Legenda tvrdí, že nezemřel roku 7496 a.e.k., ale 400 let v podivném spánku čekal v podzemí kláštera Shká-nei-ran, na dobu, kdy bude víra v Hvězdu ohrožena a znovu bude potřeba jeho pomoci. Probuzen veleknězem nastoupil prý na místo svého potomka Taora Darejského, smrtelně raněného v rozhodující bitvě o eritrejský trůn a rozhodujícím způsobem zasáhl do války Darejů a Prykenů. Později dokonce údajně nastoupil jeho jménem na trůn.

Syn Releny, sestry krále Renara. Měl být úkladně zavražděn Derenonem, zachráněn strážci víry v Hvězdu byl ukryt u knížete Katara z Darejonu, který ho svědomitě vychoval ve všestranně nadaného muže, vzdělaného v chemii, astronomii, teologii, boji mečem i taktice. Ve věku 22 let, vedl po Katarově smrti armádu Darejů do války proti Prykenům. Během bitvy v údolí Nande Gar byl zraněn Paradorem. Jeho další osudy jsou obestřeny tajemstvím. Podle některých pramenů přežil a po zotavení dovedl o několik týdnů později armádu Darejů k vítězství nad Prykeny. Jeho zázračné uzdravení vedlo k několika legendám a teoriím, podle kterých zranění podlehl a na jeho místo nastoupil neznámý muž, který se za něj vydával. Ve filmové trilogii Poslední král nastoupil na jeho místo původní Taor, který v podzemí kláštera Shká-nei-ran 400 let čekal na chvíli, kdy bude víra v Hvězdu ohrožena, teganští historikové tvrdí, že oním mužem byl pravděpodobně generál Samgvvar.

Prykenský kníže, který bojoval s Dareji o Eritrejský trůn po smrti krále Renara. Dobové kroniky ho popisují jako krutou bestii, zrádce a vraha, který byl pro peníze a moc ochoten jakékoli špatnosti. Byl zabit na hradbách Prykenu v souboji s Taorem, během poslední bitvy války o eritrejský trůn.