|
Již mnoho přednášek a odborných
článků se zabývalo různými specializovanými oblastmi ertarské historie, vědy nebo umění. Ale kromě několika
málo statistických údajů
o rozloze a obyvatelstvu nebylo mnoho místa věnováno současnosti Ertaru.
Tímto malým příspěvkem se snažíme zaplnit tuto mezeru v celkové mozaice ertologických výzkumů. Státoprávní uspořádání ve formě republiky s fungující demokracií má v Ertaru hluboké kořeny. Republika byla vyhlášena již 25.11.1698 a s jednou malou přestávkou v 18. století funguje tato forma ertského státu dosud. Tato bezmála 300 let fungující forma státoprávního uspořádání se nadmíru osvědčila a umožnila ertskému státu vyhnout se velké řadě krizí a vývojových chyb, které zpomalovaly vývoj okolních států na Tarosu. Výsledkem tohoto vývoje je dnes postavení Ertaru, jako průmyslově jednoznačně nejvyspělejší země světa. Toto na první pohled poněkud troufalé prohlášení lze bez zaváhání podepřít několika všeobecně známými skutečnostmi. Ertar je doposud jediná země světa, která nejen v laboratorních podmínkách, ale v širokém měřítku a s možností praktického využití realizovala termonukleární syntézu. První prakticky použitelný termonukleární reaktor byl spuštěn v roce 1960 v Einsteinu. Od té doby bylo vybudováno ve skalních masivech Ist a West Roku přes deset termonukleárních elektráren s instalovaným výkonem již daleko překračujícím potřeby státu. Také proto je elektrická energie nejvýznamnějším ertarským vývozním artiklem. Finanční prostředky investované do výzkumu termonukleární syntézy jsou jedním z projevů ertarského ekologického myšlení. S tímto myšlením úzce souvisí například i řešení vnitrostátní dopravy, která je téměř zcela elektrifikovaná. Z ekologických důvodů není například v Ertaru vůbec organizována vnitrostátní letecká přeprava, protože letadla s proudovými motory vytvářejí příliš mnoho škodlivých zplodin, hluku a navíc i z těchto důvodu musí být letiště daleko od center měst, čímž se částečně ztrácí efekt rychlosti této přepravy. V Ertaru tento způsob dopravy nahradily expresní vlaky, pohybující se ve vakuových tunelech rychlostí až 2400 km/Se t.j. 1000 km/h. Konečné stanice těchto rychlovlaků se nacházejí v hloubce kolem 150 m přímo pod centry měst, takže cestovní časy se zkracují skutečně na minimum. Klasický letecký provoz tvoří pouze mezinárodní letecká doprava na letiště v Quasaru a Erthysu. Tento provoz probíhá pouze ve vymezených dopravních koridorech, které se vyhýbají hustěji obydleným místům. Druhým projevem leteckého provozu jsou lety soukromých sportovních a výjimečně dopravních letadel. Vnitrostátní letecký provoz na pravidelných linkách byl zrušen v roce 1975. Dalším projevem elektrifikace státu je zákaz jízdy s vozidlem se spalovacím motorem, s výjimkou vozidel záchranné služby, hasičů a policie a s výjimkou Sargasové dálnice. Pokud by zákaz nebyl podložen dostatečnou úrovní techniky, neměl by samozřejmě smysl. Proto bylo v Ertaru rovněž značné množství prostředků věnováno vývoji elektromobilu a hlavně mnohokrát použitelných zdrojů proudu s dostatečnou kapacitou. Tak se dnes v Ertaru vyrábí ve třech automobilových firmách celkem více než padesát typů a verzí elektromobilů od malých na nákupy, přes rodinné vozy až po vozidla pro volný čas. Kromě této produkce se v Ertaru pro potřeby státní správy a na export vyrábějí i klasické automobily se spalovacími motory. V roce 1971 byla započata a v roce 1979 dokončena elektrifikace dálniční sítě Ertaru. Pod silničním povrchem jsou uloženy kabely s vysokofrekvenčním proudem, které předávají energii bezdotykově do senzorů umístěných na vozidlech. Při jízdě po dálnici se tak nejen nespotřebovává energie z akumulátorů, ale tyto se naopak dobíjejí. Kabelová sít pod povrchem je navíc schopna předávat řídící povely do palubních počítačů jednotlivých vozidel. Těmito počítači, která na dálnici fungují i jako ”autopilot” jsou vybavovány standardně všechny v Ertaru vyráběné vozy. Řídící jednotky vozidel reagují i na řídící signály napájecí sítě a lze tak snadno například uvolňovat levý jízdní pruh pro průjezd vozidel záchranné služby nebo policie nebo brzdit a zastavovat vozidla v případě nehody na dálnici. Elektrifikování silnic neskončilo po dokončení dálniční sítě. Dnes je již elektrifikováno asi 80 procent silnic první třídy a práce dále pokračují. Jedinou silnicí, na které je povolen pohyb vozidel se spalovacími motory, je Sargasová dálnice, která vede jihem ertarského uzemí od hranic s Honeycarry, míjí Taru a Erthys a vede na hranice se SALem. Je to část pobřežní transkontinentální taroské dálnice a k vjezdu na ni postačuje ertarské průjezdní vízum. Před dvěma lety byl dokončen podmořský tunel, spojující ertarské pobřeží s poloostrovem Tarantoga v SALu, čímž se jednak zkrátila cesta na jih Tarosu a jednak se podařilo snížit velké zatížení okolí Erthysu tranzitní dopravou. Se snahou o minimalizaci dopravního zatížení center měst souvisí i způsob provozování městské dopravy. Metro, povrchová kolejová doprava i elektrobusy jezdí naprosto pravidelně, jsou prostorné a čisté. Navíc je městská doprava zdarma, takže nic nenutí obyvatele k cestám soukromými vozidly. Nedochází tak k dopravním zácpám, nezvyšuje se hladina hluku a doprava probíhá dle jízdního řádu. Rozvoj ertarského státu umožnil nejen pokrok ve vědě a technice, ale měl i velký vliv na vývoj myšlení a názorů ertů. Hlavními rysy ertského myšlení jsou tolerance, silný smysl pro ekologii a přírodu, silné sociální cítění a velká touha po nových poznatcích. O projevech ekologického myšlení jsme se již zmínili. K samozřejmostem v této oblasti pak patří i skutečnost, že 98% odpadu z průmyslu i domácností je tříděných a dále recyklovaných. Projevem jiné součásti ertarské povahy je míra sociálních výhod a vymožeností. Podle platného ertarského kalendáře, kdy dekáda má 10 dní, je pět dní pracovních a pět dní je volno na sebevzdělávání a odpočinek. Zaměstnanci mají dále nárok na 30 pracovních dní placené dovolené. Toto vše by nebylo možné pouze na základě sociálního cítění. Tyto a mnohé další výhody sociálního systému mají svůj základ především v ekonomice státu, ve státním rozpočtu, který již několik desítek let končí miliardovými přebytky. Tohoto stavu rozpočtu se soustavně dosahuje vysokou produktivitou práce, velkými investicemi do základního vědeckého výzkumu a v okamžitých aplikacích výsledků těchto výzkumů do praxe. Nejnápadnějším projevem tohoto postupu jsou již zmiňované termonukleární elektrárny. Rovněž velmi různorodé a hojné přírodní bohatství jak Ertaru, tak i spřáteleného SALu je při zodpovědném využívání zdrojem velkého bohatství. Promyšlené využívání elektrické energie opět silně redukuje nutné investice do napravování škod na přírodním prostředí, takže výsledný nárůst národního bohatství má stoupající tendenci. Tyto a další zdroje státního rozpočtu pak umožňují dosáhnout v oblasti sociálního zabezpečení ve světovém měřítku ojedinělé úrovně. Zdarma je nejen již zmiňovaná veřejná městská doprava, ale i základní potraviny, jako mléko, pečivo, zelenina a podobně. Příslušné předpisy samozřejmě přesně definují, co jsou základní potraviny a co ne. Mezi ty druhé patří pochopitelně například kaviár a šampaňské. Rovněž bydlení je za určitých podmínek zdarma. Pokud jednotlivci nebo rodině stačí 20 m čtverečních na osobu s jedním vybaveným hygienickým kabinetem a v rámci dané lokality nezáleží na poloze bytu, není třeba platit nájemné. Lidé si platí pouze spotřebované energie a ostatní např. telekomunikační poplatky. Přes tyto možnosti není řídkým jevem, že si rodiny pořizují luxusnější a hlavně větší byty a domky, za které však musí platit značné částky. V domech a bytech bez nájemného bydlí dnes již jen něco přes 65% obyvatelstva a tento počet se dále snižuje. Svědčí to nejen o rostoucích požadavcích na bydlení, ale ukazuje to i reálné možnosti obyvatel tyto požadavky realizovat.
|