Okrajové směry ve výtvarném  projevu Otonaaysko - Sheetské kultury

Petr Súkeník

 Sheet, město z pozdní doby otonaayské a pootonayské, jehož ruiny byly nalezeny na pokraji Tanayské pouště, se stalo úplnou pokladnicí vědomostí o prastaré, zaniklé civilizaci. Zvláště pak poté, kdy v zachovalých katakombách byly nalezeny prostory obsahující množství památek převezených do Sheetu po katastrofě mateřského ostrova. Zprávy o těchto unikátních objevech prolétly před časem Ertarským i světovým tiskem a vyvolaly opravdovou senzaci. Vzhledem k tomu, že krátká shrnutí obsahovala též Zprávu o průzkumu objektu P4. přednesenou na 4 Readerconu, odkázal bych čtenáře na Sborník této akce a zaměřím dnes sondu pouze na jednu velmi úzkou oblast našich znalostí. Proč? Přes veškerou snahu badatelů jsou totiž výsledky značně roztříštěné. Mravenčí práce s tříděním, konzervováním, sestavováním artefaktů, problémy s překlady děl, jejich hodnocením a hledáním vzájemných vztahů dovolily vykutat z haldy skrývající celek obrazu jen hrst třpytivých střípků umožňujících osadit pouze několik bodů budoucí mozaiky. Přitom každý z těchto " střípků" je natolik komplikovaný a složitý, že se při jeho rozboru může badatel ztratit jako v poušti s nekonečně vzdáleným obzorem. Sami uvidíte jaké komplikace může způsobit pouhá klasifikace v tak omezeném tématu jakým jsou "okrajové výtvarné směry, a to i v článku tak mizivého rozsahu jako je tento. Naše současné poznatky by bylo možné popsat snad jen jakýmsi souborem monografií.

Jediným uceleným pramenem vyplňujícím jako krajka prostor mezi temnými dírami nevědomosti, v něž můžeme jen tu a tam vložit žhavé jiskérky, poznaného, je dosud pouze "Zpěv o Ardakarovi", napsaný arci později. Pochází až z pozdně sheetského období. Jde o jakousi kroniku, v níž se střídá slovo vypravěče s epickými básněmi a dobrodružným textem proloženým místy téměř suchopárnými dějepisnými vsuvkami. Kniha je pozdější kompilací několika starších pramenů a snad i lidového podání. Nedochovala se celá, lze však říci, že její podstatnou část jsme nalezli. Vzhledem k tomu, že překlad " Zpěvu" je již hotov a připraven v Ertaru k vydání, nebudu jeho děj rozvádět a pustím se přímo do "Okrajových výtvarných směrů". Někdy bude přesto nutné uvést vazby na jiné oblasti, aby nedošlo příliš drobnohledným pohledem k rozostření kontury celkového obrazu doby. Tyto výlety za hranice tématu se budu však snažit z důvodu přehlednosti omezit na minimum.

Ještě bych se rád zmínil o tom, že název "Okrajové směry ve výtvarném projevu Otonaaysko - sheetské kultury se mi nezdá vhodně zvoleným. Lépe by bylo dílo nazývat "Výtvarné směry méně zastoupené ve Sheetských nálezech". Dělení na hlavní a okrajové směry může být zavádějící, a s postupem výzkumu se může ukázat, že se nejednalo o směry okrajové, ale hlavní a naopak. Vzhledem k tomu, že staré označení se již bohužel vžilo, budu je používat i já. Nejprve uvedu pro srovnání několik příkladů tzv. " hlavních směrů". Nejrozšířenější byla realistická barevná malba (provedena olejem, temperami) na různých podkladech (plátno, dřevo, olovo či hliněné desky).

Náměty zahrnovaly různá mytologická témata, soudobý život, opájely se technikou, nebo se inspirovaly přírodními tématy. Příkladem může být ilustrace k tzv. "Velké cestě", namalovaná malířem Tuzoem, o kterém kromě dvou dalších prací nevíme nic bližšího. O "Velké cestě" se blíže hovořilo na 4. Readerconu a tehdy byl uvedený obraz poprvé představen. Snad bych uvedl ještě to, že určitá statičnost kompozice je pro tento druh tvorby typická. Na 4. Readerconu bylo také vysvětleno, proč jsou obrazy signovány mnou. Přesto, abych předešel kritice, vysvětlím tuto skutečnost ještě jednou. Důvodem je poněkud problematický a silně diskutovaný zvyk, nevystavovat fotokopie. Jelikož v Ertaru, jsou všechny originály majetkem ertarské národní galerie a ty nejcennější jsou vystaveny jen při zvláštních příležitostech, vlastní muzea a pobočky galerie pouze kopie. Ty, neboť jsou různé kvality a tudíž hodnoty, musí být autorem podepsány a na každou kopii je pak vydáno úřední osvědčení.

Dalším typem "hlavního směru" je černobílá tušová kresba . Dalo by se říci téměř vědecká kresba, inspirující se především přírodními motivy. To ale neznamená, že by tvůrci nenacházeli zalíbení i v civilizaci a nehledali vzor v jejich výplodech. Typickým příkladem je kresba orla od neznámého autora. Všimněte si zjednodušeného a potlačeného pozadí kontrastujícího s jemným provedením dravce v popředí, tvořícího dominantu a nosnou osu celého díla.

   

No a za třetí uvedu jako představitele " hlavních směrů" ještě tzv. tradiční umění. Jeho kořeny sahají až do šerého dávnověku. Snad ještě do období předcházejícího protootonaayskou kulturu. Jde v podstatě o podobný druh kresby, jaký se nachází na stěnách skalní galerie Fillu. V době o které hovoříme představovaly jednak lidový folklór, jednak tvořily tradiční doplněk textu na oficiálních památnících.

 

A nyní, po krátkém přiblížení některých představitelů "hlavních směrů" můžeme směle vkročit na stezku výtvarných směrů "okrajových". Rozdělíme je na několik typů, výrazně se lišících náměty, technikou i výtvarným provedením. V krátkosti lze klasifikaci současných poznatků vyjádřit následovně:

A.

hlavní směry (viz. výše)

B.

okrajové směry

I.
potlačení barevnosti
  Ia.  dvoubarevné
  Ia1 obrazový typ
  Ia2 kresba
  Ib jednobarevné
  Ib1 plošné
  Ib1arozvinuté (přechodový typ)
  Ib1b  čisté (tzv.absolutní ilustrace)
  Ib2 strukturní
II vícebarevná spec. technika
III jiné (např. krajka)

 Je samozřejmé, že toto "schéma" vyjadřuje silně zjednodušený a jistě ne definitivní pohled na problematiku "okrajových směrů". Jednotlivé klasifikanty mají, jak brzy uvidíte, mnoho styčných bodů, buď v použité technice, vývoji či působnosti. Dochází též k určitému překrývání a to je třeba přihlížet i k tomu málu co víme o historii vzniku a vývoje jednotlivých směrů, jejich vzájemné návaznosti.

 I: Výtvarná díla s potlačenou barevností

Patří sem díla dvoubarevná Ia- nejčastěji černo-bílá,(ale i červeno-modrá, zeleno-žlutá a podobně, nacházejí se však již na styčném okraji s tvorbou typu II) dělící se na obrazové a kresebné provedení.

 Ia1: Obrazový typ

Dílo provedené technikou malby za použití různých odstínů dvou barev - černě a bíle (o zařazení děl provedených touto technikou za použití kombinací jiných barev se vedou spory). Ztvárnění obrazu připomíná tvorbu v Československu známých umělců jako např. Buriana či Rotrekla. A podobně jako jejich obrazy reprezentovala i tato díla často plakáty či dokonce, což je u nás neobvyklé, byly použity jako freska při výzdobě architektury. Uvedený příklad je ilustrace k "Legenda Zuri"- pověsti o plamenech bojovníka, který se vynořil neznámo odkud, nějaký čas ochraňoval spravedlnost a zmizel neznámo kam, o muži, kolem něhož v boji sršely blesky a plály plameny, o muži jež porazil Bola a zachránil princeznu Selkezi . To je všechno co víme. Z legendy se dochovaly pouze nepatrné fragmenty, plné bojů, tajemných zřícenin, lásky, milostných zpěvů, ale i filozofických úvah.

 Ia2: kresba Tusi.

Jedná se o speciální druh, kdy dochází k silné stylizaci a transplantování reálných obrazů do imaginativní projekce vzájemně se protínajících a různé úhly svírajících přímek, tvořících kostru ovíjenou úponky niterných představ diváků. Osobně považuji tato díla za jedna z nejsilnějších a nejpůsobivějších z celé škály "okrajových směrů". Ačkoli by se mohlo zdát, že doba nebyla pro zjednodušení světa takovou metodou ještě zralá, nálezy ukazují na relativně značné rozšíření tohoto druhu umění. Je zajímavé, že geometrický obraz byl objeven i v barevném provedení. Ukáže-li se,že to byl častější případ, bude nutno zahrnout do diagramu další základní kolonku. Cílem těchto kreseb je zvláštním, představy evokujícím způsobem ztvárnit věci obyčejné a vplynout tak vnitřním snovým světem do krajiny skutečnosti. Pomocí úzkého můstku oklešťujícího jsoucnost do nahých tvarů jednoduchosti naplnit duši celou prostorovou členitostí a mnohotvárností skutečné přírody. Ukázkou může být kresba "Osamělý strom při západu slunce" .

Povšimněte si stále řidší sítě geometrické krajiny, symbolizující v perspektivě nepříliš členité panorama, savanu či pole přecházející na obzoru v nevelké kopce. Strom má rozbrázděný, větry ošlehaný kmen a jeho koruna, z větší části naznačená pouhou konturou, je v zastíněné části rozčleněna do šikmých obdélníků listu. Vše halí do svých paprsků slunce, klonící se pomalu k západu.

Velmi pozoruhodná je snaha druhé skupiny těchto děl vyjádřit abstraktní toky myšlenek, duševní stavy a sílu intelektu. Tak v kresbě " Uchopení rozumem" je umělecky vyjádřeno opojení zákony geometrie, v tomto případě Pythagorovou větou . Pravoúhlý trojúhelník ve spodní části obrázku je volně spojen s vazbou, snad přemýšlivou mužskou tváří, silně stylizovanou a načrtnutou tak, že tvoří jen pouhý neuzavřený obal mysli. Za obličejem je k čelu připojeno dvojité vzájemné zobrazení Pythagorovy věty. Její umístění částečně vně předpokládané siluety hlavy vyzrazuje jednak trojúhelník v spodní části plochy a tvoří tak jeho průměr ve vyšší inteligenci přetvořené formy vědomí, jednak její umístění symbolizuje vliv myšlenek na formování vnějšího světa.

Toto v pravěkém umění neviděné pohroužení se do holých preparovaných oblastí duše, tato vivisekce rozumu je právem pokládána za přímý důsledek raketového startu a prudkého rozvoje techniky a technologie v Otonaa po zřízení Hvězdné mise.

 Ib: Jednobarevná tvorba

Je velmi zvláštní kapitolou. Jejím vlastněm jediným pravým představitelem v plošné variantě (Ib1) je pouze tzv. "Absolutní ilustrace" Ib1b (obr.7,8) jedná se v podstatě o ohraničenou jednobarevnou plochu, ve své nejčistší formě s bílou či červenou, na níž si má divák představit cokoli. (Srovnání, i když záporné snese pouze tzv. biograf v pankrácké věznici za protektorátu). Ačkoli se jednalo v podstatě o slepou uličku a zdálo se, že cesta dál nevede, získala absolutní ilustrace určitou oblibu a hledalo se východisko. (Konec konců i u nás se občas objeví takové věci, jako skladba 5 minut ticha, nebo je vystaven čistý fotografický papír a podobné pitomosti.) Jednou z možností je tvořit přechod k barevnosti. Plocha obrazu pak nabyla určitého odstínu jedné barvy. Toto umění se stalo ale brzy fádním. jiné východisko tvořilo použití druhé barvy. Odstup od jednobarevnosti a pro monochromatisty krok zpátečnický, leč konstruktivní - Ib1. Klasickým příkladem těchto prací" s plošným omezením druhé barevné složky" je uvedené "Setkání s tygrem za velmi tmavé noci" (obr. 9). Všimněte si, že v poli černé symbolizují tygra pouze dvě bílé čárky znázorňující oči. Dalším (obrazově již neuvedeným) příkladem může být "Okno svítí v dáli" (bílý čtvereček v černém poli) či "Větev při úplňku" ( klikatá bílá čára na černém podkladě, znázorňující konturu větve). Vznikl vlastně svébytný směr a získal si jistou popularitu zvláště pak ve spojení s básnickou tvorbou. Ovšem za cenu zavedení druhé barvy i když v co nejomezenější míře, a tudíž i když bylo napovězeno, co práce ztvárňují, předpokládala se snaha o spolupráci se zákony představivosti.

Ib2: Strukturní obrazy.

Příznivcům barevné minimalizace se naskytly nové cesty k jednobarevnému provedení objevem spektrálních technik. Využití pro výtvarnou činnost jinak nepříliš vhodné metody tvorby nátěrového povlaku práškovými plasty, metody výhodné v průmyslu pro větší jednobarevné série, umožnilo za použití speciálního postupu vytvoření míst s rozdílnou strukturou povrchu, tedy i rozdílnou světelnou odrazivostí. Celý obraz zůstává při tom v jedné barvě. Příkladem může být nevelký obrázek "Červený pes v červeném poli".(obr.10) Na první pohled na něm není nic vidět. Stačí však mírně natočit ke světlu a při určitém úhlu dopadu paprsku doslova z matného pozadí vyskočí lesklý pes u boudy. (Nikoli Tanayský, ale obyčejný oříšek.) Číslo vyražené na rubu není pochopitelně původní. Je dokladem toho, že i v Ertaru má pitomost a ignorance živnou půdu a vyskytuje se v míře dostatečné. Měli jsme jednoho takového laboranta. Než mu v tom někdo stačil zabránit, znehodnotil podobným způsobem řadu historických památek nevyčíslitelné ceny. Ale klid přátelé, již je u lopaty.

Měl bych se asi ještě zmínit o principu nanášení práškových plastů, neboť dokládá značnou technickou vyspělost civilizace Otonaa. Práškové plasty lze v podstatě nanášet dvěma základními způsoby. Prvním je natavení materiálu na předehřátý povrch předmětu ve fluidním loži rozvířeného prášku. Tento způsob je pro použití tenkého plechu vzhledem k jejich nízké tepelné kapacitě nevhodný. Povlak bylo v tomto případě možné získat nástřikem nabitých částic prášku na uzemněný předmět. Na něm nabitý prášek přilne vlivem elektrostatických sil. V praxi to vypadá jako by byl povrch pomoučněn, prášek však drží i ve svislé poloze a to velmi dlouho. Pak je prášek v peci roztaven (u reaktivních pryskyřic). výsledný povlak je pak vzhledově podoby nátěru získanému klasickým lakováním. Jeho parametry jsou však výhodnější. Nabití částic je v zásadě možné dvojím způsobem. Buď průletem oblaku částic v blízkosti koronového výboje (elektroda s napětím 40000- 8000 V bývá umístěna u ústí pistole), nebo třením o materiál s jiným potenciálem (vyhovuje zvláště teflonová trubice). Obě metody vyžadují hluboké znalosti v elektrotechnice, chemii, složitou vzduchotechniku, mechaniku atd. Tedy klobouk dolů před touto starobylou civilizací.

II: Vícebarevná speciální technika

Stejným způsobem byly vytvořeny i více barevné obrazy z práškových plastů. Většinou lesklé, bez strukturní složky. Pozadí bylo obvykle tvořeno 1-3 barevným nástřikem. Ve vodorovné poloze byl pak ručním dosypáváním a sfoukáváním výtvorem nosný motiv. Někdy se další vrstva nanesla na již vytvrzený podklad- získané efekty pak byly jiného druhu. Jednalo se o značně pracnou metodu. Odběrateli byli pravděpodobně lidé z vyšších vrstev a všemožní snobové, neboť soudě podle velikosti dochovaných obrazů, byly tyto značně drahé. Rozšířené byly malé formáty, zvláště pak v oltářní formě. Uvedená ukázka zobrazuje velmi častý námět - boha mlh Kase. Tento původně nevýznamný kmenový bůžek se stal postupem doby jedním z hlavních bohů Otonaayského pantheonu. Přebíral postupně starost nad mořem, lovem, počasím, stal se patronem námořníků atd. Je zajímavé, že v průběhu vývoje společnosti v Otonaa došlo k jednobožství, staří bohové však nebyli zavrženi a na rozdíl od křesťanství či islámu zůstalo nové náboženství v míru a dokonce v jakési symbióze se starými pohanskými kulty. Tradiční bozi a nadpřirozené bytosti zůstali ve svých funkcích jako součást jednoho jediného, jako jeho údy, jeho výkonné orgány. Nebylo také nutno uctívat jen celek, mohlo se věřit v jeho jednotlivé části. Například v Kase, jehož kult byl často pěstován námořníky a lovci.

Desky vytvořené metodou práškových plastů sloužily často jako přenosné oltáře. Bohatší jedinci si desky s obrazy bohů spojovali často s dalšími, na nichž byly zpravidla přírodní náměty v jakási leporela (3-7 desek). Často byla kombinována se strukturními jednobarevnými obrazy. Vznikaly tak přenosné, skládací oltáře, vždy pohotově k použití.

Další ukázkou barevných obrazů tvořených práškovými plasty je další z ilustrací k "Velké cestě". Znázorňuje katastrofu kalnského křižníku Mote de Xatektahul v ionosféře slunce Arias.

III: Jiné techniky

Poslední "Okrajovým směrem" tvořícím námět tohoto článku jsou paličkované krajky. Ty, jak se zdá, na rozdíl od našich zvyklostí nenašly příliš uplatnění jako oděvní doplněk či ozdoba lůžkovin. Fungovaly naopak jako svébytná výtvarná metoda, zobrazující vzory z reálného prostředí. Ukázka. (bez názvu) zobrazuje jednoho z mimozemšťanů známého nám již z kreseb z Fillu a Sheetu. Autor není znám. Paličkovaných obrazů se dochovalo až do dnešních časů v nálezech minimum a jsou bohužel vesměs ve špatném stavu a silně poškozené.

Návrat do sekce VĚDA A KULTURA