| Hrají: | Gimson Freeman |
| Rick Anders | |
| Diana van de Roy | |
| Constance Merciere | |
| Ferry Mazanetz a další | |
| Vyrobila: | Parnastar Etarea, Ertar 1986 |
| Námět: | Lucia Rain a Lucas Stork |
| Scénář: | Lucia Rain a Phillip Brasca |
| Hudba: | Morris Lindallas |
| Kamera: | Eton Mraketch |
| Speciální efekty: | Oidži Sekurava |
| Stavby: | Gyula Vasarely |
| Režie: | Lucas Stork |
| Rick Anders |
Dlouhé boje skončily.
Prykenové jsou poraženi, v Eritrei je konečně zase po dlouhé době mír. Nikde již nedochází k bitvám a drancování vesnic skupinami žoldáků a banditů, přiživujících se na nepokojích. Ale klid v zemi stále není. Taorovi se sice podařilo vojensky porazit všechny odpůrce, všechny šlechtice bažící po Eritreiském trůnu, ale moc Slunce se mu ještě zlomit nepodařilo. V zemi je stále nedostatek potravin, poslední úroda lehla téměř zcela popelem ve válečných vřavách a tak přívrženci Slunce stále ještě snadno získávají lid na svou stranu.
Do Taorova sídla, které je stále na Darejonu, se vrací Sean. Byl na obhlídce kraje, v přestrojení mezi lidmi. Společně s Taorem se oba snaží odhalit tajemné záměry sekty uctívačů Slunce, dostat se do jejich hlavního sídla nebo chrámu a tam celou jejich moc zničit.
"Tak co jsi zjistil, Seane?"
"Můj pane, Taore, nesu jisté zprávy. Mezi lidmi se proslýchá, že se připravují jakési volby nebo výběry zástupců, lidí, kteří se budou moci za každou skupinu zúčastnit hlavní slavnosti o svátku Slunovratu. Bude se to prý konat kdesi v horách a zaslechl jsem i něco o lidských obětech."
Oba muži jsou rozhodnuti proniknout až na tuto slavnost a snaží se získat další informace.
Při jedné výpravě do podhůří Toránských hor, kde hodlá Taor najít nějaké stopy, které by ho dovedly k jeho Sheille, zaslechne v jedné vesnici již tolik známou podivnou píseň. Zastaví koně pod svahem a nepozorovaně se přikrade až na dohled k prvním domům. Pomalu se šeří a na návsi plane mohutná vatra. Kolem je kruh lidí v kápích. K vatře se pomalu blíží hrůzný, mlčenlivý průvod. Čtyři muži, do pasu nazí, divoce pomalovaní krvavými ornamenty, nesou na nosítkách ženu. Celá je zahalena do závoje. Je spoutaná. Všichni lidé zpívají píseň. Její monotónní zvuk a melodická slova působí hrůzně. Černý kruh se rozestupuje, ženu přinášejí k ohni.
Taor nevěří svým očím. Přece ji tam nechtějí hodit. Ale dřív, než stačí jeho ohromením ochrnuté tělo zareagovat, nosítka se skloní a žena sklouzne do plamenů. Plameny mohutně vyrazí vzhůru doprovázeny snopem jisker. Taor si ulehčením oddechne. V tom šeru a na takovou dálku nepoznal, že je to jen slaměný panák.
Taor se vrací ke koni a přemýšlí o tom co viděl. Tady obětovali Slunci slámu. Ale je to jen zapadlá vesnička, kde je každý šlověk nesmířně důležitý jako pracovní síla. Ale v hlavním chrámu? A navíc ta píseň. Musí Sheillu bezpodmínečně najít.
Podaří se mu to hned druhý den, vlastně úplnou náhodou. Jede k místům, kde kdysi Sheillu spatřil a potká ji na jedné horské louce, jak se tam prohání na koni ještě s několika dívkami. I Sheilla ho zpozoruje a zarazí koně. Přijedou k sobě.
"Vím, co mi chceš říci, Taore. Ale nemohu s tebou odjet. Celé mládí jsem zasvětila službě našemu bohu. Vím, že ty máš jiného boha, ale pochop mne i tak. Teď se blíží náš velký svátek, den letního slunovratu. Tam konečně splním svůj úkol, na který jsem se léta připravovala. A pak budu volná. Budeš-li mne pak ještě chtít, přijeď si sem pro mne. Budu tu na tebe čekat!"
Přes všechnu snahu se Taorovi nepodaří dívku přesvědčit. Marně vypráví, co viděl den před tím ve vesnici. Sheilla mu nevěří. Ona přece sama nejlépe musí vědět. že její bůh odmítá lidské oběti. Taor to nemůže vědět, nevěří v Slunce. A tak mu nakonec nezbyde, než se vrátit opět domů bez Sheilly.
A den letního slunovratu se nezadržitelně blíží a Sean se nevrací. Až konečně několik dní před svátkem Slunce přijede. Podařilo se mu vypátrat sídlo velekněze Slunce. Malá družina Taorových nejvěrnějších je během dne připravena na cestu do hor.
Večer před dnem svátků se podaří po strastiplné cestě po horských hřebenech, nepozorovaně dorazit nedaleko chrámu. Den končí a před khrámen se konají jakési poslední volby, kdy se má z několika tisíc věřících vybrat pár vyvolených, kteří se zúčastní hlavní slavnosti při východu slunce. Taor se Seanem obhížejí chrám.
"Ne, Seane. Musím jít sám. Musím ji najít. Ty budeš s ostatními muži připraven. Kdybych se do východu slunce nevrátil, vtrhnete tam hlavním vchodem a probijete se k oltáři. Tam budu. Buď ještě živ nebo již mrtev, ale budu tam. Kdybych byl mrtev, vezmi mi z prstu tenhle prsten a předej jej uctívačům Hvězdy na Darejonu a vyřiď jim, že jsem nemohl jinak!"
Taor ověšený zbrojí zmizí v temném otvoru malého okénka. Sean se vrací k družině a netrpělivě vyčkávají rána. Taor mezitím prolézá složitou spletí podzemních chodeb a chodbiček. Noc postupuje a ráno se neúprsně blíží.
Nejvyšší představitelé řádu Slunce spolu s dvaceti vyvolenými z řad zástupců vcházejí do chrámu. Obloha je ještě temná, ale již zanedlouho začně blednout. A v ten okamžit bude chtít Slunce svou daň. Teplou dívčí krev.
Chrám uctívačů Slunce je přistavěn ke skále. Zvenčí není vidět, že chodby pokračují do nitra skal a vlastní dóm s obětištěm je ve skále. Věřící zvolna zaplňují mohutný jeskynní prostor. Je spoře osvětlen jen několika svícemi, takže celá jeho velikost nevyniká. Na vyvýšeném pódiu je křišťálový obětní oltář zakrytý plátnem. A pod plátnem se rýsuje lidské tělo. Vchází velekněz. Všichni padají na kolena a klaní se. Velekněz, mohutný muž oděný do kůží s býčí lebkou na hlavě, se staví k oltáři. Dva pochopové přicházejí a přinášejí křišťálový pohár na obětní tekutinu. V jeskyni je ještě tma, ale venku se již pomalu nad obzorem objevuje světlý proužek. Bůh přichází pro svou daň. V jeskyni zhášejí svíce a prostor se ponořuje do tmy. A přece tma není úplná. Ve výšce, vysoko nad hlavami věřících se slabě rýsuje světlejší místo. Otvor ve skále, obrácený k východu. V naprostém tichu je slyšet jen kapání vody z několika krápníků a pak tiché zašustění.
Otvor ve skále bledne stále víc. Slunce vychází. První paprsky se dotknou obzoru. Otvorem ve skále vrazí dovnitř Bůh. Sluneční paprsky v jediném okamžiku osvětlí celý dóm. proti otvoru, vysoko pod stropem na zlatém řetěze je zavěšen mohutný růžový krystal. Ten zachytí sluneční světlo, rozestře je po celé jeskyni jen spoře a téměř vše je soustředí na obětní oltář. Na něm leží nahé tělo nádherné dívky. Zlatými řetězy je připoutána za ruce i nohy ke křišťálu pod sebou. Kněz stojí nad obětí se vztyčenou rukou, v níž se leskne mohutná dýka. A ruka se pohne směrem k dívčině hrudi. Všechno se odehraje v jediném okamžiku. Paprsek vtrhne do jeskyně a vstoupí doširoka otevřeníma očima omámené dívky hluboko do jejího mozku, veleknězova ruka sjede dolů. A přece je tu ještě něco rychlejšího. Jakýsi neurčitý stín se mihne vzduchem a najednou zděšení věřící vidí svého velekněze v jednom klubku s jiným mužem, jak se válejí po podlaze a zuřivě bojují. V prvním okamžiku nikdo není schopen pohybu. Než stačí přispěchat svému veleknězi na pomoc, strhne se vřava za nimi.
Slunce vyšlo a Taor nikde. Netrpělivostí rozechvění muži na Seanův pokyn vstávají a vzápětí již se řítí chodbami chrámu za svým pánem. Zděšené davy rozrážejí v běhu a když se přeci jen někdo vzpamatuje a vztáhne ruku po zbrani, je mrtev dřív, než jeho meč opustí pochvu. V dómu se již někteří stačí vzpamatovat a tak lítá řež. Křišťálové obětiště je vzpápětí zborceno krví těch, kteří čekali, až tam uvidí krev oběti. Slunce mine bod, v němž jeho paprsky vnikají do jeskyně a bojiště se pohrouží do hustého šera protínaného jen řinkotem zbraní a křikem.
Veleknězi se podaří vytrhnout se Taorovi a zmizet z bojiště tajným vchodem. Taor vysvobodí omámenou Sheillu a celá družina pomalu ustupuje k východu. A chrám se začíná bortit. Mohutné sloupy se lámou, klenba se propadává. Venku čekající věřící se dávají na zběsilý útěk a tak má Taorova družina volnou cestu. Několik okamžiků poté, co vyběhnou ven, kácí se celá stavba chrámu. I zem se třese. Padají úlomky skal. Nikdo se neudrží na nohou. Naštěstí jsou již u koní a podaří se jim zděšená zvířata zadržet. Temné dunění z nitra Země pomalu slábne a otřesy se utišují.
Když se na Darejonu Sheilla probere z opojení, které jí velekněz připravil, dlouho nechápe, co se s ní stalo. Když jí to Taor vysvětlí, dlouho tomu nemůže uvěřit a myslí si, že jí Taor zabránil ve splnění jejího životního poslání. Ale když se dozví, že se i celý chrám zřítil a nikde v zemi se od té doby žádná akce uctívačů Slunce nekonala, pochopí a uvěří.
Král má ženu, Eritrea královnu. Moc uctívačů Slunce je zlomena a chrámy Hvězdy se plní. Konec léta přinesl bohatou úrodu a všichni v zemi věří, že nastal nový Zlatý věk říše.
***
K Taorovi dorazí posel od Toho-který-ví. Král musí odejet. Hvězda volá. Taor svěřuje Sheillu do Seanových rukou a odjíždí do Skhá-nei-ranu.
Rada devíti se sešla, aby pozdravila svého pána. Ten-který-ví se poklonil a Taora přivítal.
"Taore, pane, je to již 5 let, co jsi sjednotil zemi a nastolil pořádek a 4 roky od doby, kdy jsi zlomil moc Slunce, zbořil jejich temný chrám a znovu naplnil chrámy Hvězdy. Ale Slunce není zničeno. Veleknězi se podařilo uprchnout a znovu s nejbližšími se připravuje na povstání. Chce se znovu chopit moci nejen nad věřícími, ale nad celým státem. Musíme tě pane varovat. I na tvém hradě je zrádce. Nepodařilo se nám zatím zjistit, kdo to je, ale víme, že je tam. A odhalíme ho. Ale dávej pozor. Nikomu nevěř! Osud říše leží ve tvých rukou."
Taor se ve Skhá-nei-renu zdržel jen několik dní a spěchal domů. Již když se blížil k hradu, poznal, že něco není v pořádku. Ticho a klid. Vjel na nádvoří. Správce hradu na něho již čekal a hned Taora vedl do paláce. Na zakrvácených kožešinách tam ležel Sean a nad ním usedavě plakala Elara. Sean byl těžce raněn. Byl v bezvědomí a ani při Taorově příchodu se neprobral.
"Co se tu stalo? Kde je Sheilla?"
Všichni jen sklopili oči.
"Kde je Sheilla, slyšíte, kde je?"
Z jejich pohledů, z jejich mlčení Taor všechno pochopil.
***
Po Taorově odjezdu bylo všechno jako normálně. Všichni se sešli k večeři. Sheilla, Sean, Elara, správce hradu a několik dalších lidí. Večeře byla jako obvykle. Ale jako obvykle neskončila. Sheilla se po ní udělalo špatně a odešla do své ložnice. Elara ji tam za několik okamžiků přišla navštívit a jejím očím se naskytl hrůzný pohled. Sheilla se v hrozných křečích a bolestech svíjela na posteli, strhávala na sebe závěsy. Elara okamžitě zavolala lékaře. Po několika lécích se Sheilla poněkud uklidnila, přestala se zmítat. Elara u ní zůstala po celou noc. Když se ráno lékař znovu přišel podívat a vzbudil unavenou Elaru, zjistili s hrůzou, že Sheilla nedýchá, tělo je studené. Všechno vypadalo na otravu nějakým neznámým jedem.
Sean okamžitě nechal uzavřít brány a svolal veškeré služebnictvo. Všechno byli dlouholetí služebníci, věrní svým pánům. Dlouho nemohl Sean na nic přijít, až náhodou vyslechl rozhovor dvou děveček z kuchyně o nějakém muži, který teprve týden pomáhá někde v kuchyni s topením. Marně jej však Sean hledal. Ten muž zmizel. Objevil však na břehu příkopu stopy a vydal se okamžitě po nich. Vydal jen pokyn družině, aby jej následovala. Lomcovala s ním zuřivost nad nepřítelovou drzostí, nevěděl, jak se podívá Taorovi do očí. Zaslepen zuřivostí padl do léčky.
Družina jej našla v úžlabině úporně bojujícího asi se šesti muži. Čtyři zabili, pátého zajali a jednomu se podařilo uprchnout. Sean byl těžce raněn a ztratil vědomí poté, co jej přivezli na hrad.
Ale ještě než se družina vrátila, neznámí muži vnikli do ložnice, kde ležela královna na katafalku obklopena svícemi a ukradli její tělo.
Taor byl zoufalý. Ztratil Sheillu, Slunce mu ji zabilo. O tom ani na okamžik nezapochyboval. A přítel umírá. Zase je na všechno sám. Podcenili nepřítele. Proč jen varování ze Skhá-nei-ranu přišlo tak pozdě.
"Musím najít zrádce. A vrahy a pomstít se."
Ještě ten večer se udělalo Taorovi po jídle strašně špatně. S vypětím posledních sil se dovlekl do svého pokoje. Křeč jej kroutila, měl pocit, že mu někdo v břiše obrací žhavá železa. Že nezemřel okamžitě, za to vděčil jen svému mimozemskému organismu a nesmírné vůli. Podařilo se mu dostat k brašně a spolykat několik prášků proti bolesti. Ta na chvíli ustala. Temnota v hlavě ustoupila. Ale věděl, že je to jen na chvíli. Bál se, že jasné chvilky již nepřijdou. Neměl tu komu co odkazovat, smrtí Sheilly a Seana všechno skončilo. Ať jdou teď všichni k čertu. Bylo mu jasné, že viníci uniknou pomstě. Již nebuce mít dost času se pomstít.
Vypotácel se na nocí ztemnělé nádvoří, vydrápal se na koně a zanechal za sebou jen nic nechápající stráže.
Jak se dostal až ke Skhá-nei-ranu už vlastně ani nevěděl. Celé tělo měl v jednom ohni, vnitřnosti nadranc. Mozek vypovídal poslušnost. Vědomí se mu vrátilo asi dvakrát a jen si stačil vzít zase léky. Před branou kláštera spadl z koně.
Když se znovu probral, skláněl se nad ním Ten-který-ví se zoufalstvím v očích.
"Taore, pane, co máme dělat? Co trůn, Eritrea? Pane?"
Taorovi již dalo dosti práce říci těch několik slov.
"Odnes mne dolů, ke dveřím. Musíte to tu zvládnout dál sami.... věř... Hvězda... Hvězda přijde. Další.... další buzení... až... až budete mít.... lék, rozumíš?"
Taor věděl, že až toto krátké období pomine a jeho mozek zase pohltí tma, znovu se již neprobere. Musí věřit, že ho jednou probudí, až mu budou umět pomoci. Nemá sílu, nemůže si pomoci sám.
Opíraje se o dveře, které nejdou otevřít žádným nástojem tohoto světa, pokynul na rozloučení velmistrovi řádu.
Dveře se pomalu zavřely a jeskyně se ponořila do tmy. A teprve teď si velmistr plně uvědomil, že znovu již Taora budit nemohou. Vše je teď na něm a Radě devíti. Celá tíha cesty vpřed. Jeskyně se ponořila do tmy a tma se pomalu počala snášet i na celou zemi, na Eritreu, na Taros.
Král přichází tvoří závěrečný díl trilogie Poslední král, kterou natočila Parnastar Etarea v letech 1985 až 1986. Film byl natočen osvědčeným tvůrčím týmem, v přímé dějové i časové návaznosti na předchozí dva díly Světlo z temnot a Syn Hvězdy. Je dějově bohatší než druhý díl, který byl proto právem kritizován.
Masky a kostýmy byly opět provedeny na profesionální úrovni. Vynikající práci odvedl Oidži Sekurava ve scéně obětování v jeskynním dómu. Působivost světla lámajícího se v krystalu a spoře osvětlujícího jeskyni, které ze tmy vytrhávalo jen nádherné tělo Diany van de Roy, maska býčího muže i Taorův zásah v poslední chvíli patří rozhodně k nejlepším scénám tohoto filmu a celé trilogie vůbec.
Člověk se ale na konci neubrání smutku nad tím, jak celý příběh dopadl a co vlastně bude dál. Budou tvůrci trilogie reagovat na divácký ohlas žádající pokračování a připraví nám další divácké zážitky? To ukáže budoucnost. Režisér Stork o tom prozatím odmítá hovořit.