Jistě všichni víte, jak je těžké, zvláště v posledních letech, získat u nás v Etariskaru povolení k jakýmkoliv expedicím a vykopávkám. Byl jsem proto velice potěšen, když mi oddělení archeologie BUH nabídlo účast na univerzitou financované expedice do Toránských hor, a to do oblasti, o kterou se již dlouho zajímám. Tato oblast je totiž zcela jistě odpovědí na otazníky kolem záhadné tisícileté mezery. I když předpokládám, že jistě víte, o co jde, dovolím si alespoň ve stručnosti nastínit problém.
Tedy zhruba 3500 let před našim letopočtem začali náhle řídnout pozůstatky a zprávy o obyvatelích území dnešního Etariskaru. Všechny objevy do dnešní doby učiněné jsou starší než 3500 let př.n.l. a nebo naopak mladší než 2500let př.n.l. Mezitím není nic. Vrstva usazenin je pustá a nejsou na ní žádné stopy po obdělání či zásahu člověka. Nálezy však nezmizely najednou. Na přiložené mapě jsou znázorněny čtyři vlny, ve kterém se postupně všechny indicie ztrácely. Hranice těchto čtyř vln jsou tak ostré, že spíše připomíná útěk než odchod. Obyvatelé se jakoby něčeho polekali. Něčeho, co je donutilo uprchnout z bohatého kraje a donutili je odejít do nehostinných Toránských hor. Co to mohlo být,co je vyhnalo od úrodných polí? To je dodnes záhada. Všechny zatím vyslovené hypotézy mají tolik slabin, že vlastně ani jednu z nich nemůžeme brát vážně. Zmiňovat se o nich nebudu, protože se s nimi můžete podrobně seznámit v mé knize "Proč?", vydané nakladatelstvím Nevertrix v roce 1983. Nebudu zde ani překládat svou hypotézu, můžete si ji přečíst tamtéž.
Stejně záhadné je i období okolo roku 2500 př.n.l., když se vlastně opakovalo totéž, co před 1000 lety jenže opačným směrem. Něco, nebo někdo, přinutil zbytky národa k návratu přes Toránské hory zpět do úrodných nížin. Postup opět vidíme na mapě, kde jsou zachyceny vlny postupu poutníků. Zde prosím červenou barvou.
Od téhle výpravy jsem si hodně sliboval a nebyl jsem zklamán. Namáhavé měsíce vyplněné tvrdou dřinou a odříkáním přinesly své ovoce. Kromě obrovského množství nálezů, z nichž některé vidíte na přiložených fotografiích, se mi podařilo vytvořit důvěryhodnou a velice pravděpodobnou hypotézu náhlého návratu lidí z bažin Tora. Přestože však tato hypotéza mnohé objasňuje a vše tu do sebe zapadá jako kolečka hodinového stroje, zůstává náhlý odchod z úrodných nížin do hor z období kolem roku 3500 př.n.l stále stejně neobjasněnou záhadou.
Byly jsme vůbec první výprava, která se vydala do Toránských hor i do okrajových částí bažin Tora na jejich východní straně. výsledky jsou skvělé a vzbudily obrovský zájem i za hranicemi naší země, o čemž svědčí i Vaše pozvání na tuto besedu.
Rád bych Vás nyní seznámil s průběhem prací a prvními objevy. První črta projektu se objevila před 7 lety po úžasném nálezu něčeho, co dodnes nebylo pojmenováno, natož vysvětleno a co se vymyká všemu, co známe o období, ze kterého předmět pocházel. Nemusím samozřejmě více představovat Toránský kov. Vždyť co se jej týká, je popsáno v mnoha knihách od čtivého "Hrátky Spofforthovy ( Spoffort- patron kovářů ve starotaroských náboženstvích-pozn.red.) až po přísně vědeckou " Toranský otazník- ANO i NE" a pak také knihu, která vyšla tady u Vás v Československu pod názvem "To snad ne" od Zdeňka Kukala. Tato kniha pobouřila mnohé čtenáře, ať už laiky nebo odborníky, neboť autor zde zaslepeně vše obrací ve prospěch své chorobné vize neexistence nevysvětlitelných jevů.
Ale dál již k existenci. Od první črty k vypracování základního projektu a jeho schválení uplynuly 4 roky, během nichž se toho hodně stalo. Tak například byla schválena má účast a já byl vyrozuměn a oficiálně pozván. Než se však celý projekt mohl uskutečnit, uplynuly ještě tři roky a já měl dostatek času k příprav pečlivého a podrobného programu. Takže když jsem v říjnu loňského roku startoval z Prykenu, měli jsme téměř s jistotou očekávat bohaté výsledky a tak se i stalo. A netrvalo to dlouho, i když přiznávám, že velký podíl na tom všem má náhoda.
Necelý týden po vytvoření tábora a zahájení prací narazila jedna skupina na poměrně zachovalé zbytky malé ochranné pevnosti. A pak vzápětí i na první střípky toho nejcennějšího, co jsme nalezli. Úlomky legendy zachycené na malých destičkách. I když jsme v první chvíli samozřejmě netušili, jaký poklad máme v rukou. Byly psány jen těžko luštitelným jazykem poutníků.
Přicházely však další a další destičky a před našimi zraky se objevily útržky legendy o velikém putování, o tajemném a podivuhodném Mr. Skhovi, jehož jméno se již matně objevilo v legendách mnichů a klášterů kolem jezera Roll v pohoří Dareyosu. Nejcennějším objevem pak bylo odkrytí zbytků místnosti, které jsme mezi sebou začali říkat knihovna, i když se samozřejmě o žádnou knihovnu nejednalo. K objevu došlo po prudkých deštích, které na několik dnů přerušily veškeré práce a způsobily nemálo škod. Jak se říká všechno zlé je k něčemu dobré. Při odplavování bahna a vysoušení lokality jsme v jednom odtokovém kanále objevili zbytky zdí a část neporušeného stropu.
Byla to místnost plná výborně zachovalých věcí a mezi těmi věcmi v rohu ležela amfora až po okraj zaplněna popsanými destičkami. Mnohé byly polámané, rozdrcené a jinak znehodnocené, přesto se však staly tím nejcennějším, co jsme nalezli. Mezitím přicházely zprávy i z ostatních míst výzkumu, kde také nacházeli mezi předměty popsané destičky. Ted Cernell se vrhl například, bral jednu destičku po druhé a s nesmírnou trpělivostí luštil skoro nečitelné zápisy. Zapisoval a sestavoval a pod jeho rukama se pomalu rodila legenda o velikém putování.
Práce na překladech probíhaly stále intenzivněji, ale proti očekávání šlo vše kupředu jen velmi pomalu, protože čím víc bylo destiček, tím víc bylo vyprávění zmatenější, nelogické a dokonce si i odporující. Objevily se rozpory v čase. Například v době, kdy podle nás destičky vznikly, kdy se lidé vybrali přes hory a dobou, kdy mr. Skha opustil klášter u jezera Roll.
Práce se přestávala dařit. V báji se objevovaly stále větší a větší rozpory a mezery mezi vyprávěním (chybějící destičky). To vše nakonec způsobilo ve vyprávění naprostý chaos. Nepatrná stopa se objevila na jedné destičce, kterou nalezla druhá pátrací skupina pod vedením Cabussyho v táboře U Zlatého vrchu. Byl to spíš jen malý úlomek destičky s nepatrným kouskem vyprávění:
"... a pak i Roan spatřil Taora a uvěřil, že Skha, jež příchod jeho zvěstoval a k přípravám uvítacím nabádal, nebyl jen obyčejným člověkem. Tu již uvěřil, že Taor je do lepšího světa vyvede..."
Skha by totiž podle tohoto útržku nebyl tím, kdo vyvedl zbytky národa z bažin. Znamenat to mohlo jen jediné a Ted na to brzy přišel. Bylo to tak jednoduché, že jsme na to dříve nepřišli. Báje nebyla jedna, ale dvě!!
Od této chvíle již práce pokračovala rychle kupředu a všechny přeložené úseky byly skládány do správných míst mozaiky vyprávění o dvou legendárních mužích. A pak přišel mladý asistent Boas Stanton na geniální věc. Jednou večer k nám přisedl a jen tak nám předložil knihu " A čas se zastavil" o objevu a zkoumání lidí z kmene objeveného na úpatí Dareyosu na straně přivrácené k bažinám ( tzv. Dareyský sněžný člověk- pozn.red.). V kapitole o jejich legendách měl zatrženo několik poznámek a začal je obalovat překladem našich destiček. Vše do sebe obdivuhodně zapadalo. A i když obě báje ještě nejsou nalezeny bezezbytku, troufáme si Vám předložit alespoň tu kompletnější tak, jak se ji podařilo sestavit a tady je výsledek:
Pohlédni příteli nejprve tam mezi hvězdy, tam, odkud chrání i trestá Hvězda. Tam, odkud Hvězda osudy naše řídí a odkud Taor - Syn Hvězdy přišel, aby nebohé a slepé z nevlídných bažin vyvedl, kde po věky již národy naše ze strachu přebývaly. Taor - Posel bohů s mečem v ruce jedné a září hvězdy v ruce druhé ( pozn.pan profesor Keller na tomto místě upozorňuje na možnou nepřesnost významu přeloženého slova "záře"). Sestoupil, aby ochránil věrné služebníky hvězdy a připravil je na příchod bohů.
Pohlédni příteli nejprve mezi hvězdy, vzhůru tam odkud přišel Taor-syn Hvězdy, pokloň se bohům, pokloň se hvězdě a poslechni teprve pak příběh o muži, jehož hvězda si zvolila aby sešel mezi nemocné a trpící, aby oznámil jim všem, že syn Hvězdy přichází. Poslední příběh světce, který viděl a věděl a nám ubohým dal nahlédnout. Poslechni vyprávění o Mr. Skhovi, jehož jméno nikdy zapomenuto nebude. V klášteře jednom,v Dareyosu, žil jako kněz prostý a s druhými druhy přemnohými chléb si dělil. Oblíben byl převelice pro svou dovednost vyprávět příběhy nádherné. Když smutné byly,tu plakali všichni okolo a neustali, dokud Skha vyprávěl. Když úsměvné byly, pak smáli se všichni tak, že sousta pozříti nemohli. Jindy strašidelné byly, že posluchači jeho plížili se tmavými chodbami kláštera a v myslích jejich strach vsazen byl tak, že křičeli při každém stínu mihnuvším se. Nejraději však vyprávěl příběhy veselé a bavil ty, jež mu sluchu dopřáli a pro ně byl oblíben velice mezi druhy i představenými kláštera.
Tak roky plynuly a Skhovým historkám jako by nebyl konec. Přitom však žádnou nevyprávěl dvakráte. Když bylo příběhů na tisíce a vous jeho zbělel jako kámen, jímž byla svatyně kláštera vyložena, počal najednou veselý mnich býti zamlklejší a smích vytratil se z tváře jeho. Přestal vyprávět a mnohý čas trávil sám rozjímaje nehybně ve stínu zdí klášterních a tvář jeho měnila se jako pod dechem Hvězdy. Druhové jeho nedovedli si té změny vysvětliti. I pomyšlení na kterousi chorobu podivnou jež duši jeho sevřela. Netušili, že v mysli jeho počaly se v době spánku a rozjímání, kdy duše oproštěna byla ode všech starostí pozemských, obrazy podivné zjevovati. Skha viděl krajiny neznámé, jež oko člověka nikdy.... dřív nezřelo a ruka jeho nikdy se nedotkla, podivná zvířata, jež mezi lidmi jména neměla, chrámy a jiné stavby ze skla a křišťálu, jež ruka lidská dozajista nestavěla a pak nakonec i lidi, jež lidmi býti nemohli. Tehdy poprvé spatřil Hvězdu a syny její a Ti promluvili k němu.
A pak Skha opět po době předlouhé usedl na své místo a počal vyprávěti. Jaké bylo překvapení druhů jeho, když sluchu mu popřáli a dychtivě kolem něj se sesedli. Skha nevyprávěl příběh veselý ani smutný. Jeho vyprávění příběhem vůbec nebylo. Bylo jiné. Skha vyprávěl o tom, co ve svých snech viděl, při nichž oblohu a hvězdy, souhvězdí a slunce, jež neznal a pak dva podivné měsíce pozoroval. Dlouho vyprávěl Skha, celé měsíce popisoval co v mysli své viděl a dlouho se s druhy svými i představenými a všichni pak přemýšleli. A tehdy poznali, že na zemi přichází Syn a posel Hvězdy.
Bylo zapotřebí učiniti činy přemnohé na nový lepší život, který bude následovat. Bylo třeba z výšin Dareyosu sestoupit a promluvit k lidem, roztroušeným po světě jako slzy boží, mnoho slov a nikdo nemohl být lepším poslem příštího života, než sám Skha. A ten ihned počal se na cestu přetěžkou připravovat. Na cestu, od které mnozí démoni se jej snažili odvrátit, neboť jim ku prospěchu lidé trpěli. Dokonce jeden, Behar- démon z bažin a močálů na sebe podobu mírumilovného kněze a Skhora druha vzal a jej zabít se pokusil. Však Skha pod ochranou Hvězdy byl a zdráv vyvázl ze spárů Baharových, jež vztekle svou podobou lidskou mrštil k zemi tak prudce, že obrovská záře jasná oslepila kněze i v klášterech okolních.
Těsně před cestou shromáždili se představení kláštera, aby Vape svá spojila v celek, jež těžká vrata, jimiž ani 100 mužů nehnulo, otevřeli. Objevil se temný otvor, vchod do podzemí, do nitra skal a Skha v doprovodu Nejvyššího sestoupil do hlubin země. Sestupovali několik dnů, až ke středu samému země sestoupili. Tam řetězů visela v jasné záři temná podivuhodná hůl, již nepohltily plameny ani hlubiny vod. Podobu měla kousku vesmíru utrženého a ukrytého pod zem. Temná prázdnota vyplněná svítícími body. To relikvie převzácná, uchovávaná v klášteře již od nepaměti byla. Zázračná hůl, jež měla vydána býti pouze tomu, kdo příchod nového boha zvěstovati má. Příchod hvězdy.
Pokud by se jí dotknul nevyvolený, zemřel by , neboť hůl ta přemnohé síly kouzelné měla. Sotva Skha vstoupil do kruhu osvětleného září podivnou ale hřejivou, hůl sama mu do dlaní vklouzla a kněží se poklonili vůni Hvězdy. A v okamžiku témže, kdy hůl v rukou Skhových spočinula, tu on pochodil a prohlédl. Vůle jako kouzlo, síla tajemná zaplnila jeho svaly i duši náhle mysl mu zjasněla a on věděl vše. I o holi, silách v ní ukrytých i o jejím původu. Pak se zablýsklo, síň podzemní zpěvem omamným se zaplnila a Skha s Nejvyšším pojednou již ve dvoraně stáli. Tam již vše připraveno bylo k cestě. Zásoby, jízdní soumaři i dvanácte bojovníků vybraných, jež mělo chránit posla božího před silami nečistými. byli to mužové zběhlí v boji dlaní, holí i pohledem. Dvanáct nejlepších, jimž v celém klášteře, ani okolí jezera Roll rovno nebylo. Skha pozvedl hůl a všichni poklekli, aby se poklonili vyvolenému, jež od Hvězdy samotné pocházel.
Zanedlouho pak již malá karavana sestoupila po nepřístupných stezkách Dareyosu k lidem, aby zvěstována byla Hvězda. Sestupovali kamenitými stezkami, plnými zákrutů a nebezpečí. Nořili se do stejně nebezpečných údolí, vyplněných téměř neproniknutelnou hradbou prostoru a dvanácte Skhových průvodců ukázalo se býti velice zdatnými, neboť...
Tady se bohužel posloupnost ztrácet a mezery není při nejlepší vůli možno doplnit, protože by se porušila věrohodnost vyprávění. V této pasáži totiž spousta destiček chybí a my se můžeme jen domýšlet, co se dělo dál. Jisté je jen to, že Skha putoval a postupně přicházel o své ochránce.
...a tehdy I Oktrrit-Wata vybojoval pro Hvězdu svůj poslední boj když lesní démoni vysláni silami temnými na cestě se najednou zjevily...
...a pak dva dny cesty od Wataova posledního boje vstoupil Skha se svou družinou poprvé do chudé vesničky a promluvilk lidem. A lidé padli na kolena a výkřiky úžasu rozezněly se vesnicí, neboť obrazy, jež Skhá popisoval, ve svých myslích viděli, jako by krajinou tou sami právě putovali. A Skha...
...Takto putoval po krajích, od vesnice k vesnici a vyprávěl lidem o lepších dnech jež přejít mají, o Hvězdě, která syna svého vyslala, aby čestným a dobrým novou zemi našel.
Toto je tedy legenda o Mr.Skhovi, jak ji během jedné výravy sestavil prof. Keller se svými spolupracovníky a my doufáme, že chybějící části, hlavně v závěrečné fázi legendy o Mr.Skhovi se nám podaří objevit při některé z dalších cest do oblasti Toránských hor, která je pro nás archeology přímo bájnou bonanzou. A pak Vám budeme moci předložit již kompletní báji i s odpovídajícími vysvětlivkami a odkazy.
Přednášku prof.Zaca Complaina na Readercomu 1988 zaznamenal a zpracoval Pavel Kolář