1968 prosadil ukončení provozu vozidel se spalovacími motory – proces trval již od roku 1963. Zabránil tak hrozící invazi etariskarského expedičního sboru v obchodní válce mezi Ertarem a Etariskarem (1967 – 1969 : obchodní celní válka o Taru). Vzhledem k tomu, že Etariskar nedisponoval elektrotanky, měla jeho obrněná vozidla poháněná spalovacími motory zakázán vstup na území Ertaru (dálnice přes Sargasový záliv byla otevřena až o dva roky později).
Určitá vedlejší nevýhoda elektrifikace silnic byla velikost baterií (viz obr.), z toho plynoucí přetížené silnice, nutnost velikých parkovišť a obrovské „bateriopumpy“.
V roce 1976 Džon Ratej, hlavní technik Edisonovičových závodů vyvinul se svým týmem nové miniakumulátory. Šel na to z druhé strany. Patřičným křížením různých druhů baterek do hodinek vyklonoval dostatečně velkou a kapacitní baterii pro automobily.
| Backet Salamander II | - bude se dodávat jen v zelené barvě |
| Erma C 200 | - nejvyšší rychlost ze třídy |
| Tiret 583931 Super spíd kár | - nejdelší označení typu |
| Charos Raptor III | - nejvyšší zrychlení ze třídy |
| L.R. EZ 1 | - nejbohatší výbava ze všech aut v Ertaru vyrobených (L.R. je naprosto nová firma – tedy dvojnásobná novinka) |
| M 81 D 30 | - vyráběné automobilkou X – tedy bez názvu. |
| Nejapný & Further A 8 | - hlavní designér firmy je známý výtvarný antitalent a hlavní technik propadl z fyziky |
| Pakos 211 | - nejmenší vůz světa |
| Riten I | - nejdelší kupé na světě |
| Ur – Mu Koko | - vyrobí se jich podle plánu jen 8 za rok |
| Winkovič Win 1 | - vyrábí se se spalovacím ( na export) i elektrickým motorem |
