Největší tvor Ergey!!!
Lucka Čápová
Loni v létě asi 4km od Severorheiských břehů byla nalezena zkamenělina dosud největšího tvora na světě. Nalezl ji mladý ertarský potápěč, Entony Sid Jelou. Spolu se dvěma přáteli (Majklem Hůfem a Dejvidem Spajdrem) se potápěl přibližně 220km jihozápadně od města Rheialon, aby tam pozorovali stáda velryb, stěhujících se na jih. Entony pod vodou postřehl řadu útesů poměrně pravidelných tvarů, ale různých velikostí, táhnoucí se východo-západně tři sta metrů pod hladinou. (viz. nákres.) Po svém návratu do Ertaru Entony upozornil na svůj nález Přírodovědeckou fakultu v Etarei a Muzeum podmořského života v Erthysu. O měsíc později vyrazila na určené místo expedice, obsahující geology (15 osob), paleontology (17 os.), rybáře (4 os.), novináře (2 os.), univerzitní profesory (9 os.), biology (16 os.), archeology (5), potápěče (29), kameramana a samozřejmě tři objevitele.
Po více než týdenním zkoumání a monitorování expedice potvrdila, že se jedná o fosílii létajícího a zároveň plavajícího ještěra, který Ergeu obýval před méně než 5miliony let a měřil od konce ocasu po špičku nosu více než 1000 metrů, což je mnohonásobně větší délka, než byla délka dosud známého největšího živočicha! Tato délka je jen odhad, protože poslední ocasní obratle byly ve špatném stavu a lebka se nenašla. Pravděpodobně se nacházela v hraniční oblasti Kopule, kde však bylo příliš silné magnetické pole a elektrické výboje a selhávaly zde všechny přístroje. Při vplutí do této zóny byl těžce zraněn jeden potápěč.
Šíří se spekulace, zda ještěr nepochází z Kopule. Tuto teorii vyvracují přední ergeografové a fyzici. Silové pole Kopule je podle jejich názoru obousměrné, není tedy možné se dostat ani dovnitř ani ven. Toto však přivedlo badatele k nové teorii, a to že obr byl zabit právě silovým polem Kopule.
Paleontologové spolu s biology došli k závěru, že tento gigant byl uzpůsoben jak k létání, tak k plavání pod vodou. Jeho rozpětí křídel je cca 450m. Dosud se zkoumá, čím se mohl tak obrovský tvor živit. Výzkum značně komplikuje absence lebky, protože podle zubů by přírodovědci snadno mohli určit, zda byl ještěr masožravý či býložravý.
Podle doktora Džeka Quasna, vedoucího expedice, ještěr ovládal všechny možnosti pohybu. Měl dva páry krátkých nohou, takže se mohl pomalu pohybovat po zemi a velká blanitá křídla mu zajišťovala obratné létání. Tato křídla mohl za letu nízko nad vodou složit až na třetinu původní velikosti a pokrýt je blánou (podobného druhu, jakou pokrývají krokodýli své oči, když se potápějí pod vodu), aby se ve vodě nepoškodily a uzpůsobily tvora pohybu pod vodou; vytvořily se tak tedy ploutve. Stále však zůstává záhadou, jak se mohl tak obrovský živočich pohybovat střídavě ve vodě a ve vzduchu, protože jeho jediné ponoření muselo zvednout hladinu o několik metrů!
Jedna legenda místních domorodců z doby kamenné vypráví o strašlivé příšeře nosící zkázu vesnicím na pobřeží i v horách. Popisuje ji jako ptáka bez peří s šupinami jako varan, vysokou jako strom a dlouhou jako řeka, která když se blížila vzduchem, způsobovala vichřice, lámala stromy, bourala chatrče a zabíjela lidi i dobytek; kdykoli letěla nad vesnicí, zatmělo se jako v noci. Blížila-li se vodou, způsobovala povodně, vytvářela nové řeky, zabíjela ryby i rybáře a pak zase zmizela jako se objevila. Nazývali ji tsunami-hurikán, nositel zkázy nebo "ta příšera, která když přiletí, strašně fouká, je úplná tma a když odletí, je tam jenom světlo, bezvětří a nic, co tam bylo předtím".
Vzhledem k tomu, že ještě nebyl nalezen žádný jiný tvor podobného druhu, spekuluje se, zda je tento gigant vůbec původem z Ergey. Až do června příštího roku budou po celé planetě probíhat rozsáhlé potápěčské expedice (které však budou v zimním období přerušeny), pátrající po příbuzném "Rheiského obra" nebo alespoň stopách po životě tohoto unikátního živočišného druhu.
Erthyské muzeum podmořského života a přírodovědecká fakulta Etareiské univerzity prosí všechny obyvatele planety, aby v případě nalezení jakýchkoli stop po tomto zvířeti neprodleně informovali někoho z předních osobností expedice (Dr. Džek Quasn, ředitel muzea podmořského života v Erthysu; Prof. Donald Ilismen, děkan přírodovědecké fakulty Etareiské university; Dr. Daniel Šelfiš, ředitel paleontologického ústavu v Quasaru; Indž. Alan Fin, náměstek ředitele Erthyského akvária a potápěčské školy) v jejich institucích.