|
Funkce koordinátora Ertaru byla ustavena přesně před sto lety. K
jejímu zřízení došlo na zasedání vlády Ertaru 4. června 1889. Nebyl to
náhodný ani náhlý politický čin. Již několik let před uvedeným datem se
začaly vést politické i mocenské spory o změnách vedení státu a
reorganizaci politické moci. Do té doby plně funkční systém parlamentu a
vlády v čele s presidentem přestával postupně vyhovovat měnícím se
společenským poměrům uvnitř státu i politickým poměrům v kontextu ostatního
světa. President Ertaru měl sice větší pravomoci, než mají mnozí presidenti dnes, ale přesto při mnohých klíčových událostech se nemohl rozhodovat a hlavně realizovat svá rozhodnutí s potřebnou rychlostí, což v mnoha případech mělo vážné politické následky. Jako příklad můžeme uvést tzv. honeycarrskou krizi v roce 1861, kdy zemřel v honeycarrském království poslední příslušník vládnoucí královské dynastie Carrerů a trůn se uvolnil. Do bojů jednotlivých knížat o tento trůn zasáhl král Sery (součást dnešní Serentegy) Turag IV, který pocházel z jedné vedlejší větve dynastie Carrerů, z rodu Kurano-Carrerů. Vyslal po El Beju velké množství lodí s početným ozbrojeným výsadkem, který se vylodil v honeycarrském království a posléze dosadil na jeho trůn prvního panovníka z neblaze proslulého rodu Seyscheleyovců. Roald ze Seyscheleyů se pak stal králem Honeycarry a došlo na dlouhou dobu k výraznému zhoršení politických a hospodářských vztahů s Ertarem i k několika pokusům o proniknutí band na území Ertaru. A byla to právě nerozhodnost i nemožnost zasáhnout, která zabránila tehdejšímu presidentovi Ertaru podniknout rozhodné kroky proti proplutí invazní flotily po El Beju, které bylo již tehdy ve svém dolním toku součástí Ertarsko-SALského společenství. Takovýchto podobných krizí bychom mohli jmenovat více, např. tzv. Malé války Ertsko-ertské v letech 1771 -1798 nebo terulanské diverzní akce v letech 1870 - 1876 a mnohé další. Všechny tyto politické a mocenské problémy pak v souhrnu ukázaly, že systém vlády již neodpovídá potřebám národa a státu Ertaru. V 90. letech 19. století pak probíhala jednání vlády, ministrů i parlamentu a výsledkem těchto politických dohod bylo vyhlášení nové funkce v čele státu, funkce koordinátora a její uvedení do praxe právě před sto lety. Funkce koordinátora se výrazně liší od funkce presidenta státu. Protože rozbor rozdílů těchto funkcí z hlediska společenského, právního ani politického není obsahem této krátké poznámky a je dostatečně osvětlen v příslušné literatuře, dovolím si k této problematice jen několik poznámek. Vláda v Ertaru je v podstatě poradní orgán, který sestavuje a přepracovává návrhy zákonů a zajišťuje podklady pro rozhodnutí celostátního významu. Zákony pak schvaluje a návrhy rozhodnutí doporučuje k realizaci koordinační kabinet, přičemž má koordinátor v těchto případech právo veta. Koordinátor může rovněž měnit (vetovat) rozhodnutí Nejvyššího soudu a jiných institucí. Koordinátor však může schválením zákona pověřit i vládu, pokud je to potřebné a sám nezasahovat. Koordinátor je funkce volitelná na pětileté období. Koordinátor je navrhován koordinačním kabinetem, volen vládou republiky Ertar a do funkce potvrzován koordinačním kabinetem. Po uplynutí pětiletého období jeho funkce končí a ze své činnosti skládá účty vládě. Může být i znovu zvolen, což se v minulosti již několikrát stalo, jak vyplývá i z tabulkového přehledu. V případě, že koordinátor porušuje ertarské zákony a postupuje v protikladu s ertarskou morálkou a zájmy národa Ertů, může být zbaven své funkce se souhlasem vlády a koordinačního kabinetu. Rozsah funkcí a pravomocí koordinátora není pochopitelně neměnný. Historické studie (viz uvedená literatura) dokazují, že ke změnám rozsahu pravomocí docházelo téměř před každou volbou nového koordinátora jednak podle soudobých společenských potřeb a celkové politické situace a pochopitelně i pod vlivem využívání těchto pravomocí předchozím koordinátorem. Političtí historikové pak poukazují na to (někteří již s varovným hlasem), že ještě nikdy v historii koordinace státu neměl nejvyšší představitel tolik moci v rukou, jako nyní. Dalo by se říci, že nynější koordinátor Ertaru, Lucas Rain, má dosud největší pravomoci představitele státu od dob, kdy se Ertar stal republikou. Při ohlédnutí nazpět do minulosti na uplynulých 100 let koordinace Ertaru pak můžeme vidět mnoho případů, kdy stát v čele s koordinátorem úspěšně překonal nejedno úskalí dějin. Jako příklad úspěšného plnění dějinné úlohy koordinátora můžeme uvést 2. Sargasovou krizi v roce 1903, kdy koordinátor George Er Trenall svým rozhodnutím zabránil téměř nevyhnutelné válce mezi Ertarem a Etariskarem. V té době totiž došlo k prudkému zhoršení diplomatických vztahů mezi oběma zeměmi v důsledku změny v presidentském křesle Etariskaru a k vyhrocení pohraniční situace v Sargasovém zálivu. Došlo i k několika pohraničním incidentům a narušení výsostných vod Ertaru. Bezpečnostní služba zaregistrovala i koncentraci válečných lodí v etariskarských přístavech v těsné blízkosti Ertaru. Díky rozhodnosti koordinátora a hlavně jeho pravomoci byla podniknuta rozhodná protiopatření. Jednotky ochrany republiky byly během několika desítek hodin v odpovídajícím počtu přepraveny ze svých soustřeďovacích prostor na hranice mezi SALem a Etariskarem, do těsné blízkosti dvou největších etariskarských měst, Dusaru a Prykenu. V normální situaci s presidentem v čele státu by trvalo několik dní, možná i týdnů, než by se vyřešila z hlediska mezinárodního práva a diplomacie otázka přechodu JOR přes uzemí S.A.L., kdežto koordinátor mohl takové opatření z titulu své funkce nařídit. Akce měla úspěch, pohraniční incidenty v zálivu ustaly a vláda Etariskaru požádala o diplomatické mírové řešení krize. Nato byly jednotky JOR opět staženy. Druhou ukázkou úspěšné činnosti koordinátora, tentokrát Laurina Mc Dowella, může být zásah v roce 1955, kdy došlo k tragickému případu dvojnásobné bestiální vraždy u Modrých jezer. V listopadu toho roku byly nalezeny mrtvoly dvou dívek v lesích SPR Modrá jezera. Nález byl učiněn v 18.20 a ohlášen. V 18.40 se na místo dostavili příslušníci Bezpečnostní služby a případ byl pro svou závažnost hlášen až na MV. Ministr pak v 19.20 informoval koordinátora Ertaru a v 19.30 byly na jeho příkaz uzavřeny státní hranice až do vyřešení případu. Byly uzavřeny všechny silniční i železniční hraniční přechody, jakož i mezinárodní letiště v Quasaru a Erthysu a mezinárodní přístavy. U mezinárodních rychlíků projíždějících Ertarem tak došlo až ke 26 hodinám zpoždění, samozřejmě při zabezpečení všech potřeb cestujících. Teprve po 48 hodinách, po vyjasnění případu, byly v plném rozsahu státní hranice znovu zprůchodněny.
|
| funkční období | jméno | * + pozn. |
| 1889 - 1894 | Barry Star | 1847 - 1908 |
| 1894 - 1899 | Thomas Boolt | 1841 - 1900 |
| 1899 - 1908 | George Er Trenall | 1851 - 1908 + v 2.cyklu |
| 1908 - 1909 | koordinační kabinet | |
| 1909 - 1914 | Ornal Warloff | 1866 - 1932 |
| 1914 - 1919 | Marcus Tyrnol | 1870 - 1930 |
| 1919 - 1924 | Otto Valler | 1875 - 1949 |
| 1924 - 1934 | Barry Star II | 1882 - 1947 |
| 1934 - 1939 | Tadeas Berengar | 1885 - 1944 |
| 1939 - 1941 | Meraly Enzo | 1892 - 1941 (zastřelen) |
| 1941 - 1948 | Torro Argust | 1906 - 1991 (sesazen) |
| 1948 - 1950 | Ira Centerecarová | 1898 - 1969 (odstoupila) |
| 1950 - 1951 | koordinační kabinet | |
| 1951 - 1956 | Laurin Mc Dowell | 1910 - 1981 |
| 1956 - 1966 | Cor Serval | 1918 - 1987 |
| 1966 - 1971 | Elisabeth Truscoltová | 1921 - |
| 1971 - 1974 | Daniel O Larry | 1932 - 1974 + v 1.cyklu |
| 1974 - 1989 | Lucas Rain | 1944 - ? |
| 1989 - 1990 | koordinační kabinet | |
| 1990 - | Chris Er Tonor | 1952 - dosud |