Předmluva
Od mládí snil jsem o naplnění života svého
sepsáním pravdivých dějin národa ertského. Dílo mé mělo být sepsáno duchem vzletným
a veskrze národním, přinésti pak mělo nejen věrný obraz vzestupu kultury
národní, ale i přispět k fondu děl vědeckých, historií se zabývajících. Takto
jsem své dílo od prvočátků pojal a takto jsem počal podklady připravovati. Než
práce tato postupuje pro svůj rozsah pomalu a uvítal jsem proto možnost pro
vzdělání žactva školního a lidu jiného se vzděláním historickým ještě
nedokončeným několik hlavních částí z připravovaného díla přístupně upraviti.
Považuji je za předběžná takřka studia k dílu hlavnímu, avšak pro svou
historickou závažnost jsou nejdůležitější přípravou k dílu budoucímu a tvoří
páteř věrného vylíčení dějin národa ertského. Přál bych si, aby
"Historické obrazy" posloužily milovanému národu ertskému k poznání
sebe sama a jiným národům ke sbližení s ním. Neostýchám se vyznati, že tento
první historický spis svůj daleko raději vidím jako dílo brožované pro velký
náklad všem přístupné, než jako v kůži vázaný foliant jen několika znalci
obdivovaný. Autor
Úvod
Ertar
je krásná země. Prostírá se na západním pobřeží střední části kontinentu Táros
v podobě téměř pravidelného obdélníku protáhlého směrem k severu. Obklíčena
jest na severu pohořím Dunaris, z něhož vybíhají vrchy pásma Alkaratan a
zasahují asi do třetiny území. Na jihu spadá krajina k moři, ke břehům
Sargasového zálivu. V západní části odděluje čtvrtinu země řeka Diana, která je
hlavním tokem a osou všeho historického dění Ertaru. Druhým ohniskem dějinného
kvasu je kraj kolem řeky Rio Quark, dříve nazývané Yokwa. Současné dějiny už
tuto řeku umisťují za hranice státu na celém jejím horním a středním toku, v
dávných dobách tomu však bylo jinak. Je tedy země tato na severu a jihu
přírodou samou ohraničena a hradbami přirozenými chráněna. Rozličná pohoří a
odhoří zpovlovna se k jihu níží. Krajina je rozmanitá a hory homolovité,
báňovité, tu osaměle, tu v kupách, na ni shližejí. V tomto pásmu mezi západními
pohraničními horami a řekou Quark na východě odehrála se řada tragedií i
frašek, které vzniknouti daly dnešnímu státu. Dějiny ve vyšším a pravém smyslu
toho slova jen tam vznikají, kde národ duchem procitlý s jinými národy ducha
odlišného, ba i sám se sebou o bytí zápasí. Jen tam, kde ušlechtilejší část
člověka vládne nad částkou pouze zvířecí, kde život lidský touhou po idejích
nabývá významu vyššího a duch v kalu tupé všednosti netone: jen tam se mohou
díti skutkové, které připomínati potomstvu i milo i hodno jest. Dějiny národa
ertarského nejsou poučnější a zajímavější než dějiny jiných národů, pot a krev
otců, staleté stromy a omšelé kameny, kterých dnes ruka synova se dotýká stejně
jako druhdy ruce předků k srdci zápas ten přibližují. A dlouhý zápas i vzájemné
pronikání živlů dlužno je i dnes pro poučení a vzdělání své jmenovitě spatřiti.
1. Úsvit dějin
Kteří
a jací národové v zemi od počátků bydlili, jest věc určiti netoliko těžká,
alebrž nemožná. Historie národa začínati nemůže v dobách, kdy mračna čpavku po
skalách žhavých se proháněla. Před národem Ertů mnoho plemen rozličných se
jistě v místech těch vystřídalo, protože podle pověstí praotcové naší odjinud
sem pochodem dlouhým zamířili. O příčině i způsobu tohoto stěhování mnoho písní
národních se zachovalo. Jisto je, že Ertové pravěcí se na pochod vydali vedeni
mořem po levici a tažným ptactvem nad hlavou. Zbrojnou rukou klestili si cestu
do vlastí nových. Putování jejich však nelehké bylo a dlilo se nejednu noc,
nejedno období deštů. Když jednou houfec mnohatisícový zastavil se a nemohl
dál, vystoupili čtyři bratři kupředu, jimž dnes jména praotců dáváme. Byli to
Eton, Beton, Seton a Keton. "Odpočiňte si",řekl první. "My
půjdeme dál a cestu prozkoumáme", řekl druhý. "Pak se vrátíme a zvěst
o cestě bezpečné věrně podáme", řekl třetí. Čtvrtý pak mlčky meč pozvedl,
kupředu ukázal a vykročil. Šli den a noc a noc a den. Třetího dne přišli na
palouk, kde se hladem a chůzí znaveni zastavili. Ulehli do voňavé trávy a
usnuli. Když se probudili, u nohou každého z nich ležela miska s medem. Bratři
poklekli a dík vzdali Hvězdě. Pak se posilnili a vydali se na zpáteční cestu.
Druhého rána našli u svých nohou divoké prase klackem zabité a až k nim
neznámou rukou přivlečené. Dar Hvězdy přinesli s sebou k houfci čekajícímu a
všichni se shodli, že místo to je blahoslavené a Hvězdou k životu jejich i synů
a vnuků určené. Ertové pak zde stálá sídla založili, les vypálili a pole
obdělali. Vyhnali všechny kmeny původní a sémě civilizace v kraji původně
pustém zaseli.
2. Doba knížat
Léta plynula a Ertům vládla knížata z rodu
Etonů povstálá. Žiliť bratři praotcové ve století druhém. Třetí stoleti zoveme
pak dobou knížat, anžto synové jejich, vnuci a jejich potomci lidu cestu
ukazovali. Osobní povahy a poměry jejich jsou nám téměř veskrze neznámi: ano i
počet a jména jejich jsou ještě sporné. Dle kronik doby pozdější snad tehdy
žili a zemi spravovali Sveton, Elton, Queston, Carlton a Ukururribu. Poslední z
nich se stal prvním králem, protože uprostřed velkých nebezpečenství neohroženě
a směle, moudře a chytře, mečem i řečí nejen uhájil, ale i znamenitě rozšířil a
upevnil, strašnou učiniv všem sousedům a protivníkům svým zemi svou. Pevnost s
rodnými sruby etonů pak otci Carltonovi přenechal a nové sídlo z kamene na
kopci nad stříbropěnnou a zlatonosnou řekou Dánia vyzdvihl a Tonorg nazval.
Světlo Hvězdy moudře ozařovalo hrad i osadu zlatokopů za řekou. Jednoho dne
však mezi modravou září Hvězdy několik žlutých záblesků nové víry se objevilo.
Vousatí a špinaví věrozvěstové poštívat začali lid dělný proti panovníku
jejich, až povstání vypuklo a dav na hrad vytáhl. Moudrý Ukurribu, jak mu lid s
láskou krátce říkal, opustil se svou družinou hrad a vyslechl přání jejich.
Muži sobě zmenšení daní a odvodů panovnických ždáli a rozedranými ženštinami a
dětmi špinavými ponoukáni i na zlepšení podmínek pomýšleli. Zbrojný houfec
zlatokopů s kněžími nepravé víry Slunce hrad zezadu obešel a dovnitř vtrhl.
Když jednání s králem se protahovalo, kněz králi pohrozil a ničehož nezískav
skutečně kroniku Etonů do platenů vrhl. Tehdy se král zachmuřil. "Lid,
který knih si neváží a moudrých slov v nich zapsaných, zkrácení daní si
nezasluhuje," řekl. "A vy kněží víry nepravé, bratří proti sobe
popudivše, do krvavých půtek jste je zavedli. Čin ten jen krví svou omluviti
můžete." Tak řekl a houfec zbrojný svůj proti hradu obrátil a sídlo své
popelem položil. Tak doba králů, bitev a požárů se začala.
3. Doba králů
Moudře vládl král Ukururribu, syn jeho
Bukurro však dítětem ještě v peřince zemřel. Bratřenec jeho Attor tedy na trůn
zasedl a meč i žezlo ertarské do ruky uchopil. Kdo i odkud byla manželka jeho,
též kolik dítek po sobě zůstavil, neví se. Na stolec královský pak zasedl syn
jeho Rean, pak vnuk Torran a pak se nit dědičná opět přervala, anžto v době
Torranově velký mor vypukl a rodinu jeho i s dětmi uchvátil. Teprve po letech,
když prudkost nemoci té již oblomena, objevují se opět v kronikách zmínky o
panovnících země. Tak vládli Albre, Groja, Otta, Neres, Vitob a Tharol a čtvrté
a páté století stalo se dobou vzdělanosti a slavných vítězství nad všemi, kdo
na sílu a bohatství ertarskéh státu po kusiti se chtěl. Posledním té doby byl
pak Foldor, zvaný Železný blesk. Bažilť po statcích bratří svých a půtky i
války vyhledával. Zemi svou mečem sjednotil, na severu však na krále Lesla
narazil.Sídlo své však u víry brzkého vítězství do Blackholu prohraničního
přenesl a hrad tamní zvelebiti kázal. Odtud výpady zbrojné k sousedu severnímu
podnikal a když zbrojná síla převelká zpět jej hnala, vždy o hradby Blackholu
jak voda mořská se roztříštila. Dobyv a popeliv města, zabrav poklady s sebou,
přec nerad král Foldor ustupoval. Proto zavolal jednou své bratry a takto jim
kázal: "Velíte houfcům mým zbrojným, však krále sousedního porazit
nesvedete. Vezměte tedy tyto dvě dýky s břitem otráveným a jděte sami do hloubi
jeho země. Lesla vyhledejte a bez něj se nevracejte." Takto promluvil a
nečestné zbraně jim do rukou vtiskl. Bratři hlavy sklonili a v noci jako
zloději či lapkové hrad Blackhol opustili. Chytrý Foldor čekal, že buď se
nepřítele nebo bratří nepohodlných snadno zbaví. Čas však plynul a zprávy
nepřicházely. Král tehdy Mionu, ženu bratra Ettfora pak k sobě pozval a na
zprávy o muži se jí ptal. Zmlkl ale zasažen její krásou a bezectně a tajně ji
proti vůli její za ženu pojal. Zprávy o smrti krále Lesla nepřicházely, však
zpráva o činu Foldorově od úst k ústům zemi obletěla. Roku 638 král Foldor všem
Ertům kázal vstáti k vojně pohroziv každému, kdo by se zdráhati chtěl.
Království Ertar a knížectví Wasbreeding mělo v jednu říši spojeno býti. Z
krvavé lázně měla vystoupit država mocná a neporazitelná. Mladý panovník
obmýšlel věci velké, jméno Železného blesku náleželo mu právem mnohonásobným.
Řečí v té příležitosti ke shromážděnému národu mluvené rozjitřil dávné
nepřátelství k sousedům. Zaplakal na důkaz pravdy nad všemi mrtvými předky,
však větší poctu vzdal těm, kdo v boji padli. Brány hradní pak zavřeny a vojsko
se k boji zítřejšímu hotoviti začalo. V noci vypukla bouře a blesky a hromové
nebem otřásaly. S půlnoci pak někdo na bránu hradu zabušil a stráž tři postavy
promoklé k panovníkovi přivedla. "Vracíme se s králem Leslem," řekli
bratři a pak kápi svého druha odhrnuli. Foldor se radostí velkou puzen z křesla
vymrštil a k nim přispěchal. Zajatcovi ruce však jej jak kleště uchopily a
Ettfor dýkou otrávenou široce se rozmáchl. Třikrát bodl a bratra svého a
vladaře před králem Leslem na kolena srazil. Pak bratři poklekli a umírajícího
z obou stran podpírajíce za celou zemi poddanost a věrnost králi cizímu
odpřísahli. Tak bratři slib svůj splnili a zemi do otroctví poníženého na
třista let dlouhých uvrhli. Král Lesl pak horším od Foldora brzy se ukázal. K
zemi ertarské nějakých citů nemaje, drancoval ji a týral, aby peníze pro své
knížectví a jeho výboje válečné získal. Titulem královským pohrdl, přestože pro
velikost říše své dříve i potom králem byl zván. Syn jeho teprve, Olwer, korunu
Ertů na hlavu posadil a lid i kraj začal jako hospodář spravovati. Než pravým
králem ertarským nebyl a sedmé, osmé i deváté století dobou cizí vlády se zove.
4. Doba cizí vlády
Byly to podivné časy. Hlad nebyl, ale nebyl
ani dostatek. Tulánština vládla na úřadech a hořkla v ústech lidu, který platil
daně cizím vládcům- Panovníci užívali titul krále Ertů, ale zemi většinou
řídili správci. Touha po vlastním vladaři doutnala pod povrchem až do roku 922.
Po třechstech letech nadvlády různá sedání, turnaje a kolby vešly ve známost a
oblibu. Rozkvetlo rytířství, krasouma a básnictví, však písemné památky z doby
té v jazyce cizím většinou psány. Z desátého století pak pověst krásná se
zachovala, tím krásnější, že jádro historicky věrně skrývá. Panna Jinka, dcera
rytíře Fritara, milovala rytíře Egona. Bylť Egon krásný, udatný, milování
hodný,kučeravých vlasů a postavy sporé, leč v bojích tužené. Jsa dědicem a
pánem dvou tvrzí, mohl nadíti se, že oslyšen nebude. Leč osud mu do cesty
silného soka postavil. Bylť jím markrabě Tazlo, královský výběrčí daní. Ten
Egona obvinil, že vzpouru osnuje proti panovníkovi. Panna Jinka vyvoleného
svého v černém brnění se znakem vlka na štítě nedočkavě z okna věže vyhlížela.
V lese před tvrzí však markrabě Tazlo s houfcem zbrojným na rytíře Egona
napadl. Krev vystříkla proudem a útočníci pobiti. Rytíř Egon pak na znamení
vítězství sobě na brnění zlacený krunýř markrabětě připnul. Když z lesa vyjeli
a panna Jinka zlato na hrudi blýskat uviděla, erb s veverkou a jinými zvířaty
podivnými a vojíny s rukama mokrýma krví, nejinak myslela, než že miláčka
jejího zabili.Černého rytíře čekala a před Egonem ve zlatě dolů se z věže
vrhla. Plakal statečný Egon nad její mrtvol a uložil byl vojínům krvavým křtem
zdivočelým třídenní půst a pokání, než tělo její do hrobu položit se smělo. Jen
nejvěrnější však zůstali. Zbytek jeho houfce zprávu o bitce po celé zemi
roznesl. Šlechta i prostý lid chopili se zbraní a v bitvě veliké na poli
Broswanském s vojskem královským se střetli. Na bojišti na 5 000 mrtvol zůstalo
a nová doba královská se započala.
5. Nová doba královská
Doba královská znovu se zrodila v krvi. Král
Misgor stal se obnovitelem moci a slávy ertarské. V nejhlubším srdci až k slzám
pohnut projížděl říši zpustlou a zohavenou a veškeren důraz moci a hnevu svého
odbojným vévodům cizím zakoušeti dal. Syn jeho, Ronis, přídomek Dobrý získal,
neb ženu z prostého lidu za manželku pojal. Krásou její jat, chopil se jí, když
v hávu svatebním do kostelních dveří vstupovala. Muže jejího zaslíbeného mečem
vejpůl přeťav, prorazil si cestu, i s krásnou kořistí na rychlého koně se
posadiv, odchvátal s ní. Někteří jeho lovčí opozdivše se padli v oběť vzteku
obyvatelstva i okrvavěli šeredně. On pak, zavítav s něvestou k otci, vůli jeho
poslední ještě v hodine smrti jeho splnil a otcovské požehnání s posledním
dechem panovníka přijal. Žena jeho, Jaromka, pak jej k životu zbožnému vedla, k
potlačování vášní bujných a životu v chladném Hvězdy svitu. Dvé synů jemu dala
a světským i svatým písmem je i sebe vzdělávala. Starší z nich, Raxis, pak
nájezdníkům ze severu čelo stavil.Jeho živlem byla válka, než ne rež krutá, leč
boj chladný, ničivý a neúprosný. Když se přesvšdčil o nevěrnosti Riserraků, dal
jich půl povraždit. Bratra svého, Fistraxe statečného, velmi miloval a ten pak
voj na Severní výšiny vedl. Skřetové nepřátelští první se útokem až příliš
obořili. Potkali se však s odporem srdnatým, zvláště od Fistraxe samého, jenž
příklad hrdinství dával. V umělém brnění svém šiky nepřátelské podvakráte
rozraziv,probil se vždy nazpět. Při třetím pokusu však kůň jeho křivou šavlí
zasažen jsa padl, hrdina tu na místě umlácen jest od přemnožství rozkacených
nepřátel. Přece však nepodařilo se Ertům vytisknouti nepřátele z vyhodného
jejich postavení na svahu pohraničním. Teprve když jich již do sedmiset bylo
padlo, nový houfec pod vedením krále Raxise obnovil boj s prospěchem. Obešed
nepřátele stranou odzadu na ně dorazil. Vítezstcí bylo draze koupeno, leč
přesto pokusili se kočovníci království severní rozvrátivše až k moři škoditi.
Král Raxis pak kapli na bojišti postaviti kázal a odtud vždy nový výpad vedl.
Válku však teprve jeho syn Bittor ukončil a děkovnou mši u kaple Hvězdě v roce
1032 sloužil.
6. Královna královské doby
Léta války s anolskými nájezdníky připravila
říši o nejlepší muže. Král Norran vládl slavně a dlouho. Však syn jeho Tekarr
vytáhnuv s 1 500 jezdci a 6 000 pěšími na pomoc králi Hilwarovi na sever v
bitvě vítězné z Anoly život ztratil. Tehdy dcera jeho Biderra jako žena jediná
na trůn usedla. První hned práva a svobody státu svého a sousedů svých sepsati
dala a posly rozeslala, aby listy s pečetěmi královskými nazpět přinesli. Když
tyto v truhlice dubové rukou pevnou uložila, teprve na muže okem pohlédla.
Šlechtic cizí, jménem Jocht, tak zakladatelem rodu nového se stal a ač nikdy
nekorunován, do historie zapsán jako král ertarský. Jen jednou za dlouhého
života společného Biderra muži svou moc připomněl a podruhé pésmem
nesmazatelným a zlatým její jméno v kronikách. Pověst o dvou synech královny a
Jochta praví. Muž statečný a moudry obával se o osud synů svých, neb ve vlasti
jeho rozkoly lité mezi sourozenci královskými. V zemi kněží Slunce vychován, v
chladnou kázeň a rozumnost pod tváří Hvězdy rozumem věřil, však srdcem nemohl.
Ženě své pak, když královská dvojčata se narodila, jedno sobě ponechat a druhé
prostým lidem dát a zapomenout kázal. Královna prý, když k prostému košíku s
jedním hošíkem se skláněla, tajně prsten drahocený v koš upustila. Když pak ve
věku dvaceti jar syn královský v herberku s lidem svým zbrojným truňk mocný
popíjel, s trhanem jakýms prudce se srazil. Meče blýskly se a kralevic mrtev k
zemi klesl. Lotr ke stětí odsouzen. Královna s Jochtem u špalku seděla a na
katův šlech čekala. Tu na slunci prsten drahocenný na ruce lumpově blýskl.
Královna vstala a hlasem dušeným na původ prstenu se ptala. Muž krátce mlčel a
když vážnost prstenu prohlášena královně pyšně odpovědel. "Prsten můj
není, starší jsem než tvůj syn. Však tělo mé i duše už jinému světu
patří." Tak řekl a pak mlčel až Jocht povstal a znamení katu dal. Druhý
den královna do sněmu vešla poslušenství pánů i Jochta žádaje. Pak trest smrti
zrušila a vládu muži předala. Když Jocht s mečem v ruce na hranicích ve věku
požehnaném zemřel, posel i ji ve stanu mrtvou s puklým srdcem našel.
7. Půtky o trůn a zvelebení říše
Velký počet panovníků na trůnu se vystřídal.
Někteří uměli vítěziti, jiní víteziti neuměli, však vítěztví jiných užívali a
nového boje za potřebí nebylo. Král Kuhorr posly s psaními k sousedům blízkým
jeho, Letenerg v horách pohraničních dal nadělati mnoho zásek a osadil lidmi
brannými.Další král, Terron, univerzity podproval a učence cizí do země zval,
jeho synovec Orsin, král po něm nastoupivší, raději do pevností a měst poklady
a zbraně svážel Tak střídala se moudrost a vášeň ku prospěchu a síle říše. Však
roku 1406 král Mattar v bitvě na tak řečeném Malém poli naposled vydechl a země
se až do hloubi zachvěla. Protože syna nezanechal, vévoda Prigan se žezla i
meče ujal. Stavové dobře volili. Prigan rok co rok do boje proti sousedům táhl
a kousek po kousku zemi rozšiřoval. Mečem svým pak úctu vlasti své na svech
stranách světa zjednal i moře prý mečem zkrotil. Kroniky mluví o šesti bitvách
za sedm let, však v boji zuřivý v míru panovníkem mírným, spravedlivým a svím lidem
milovaným Prigan byl a při obraně jeho také padl. Syn jeho otce nepoznal a
žezlo pod jménem Barrlot přijal. Sňatky a pletichami v díle otcově pokračovala
jeho přínos u stolů hodovních a pod nebesy aksamitovými ztrojnásobil. Potomci
jeho pak mezi sebou se nepohodli a říši mocnou rozdrobili. Sobě navzájem
nepráli a země opět krvácela. Všichni však u jednoho, Mirrila Moudrého,
útočiště v nouzi nacházeli a z vděčnosti tu statake, tu tvrz upisovali. Když
chvíle nadešla, Mirril smyčku zatáhl a majetek od hor k horám si přivlastnil.
Bratrům a bratrancům za hranicí dobrým sousedem zůstal, však v jejich sváry
neustupoval. Tak říše opět sjednocena a hranicemi přirozenými chráněna Potomci
jeho a vnuci, Weiorr, Elirrim, Metber a další už nikdy Hvězdy svit z očí nespustili
a zemi svou moudře posilovali, umění, vědy, řemesla a právo ctili a chránili.
8. Vznik nového státu
Aulerr
vládl dlouho a spravedlivě. Pánovité chování syna jeho však bylo příčinou, že i
přátelé mnozí odvrátili se od něho. Tak král Rostton jméno své zhanobil a i na
jméno Aulerra stín vrhl. O ruku nejmladší dcery Rumely souseda Hewera požádal a
když odmítnut byl do kláštera vtrhl a mocí zbrojnou pannu unesl. Poblíž hranic
však na houfy zbrojné narazil a že Hewer práv svých hájiti nepominul, vydati dívku
se zdráhaje v boji nerovném podlehl. Stanové tehdy nového krále sobě bez ohledu
na krev královskou, leč pouze pro výhodu vlastní zvolili. Jméno jeho bylo
Brunonis a bylť šlechtic ten profesorem tří universit a politikem přezdatným.
Prvním činem jeho byla revize všech zákonů a povolení různá pro řemesla i
venkov. Však šlechta, která na trůn jej zvedla, strach před pohledem ostrým
nového králepocítila. Co přesně přihodilo se, pokryto jest pro nás úplnou
nepamětí. Ale již v noci kázal král královnu a děti vzbuditi a nehledě na
jejich vzpouzení posaditi na připravený na připravený vůz i v čiré noci a kruté
zimě odvézti co nejrychleji na hrad Blackhol, kde posádka jeho strýce dlela.
Sám pak bledý a bez meče i strážců k sobě pány nejvyšší povolal a po tři dny
rokování velké v sále královském se dělo. Služebnictvo věrné krále milovalo a
při pohledu na jeho bledou tvář do síně jen čirou vodu nosilo, dokud páno
všickni zbraně své neodložili a králi barva do tváří se nevrátila. Teprve pak
víno podáno a na čtvrtý den vyhlášen zákon o parlamentu a o republice
šlechtické, která všechna práva a svobody královské zachovala uvnitř i vně, ba
nové přidala. Tak čtvrtý den až navěky slavným se stal a od té doby kapitoly
nových dějin psáti dlužno. Doslov Vypravováním dějin nejstarších ocitli jsme se
na prahu 18.stoleti, kdy národ Ertů činem příkladným vlast svou do popředí
všech děju politických postavil a republika jeho zajistila mu čestnou památku v
historii vzdělělanosti lidské. Z Ertaru vyšla tak silná pobídka všemu lidstvu
rozumnému, za kterouž kdekdo se počal ohlížeti. Zásluha ta se uznává všeobecně
a záležitosti ty pak později často přetřásány a duchy světlejšími lépe
zpracovány. Dějiny staré vyvíjeli se pod převahou působení panovničího, však
přesto příkladným způsobem. Mnohdy netoliko král, ale i jeho přední protivníci,
vášněmi zmítáni, však opět k rozumu ve znamení Hvězdy se vraceli. Dějiny národa
pak počátek svůj nejen od králů braly, ti jen osobami hlavními byli, však z
lidu prostého i z vrstev národa vyšších, z lůna země prýštily. Tak měnila se
postupně tvárnost dějin, až všichni pochopili a otěže vlády zprvu nesměle, pak
odvážněji, lidu svěřili. Dějiny staré ukazují nám, že rozum a povinnost však
vždy lid i král i kronikář cenili a proto nelze zhrdat životy otců, nebo pro
nás byly žity.
| Tabulka vládců Ertaru |
datum
nástupu
na trůn | jméno
(jména nevládnoucích sourozenců),
jména přímých potomků odsazena | životní data | ostatní poznámky |
| PRAOTCOVÉ |
| 2. stol. | Eton (Beton, Seton, Keton) | | |
| DOBA KNÍŽAT - ETONOVÉ |
| 3. stol. | Sveton
Elton (Burton)
Queston
Carlton (Hilton) | | |
| DOBA KRÁLŮ |
| Ukururribu (Riton, Kanton) | | |
| REANOVÉ |
| 4. stol. | Attor
Rean
Torran
? | |
Velký mor |
| NOVÍ REANOVÉ |
472 | Albre
Groja (čti Grocha) | ? - 472
? - 498 |
|
| OTONOVÉ |
498
513
533
540
584
610 | Otta
Neres
Vitob
Tharol
Fernet
Foldor | 452 - 513
483 - 515
502 - 540
522 - 584
565 - 610
598 - 638 |
515 - 533 zemský správce Bieder
(Ettfor 602-?, Commar 604-?) |
| DOBA CIZÍ VLÁDY |
| WASALLOVÉ |
638
660
707 | Lesl
Olwer
Sobotik | 604 - 675
639 - 669
668 - 721 | 669 - 707 zemští správci
669 Konen
674 Histon
679 Sonor
684 Salken
689 Ratan
694 Wadel |
| PRAWANO - WADELOVÉ |
721
733
756
792
810
856
896
|
Prawan
Sulgon
Wadel
Igren
Zarow
Rowan
Wicen |
702 - 733
705 - 756
731 - 802
755 - 810
798 - 837
835 - 896
874 - 922 |
837 - 856 zemští správci
837 Lakin
842 Cap
847 Nest
852 Lucyn
922 bitva na Broswanském poli |
| NOVÁ DOBA KRÁLOVSKÁ |
| BITTOVÉ |
922
953
978
999
1037
1066
(1067) |
Misgor
Ronis
Raxis (Fistrax)
Bittor
Norran
Biderra (Tekarr)
Jocht de Oron |
898 - 953
921 - 978
940 - 999
982 - 1037
1011 - 1066
1049 - 1088
? - 1088 |
(Fistrax 942 - 983)
(Tekarr 1037 - 1065)
983 bitva na Severních výšinách
1032 Severní vítězství
1065 odražení Anolů |
| ORONOVÉ |
1088
1106
1145
1176
1200
1235 |
Zirrop (Zaaron)
Riserrak
Prokop
Rupert
Kienmat
Orrten |
1067 - 1106
1090 - 1145
1126 - 1176
1150 - 1208
1181 - 1235
1220 - 1267 |
(Zaaron 1067 - 1087)
1143 Sdružení Hvězdy
1200 - 1267 vláda biskupů |
| ORSINOVÉ |
1267
1290
1320
1362
1388
1406
1440
1466
1491
1518 |
Kuhorr
Letenerg
Tarron
Orsin
Karrol
Avigon
Urrbin
Fondis
Rodur
Mattar |
1236 - 1290
1266 - 1320
1298 - 1362
1330 - 1388
1361 - 1406
1384 - 1440
1419 - 1466
1442 - 1491
1469 - 1518
1492 - 1547 |
1406 bitva na Malém poli |
| LOONOVÉ |
1547
1570
1595
1641
1652
1660 |
Prigan
Barrlot
Mirril (Pipin, Pepan)
Weior (Elan, Rubin,Watis)
Elirrim
Metber |
1521 - 1570
1549 - 1595
1572 - 1641
1610 - 1662
1612 - 1676
1635 - 1672 |
(Pipin 1570 - 1608)
(Pepan 1572 - 1620)
(Elan 1612 - 1658)
(Rubin 1614 - 1664)
(Watis 1614 - 1663) |
| VELCÍ OKTALOVÉ |
1672
1697
|
Aulerr
Rostton | 1651 - 1697
1674 - 1698 | |
| ZAČÁTEK MODERNÍCH DĚJIN |
5. 11.1698 profesor Brunonis (1655 - 1730) zvolen králem
23.11.1698 ustavení šlechtického parlamentu
25.11.1698 vyhlášení republiky a odhlasování důvěry Brunonisově vládě na období do r. 1700 |
|