhnout šlápl na tkaničku a při pádu omylem rozpáral strážci břicho. Ale to už tu byly posily.Neustále zakopávaje o vlastní nohu, Skonan kosil vojáky jednoho po druhém. Zanedlouho zůstal na místě potyčky sám. Vypravil se tedy dále chodbou. Po nějaké době přišel k zatáčce. Stála tam postava. Byla to jen silueta, ale Skonan dobře věděl, o koho jde. Tichý, mrazivý hlas se rozlehl chodbou :"Krindypindy"!
      Velitel stráže. Skonana něco zastudilo na krku - byl to nůž. "Skonane," pravil velitel stráže, "teď bych tě mohl zavřít nebo popravit za pokus o loupež pokladnice, za vraždu strážníka a nevím za co ještě. Ale já to neudělám. Našemu městu hrozí záhuba. Siolové se chystají zaútočit na město. Jejich náčelník prý objevil síť chodeb pod městem a chystá se ji využít k dobytí města. Můžeme doufat, že si to zatím z obavy před zradou nechá pro sebe. Poté co objevil našeho špeha." Dodal tiše. "Tato akce je nadmíru nebezpečná, ne-li sebevražedná. Myslím, že je ti známo, co dělají Siolové se zrádci."
      Skonanovi přejel mráz po zádech. Představa lití roztaveného olova do hrdla a napichování zaživa na kůl mu nepřipadala příliš povzbudivá. "Tak se div," Pokračoval velitel stráže, "že se nenajde nikdo, kdo by to byl udělal. Tak co, zkusíš si zachránit život a udělat to, co ještě nikdo neudělal?"
      Příštího rána byl Skonan připraven. Obdržel těžký, pádný meč, kožený vyztužený štít a kroužkovou zbroj. Dobře obeznámen s celou situací a posilněn pořádným douškem vína vyrazil směrem na nepřátelský tábor. Dorazil k němu asi po hodině svižné chůze. Tak dlouho chodil kolem, nevěda co dělat, až ho chytila hlídka. Nechali ho předvést k náčelníkovi. Ten dlouho Skonana měřil pohledem, než řekl: "Nabodnout!"
      Na nic víc Skonan nečekal. Skočil ve snaze zabít náčelníka, ale místo toho narazil hlavou do dubového stolu, za nímž náčelník seděl.
      "Odvést!" Ukázal na Skonana.Ten ho však bleskurychle kousl do prstu. Náčelník ucukl. Loktem ale narazil do vysoké almary, nebo spíš narychlo sbouchaného stojanu na různé krámy, na kterém stála navíc ještě skvostná plátová zbroj. Trosky skříně pohřbily náčelníkovo tělo hluboko pod sebou. Všichni přítomní ztuhli. Skonan se vzpamatoval první. Neváhal a vzal do zaječích. Zadrnčely tětivy a Skonanovi zasvištěly kolem uší šípy. Nevšímal si toho a běžel dál. Halas za ním pomalu utichal. Za chvíli doběhl do města. Vzdálenost, která mu trvala hodinu urazil teď za deset minut. Velitel stráže byl překvapen a když mu Skonan vylíčil celý příběh, slíbil mu bohatou odměnu.
      V noci však hlídky zpozorovaly podivný ruch v táboře. Chystá se bitva!!!!!
      Narychlo se začalo zbrojit. Vojáci kmitali sem a tam, pobudům v hospodách byly do rukou dávány meče a byli naverbováváni k obraně města. Městská stráž opustila svá místa a šla hájit hradby. Ženám bylo nakázáno, aby se zabarikádovaly ve sklepech, jen malá část byla vybrána, aby se staraly o raněné. Vše bylo připraveno.
      A začal boj. Siolové zaútočili přímo na bránu. Sprška šípů a kamení je sice zahnala od brány dál, ale ta již byla v dezolátním stavu. Padlo rozhodnutí, že se otevře a vojsko vyrazí ven na boj muže proti muži. A tak se také stalo. Bojovalo se dlouho do noci. Nakonec byli Siolové rozprášeni a bylo tak dosaženo vítězství.
      Vítězství, ale za jakou cenu? Velká část mužů byla v boji pobita, byly velké ztráty na majetku a bylo zničeno hodně zbraní. Dost na to aby město druhý nájezd o 50 let později nepřežilo. Do té doby však žil Skonan jako bohatý měšťan a užíval odměny, kterou dostal za svou službu městu. Co se s ním stalo po závěrečné bitvě (do které již nezasahoval, protože mu v té době bylo přes 70 let) není známo.
     
      Z novější Skonanovské literatury bych chtěl zmínit hlavně:
     -Skonan a Sekáček na maso (Sekáček na maso je zkratka-stará, enormně kouzelná abnormální čepel egoistického Karla na místní absolutně silnou organizaci)
     -Skonan Učitel
     -Skonan skokan
     -Skonan Čarodějobijec
     -Skonan Ghúlobijec